Svoboda umírá tiše

Návrh zákona značí konec opravdové parlamentní demokracie; je to tak závažné, jako to, jak Kongres upouští od Listiny práv.

13.4.2006 "ICH" -- Lidé se ptají: Může se tohle dít v Británii? Určitě ne. Starobylá demokratická ústava nemůže být přece odstraněna. Základní lidská práva se nemohou odcizit. Ti, kteří se kdysi konejšili tím, že labouristická vláda nikdy v Iráku tak impozantní zločin nespáchá, se teď mohou vzdát posledního sebeklamu, že jejich svoboda je nedotknutelná. Kdyby věděli.

Umírání svobody v Británii není žádnou novinkou. Piruety předsedy vlády a jeho politického dvojčete kancléře jsou sice novinkami, nicméně se dočkaly minimálního veřejného zájmu. Podíváme-li se do třicátých let 20. století, kdy byly sociální demokracie rozrušeny a mocné zájmové skupiny zavedli kradmo a tiše totalitaristické způsoby, bude varování jasné. Návrh zákona Legislative and Regulatory Reform Bill právě prošel druhým parlamentním čtením, aniž by o něj většina labouristických členů britského parlamentu a soudních novinářů projevila zájem; přece jen je v rozsahu platnosti zcela totalitaristický.

Vláda ho prezentuje jako jednoduché opatření pro usměrnění deregulace nebo jako "likvidaci byrokracie", jenže vlastně jediným byrokratem, kterého odstraní, je parlamentní kontrola vládní legislativy, počítaje v ní i tento pozoruhodný zákon. Znamená to, že vláda bude moci tajně změnit Parlamentní zákon, a ústavu a zákony bude moci porušit výnos z Downing Street. Blair už ukázal svoji zálibu v absolutní moci zneužitím královské výsady (prerogativa), díky níž obešel parlament a šel do války, a tím, že zamítl významná rozhodnutí nejvyššího soudu, jako například to, které prohlásilo vyhnání veškerého obyvatelstva ostrovů Chagos, které se poté staly místem pro americkou vojenskou základnu, za protizákonné. Nový návrh zákona značí konec opravdové parlamentní demokracie; ve výsledku je to tak závažné, jako upuštění amerického Kongresu od Listiny práv v minulém roce.

Ti, kdo neslyší tyto kroky na cestě k diktatuře, by měli vzít v úvahu plány vlády na čipové průkazy totožnosti (ID cards), popsané v prohlášení jakožto "dobrovolné". Budou povinné, a co horšího. Osobní průkaz bude zvláštním průkazem, odlišným od řidičského průkazu nebo pasu. Bude napojen na databázi zvanou NIR (National Identity Register), kde budou uchovávána osobní data. Data budou zahrnovat otisky prstů, snímek duhovky, trvalý pobyt, a neomezené množství dalších podrobností o vašem životě. Jestliže odmítnete nechat se vyfotografovat a otisknout prsty, můžete dostat pokutu do výše 2 500 liber.

Na každém místě, kde se prodává alkohol nebo cigarety, na každé poště, v lékárně a všech bankách bude terminál NIR, kde budete moci být požádáni, abyste "dokázali, kdo jste". Pokaždé, kdy kartu použijete, bude do databáze NIR učiněn záznam - tudíž, například, pokaždé, když vyberete ze svého účtu více než 99 liber, bude o tom vláda vědět. Restaurace a prodejny alkoholických nápojů budou vyžadovat používání osobních karet, aby se tak jistily proti trestnímu stíhání. Soukromé podniky budou mít do databáze NIR plný přístup. Budete-li se ucházet o nějakou práci, budete muset kartu použít. Jestliže budete chtít londýnskou podzemní Oyster card (karta dopravních podniků Londýna), věrnostní kartu supermarketu, telefonní linku, mobilní telefon nebo internetové připojení, osobní kartu budete muset použít.

Jinými slovy, bude se vytvářet seznam vašich jízd, telefonních hovorů, nákupních zvyků, ale i léků, které užíváte. Tyto databáze, které se mohou uchovávat v zařízeních velikosti dlaně, budou prodávány třetím stranám, aniž byste o tom věděli. Průkazka totožnosti nebude ve vašem vlastnictví a ministerstvo vnitra bude mít právo ho zrušit nebo pozastavit kdykoli a bez vysvětlení, což vám zabrání vybírat si z banky peníze.

Osobní průkazy teroristy nezastaví, jak už i sám ministr vnitra Charles Clarke připustil; všichni pumoví útočníci v Madridu je měli. 26. března vláda umlčela parlamentní opozici vůči těmto průkazům s tím, že ustanoví vyšetřovací výbor, aby odvrátil Sněmovnu lordů od zablokování legislativy obsažené v prohlášení strany. Blairova klika prostě nediskutuje. Pro fanatické zélóty v Downing Street je jejich "upřímná víra" ve vlastní věrohodnost naprostá. Když London School of Economics uveřejnila dlouhou studii, která vlastně důvody vlády pro zavedení těchto průkazů vyvrátila, Clarke ji nařkl, že podněcuje "zastrašující mediální kampaň".

Je to ten samý ministr, jenž se účastnil všech kabinetních setkání, na kterých byly Blairovy lži na obhajobu jeho rozhodnutí napadnout Irák zcela zřejmé.

Tato vláda byla znovuzvolena za podpory pětiny způsobilých voličů: tedy druhé nejnižší účasti od udělení občanského práva volit. Ať se mu televizní studia prvotřídními obleky snaží dát jakoukoli úctyhodnost, Blair je prokazatelně zdiskreditován jako lhář a válečný zločinec.

Stejně jako zákon napadající ústavu, jenž dospívá k závěrečnému projednání, a kriminalizace pokojných protestů, i osobní průkazy jsou navrženy k tomu, aby dohlížely na řadové občany (a také aby obohatily nové, Labouristy favorizované firmy, které počítačový systém vybudují). Malá, zarytá a naprosto nedemokratická skupina právě poráží svobodu v Británii právě tak, jak ji doslova zabila v Iráku. Tolik novinky. „Kaleidoskop se otřásl“ řekl Blair na konferenci Labouristické strany v roce 2001 "Částečky jsou ve víru. Brzy se znovu usadí. Ale než se tak stane, přeuspořádejme svět okolo nás."

S poděkováním Frances Stonor Saunders a Hanně Lease. Pilgerova nová kniha Freedom Next Time bude vydána v červnu nakladatelstvím Bantam Press

Článek Freedom dies quietly vyšel 13.4. na serveru informationclearinghouse.info. Překlad provedla paní Drahuše, za což ji velmi děkuji.