Nejvyšší soud rozhodl, že Bush zašel příliš daleko

Mírně se nám to zamotává. Včerejší rozhodnutí Nejvyššího soudu lehounce plesklo Bushe přes prsty. Jeho pokus soudit vězně v koncentračním táboře na Guantanamo před vojenskými tribunály by byl porušením amerických i ženevských zákonů, říká soudce John Paul Stevens.

V táboře na Guantamo na Kubě drží vláda Spojených států od roku 2001 přibližně 460 vězňů bez obvinění, bez soudu, bez přístupu k právníkům, bez kontaktů s rodinami a bez vidiny vypršení trestu. Tvrdí, že jde o „nepřátelské bojovníky“ a jako takoví nemají vězni status ani válečných zajatců ani lidí. Tábor na Guantanamo byl vytvořen na Kubě zvlášť za tím účelem, aby se obešla legislativa Spojených států. Ta totiž požaduje, že každý uvězněný na území Spojených států musí být buď obviněn a postaven před soudce nebo propuštěn.

Vězňové se dostali do tábora způsobem, který předem vylučuje jakoukoliv objektivitu (video). Byli totiž z Afghánistánu a později snad i z Iráku doslova uneseni, často zcela bezdůvodně. Američané je sbírali jako borůvky, padni, komu padni. Někteří vězni byli předáni bezpečnostními a armádními složkami „spřátelených“ států, přičemž v mnoha případech šlo o běžné vyřizování si účtů mezi kmenovými náčelníky na okupovaných územích. Jakmile se člověk dostal do drápu amerických vyšetřovatelů, neměl příliš šanci vyváznout. Kam se hrabe proslulé německé gestapo. S pouty na rukou a na nohou, s kápí na hlavě, oslepen a dezorientován byl převážen z místa na místo až konečně skončil v Guantanamo. A skončili tam mnozí, jejichž jediným proviněním bylo, že byli ve špatnou dobu na špatném místě: afghánští pastevci dobytka, domorodí vesničané, drobní řemeslníci, otcové rodin, synové.

Nejvyšší soud je v současné době tvořen soudci z většiny dosazenými republikány. Předsedou soudu je John Roberts, osobně jej do úřadu uvedl Bush. Druhým Bushovým mužem je Samuel Alito, rovněž dosazený současným prezidentem. Oba soudci jsou vnímáni jako přátelsky nakloněni Bílému domu. Přesto soud v poměru hlasů pět ku třem rozhodl proti Bushovi.

Zpráva o tom, že Nejvyšší soud odmítl Bushův názor o nutnosti neomezeného vězení bez soudu pro „nepřátelské bojovníky“ obletěla svět a v mnoha lidech vzbudila naději. Nejsem si jistý, zda oprávněnou. Nejvyšší soud totiž nenařídil Bushovi vězně propustit nebo nějak urychleně krizi vyřešit. Pouze konstatoval, že prezident překročil své pravomoci a odmítl doktrínu vojenských tribunálů. Co teď s vězni bude dále, zůstává otevřenou otázkou. Bush se už dal slyšet, že (cituji) „američtí občané se nemusí bát toho, že by pustil teroristy do ulic amerických měst“. Rovněž naznačil, že bude hovořit s členy Kongresu (rozuměj tlačit na ně) v tom smyslu, že by Kongres mohl vojenské tribunály uzákonit. Tato možnost existuje. Nicméně i kdyby to udělal a povedlo se to, stále zůstávají mezinárodní zákony o nakládání s vězni, konkrétně ty ženevské, a ty se mu, samozřejmě, změnit nepodaří. Takže každý další postup v jím naznačeném směru jen prodlouží krizi a zhorší už tak nízkou prestiž Ameriky ve světě.

Přesto je rozhodnutí soudu důležité. Možná je to opravdu první vlaštovka naznačující, že se americký systém začíná uzdravovat. Ale má k tomu ještě dlouhou cestu. A jak známo, jedna vlaštovka jaro nedělá.

Není pochyb o tom, že americký koncentrák na Guantanamu a opakované průšvihy s mučením vězňů v irácké věznici Abu Graib a v dalších, poškodily dobré jméno Ameriky na desítky roků, které přijdou.

Bush a jeho kohorta je čím dál, tím více izolována a čím dál více tlačena ke zdi. Dosud vzdorovala pouze tlaku mezinárodních diplomatických sil, a to mohla ignorovat s arogantním úsměvem. O tom jsme se ostatně nejednou přesvědčili. Poslední dobou ale vzniká opozice i uvnitř kruhů blízkých Bushovi, mezi republikány, a to je něco, s čím budou muset bušhisté počítat. Co se stane, co Bush podnikne, zůstává velkým otazníkem. Už nejednou jsem tady psal, že zvíře zahnané do kouta se bude bránit. A bušhisté jsou momentálně tlačeni do kouta. Není pochyb o tom, že udělají cokoliv, aby se udrželi u moci. Zda se jim to „cokoliv“ podaří, bude záležet na rozložení vnitřních sil v americké administrativě. A o tom, kolik mají bušhisté věrných na důležitých místech, můžeme jen spekulovat.