Po volbách

V den voleb Česko jaksi kypí životem. Docela mám z toho nečekaně příjemnej pocit. A začínám bejt zvědavá jak to dopadne...ty volby.

Tohle mi přišlo ráno v den voleb, kdy ještě nebyly známy výsledky. Teď už se to ví. Chápu tu dámu. Chápu i tu svým způsobem vzrušující euforii mezi lidmi. Prožíval jsem u nás v průběhu voleb něco podobného. Jednou za čtyři roky proběhne ten zázrak, kdy se politikové opravdu zajímají o to, co si myslí lidi. Kdy jsou na ně odkázáni. A lidi v ten den mají pocit (nikoliv neoprávněný), že skutečně mohou něco ovlivnit. Že opravdu vládnou. Že je ta demogracie. Ale za pár hodin euforie vyvětrá, vězňům zase zatlučou okna na čtyři roky prkny, takže ta chvilka, kdy se mohli dívat z kobky na svět, je už pryč. Další čtyři roky budou opět zcela na libovůlí svých bachařů.

Ale o tom jsem psát nechtěl. Chtěl jsem vyjádřit určité drobné zklamání nad tím, že Národní strana propadla kdesi na dno volebního kotle, ačkoliv jejich program byl, podle mě, rozumný a správný. A řada lidí, řekl bych většina, s ním vnitřně souhlasí. Je to totiž program zdravého rozumu a přežití.

Nechápejte to tak, že bych je volil. Nevolil bych nikoho, protože volba mezi grázlem A nalevo a lotrem B napravo, popřípadě zmrdem C uprostřed vyjde nastejno. Dokud se nezmění systém (a on se nezmění, musí vyhnít), je úplně jedno, kdo vládne.

Všichni politikové totiž říkají v podstatě totéž jako klonové, rozdíly jsou okrajové.

Ti, kteří říkají něco jiného, jsou zajímavým způsobem znemožněni.

Všiml jsem si toho už několikrát. I tady v Kanadě. Teď malá odbočka. Minulý měsíc tady v Ontáriu terorizovali indiáni městečko Caledonia. Pod záminkou, že půda, na které se mělo stavět, jim historicky patří, a která jim samozřejmě legálně nepatřila, postavili barikády na silnici spojující městečko se zbytkem světa a v podstatě zavedli dokonalou blokádu. Časem došlo v městečku i k přerušení dodávky proudu. Lidi v Caledonii byli přirozeně naštvání, ale kolem indiánů se tady chodí jako kolem horké kaše. Je to stát ve státě. Pocit viny nás bílých za příkoří našich předků a prvních osídlenců je všeurčující a neustále živený.

A v tom městečku mají starostku – paní McGuinty. A ta paní starostka řekla nahlas to, co stejně všichni věděli, ale nikdo to nepojmenuje. Totiž že většina indiánů žije na sociální podpoře. Nic víc.

Co už řečeno nebylo, ale vyplývalo, že tím pádem mají čas protestovat, kdežto Kanaďané musí chodit do práce – aby svými daněmi mohli podporovat systém umožňující indiánům žít. To, že indiáni nežijí příliš dobře, je pravda, ale je to jejich vina, ne vina zbytku společnosti. Společnost se snaží jim pomáhat, seč může. Indiáni tady mají výhody, o jakých se obyčejným Kanaďanům prostě ani nezdá. Přitom neplatí daně z příjmu – pokud nějaké mají. Mají průkazky pro nákupy v obchodech. Když je předloží, nemusí platit ani daň z přidané hodnoty – obdobu DPH v Čechách.

Na paní starostku se snesla mediální smršť. Městskou radou jí byl odebráno právo hovořit k médiím a vůbec vyjednávat jménem města Caledonia s indiány. V průběhu následujícího týdne jednotliví členové městské rady města Caledonie chodili iniciativně a sami o sobě k barikádě indiánů a OMLOUVALI SE indiánům za paní starostku a distancovali se od jejího názoru.

Jak je možné, že politikové, kteří říkají rozumné věci, které by měly rezonovat s naším přirozeným pudem sebezáchovy, nemohou nikdy vyhrát? Proč lidi dávají automaticky přednost někomu, kdo mluví proti jejich zájmům? Ať je to Le Pen ve Francii, Heider v Rakousku nebo ta paní starostka McGuinty z ontarijského městečka Caledonia? Náhoda? Hloupost? Strach? Od všeho trochu. Ale hlavně za to může dokonalý a neprůstřelný strategicky systém demontáže hodnot, který implementovali za účelem nastolení NWO.

Jak to funguje a proč je dokonalý? Mezinárodním bankéřům a sociálním inženýrům v jejich službách už asi před padesáti lety došlo, že politický systém provádějící represe nemá nikdy dlouhý život. Čím větší hrůzovláda, tím rychleji padne. Zavírat nebo dokonce popravovat za nepohodlné názory je neúčinné. Z popravených se stanou mučedníci. A za každého mrtvého vstane deset nových odpůrců. Hrozba smrti není dostatečně zastrašující. Je dokonce motivující. Protože se vždycky najde někdo, kdo je ušlechtilý nebo posedlý touhou po záznamu do symbolické Síně slávy. Je třeba vymyslet jiný způsob likvidace nepohodlných názorů.

A oni ten způsob vymysleli.

Samozřejmě, než jej lze implementovat, je nutno, aby sdělovací prostředky plně a jednoznačně sloužily jejich věcí. A to se povedlo. Stačilo je všechny postupně skoupit.Pro mezinárodní bankéře vlastnící neomezené finanční prostředky žádný problém.

Základem strategie věčného vítězství je NEZABÍJET OPONENTY, nechat je mluvit, POUZE JE OČERNIT. Označkovat, zesměšnit. Budou-li všechny sdělovací prostředky hrát ze stejného partesu, je to dokonalé.

A tak jsem se dozvěděl, že Národní strana jsou extrémisté. A často se žongluje i s mnohem hnisavějšími nálepkami: nacisté, rasisté, xenofobové.

Nikoho nezavřeli, stranu nezakázali. Pouze jim vypálili cejch hnusu na věčné časy. Stejnou věc provedli Le Penovi a Heiderovi. Stejně naložili se Zündelem a Irvingem. Žádné popravy. Jen nálepka. Oba dva posledně jmenované pány nakonec pustí, to je jisté. Ale jako odborníci a lidé jsou do smrti zničeni. Nikdo je nebude brát vážně. Stejně jako nikdo nebere vážně jakoukoliv stranu nebo názor hovořící pro zájem a zachování národa.

Chtěl bych zdůraznit, že národ je jedním ze tří základních tmelících prvků našich životů. Ty zbývající dva jsou rodina a rasa. Každý se někde narodil, někam patří, měl na nejnižším stupni určitou rodinu, na vyšším stupni ta rodina byla součástí nějakého národa a ty národy přináležely určité rase. Pošpiňme ta slova. Označme rodinu jako něco přežitého a zastaralého. Nasaďme do ní planá kukaččí vejce ve formě gayů a lesbiček. Rozeštvěme muže a ženy pomocí feminismu. Pojmu národ dejme přídech jakési zapčklosti, malosti, provinciálnosti. A v neposlední řadě plivejme hodně na vlastní rasu. Propagujme multi-kulti, neproduktivní partnerské vztahy a pozvedejme jiné rasy nad tu naši.

A až budeme docela zmateni, vykořeněni a vykolejeni, rádi přivítáme NWO - jedinou, celosvětovou vládu.

A na závěr témata, o kterých se v předvolebním „boji“ jaksi zapomnělo hovořit

- státní dluh, vyrovnaný státní rozpočet
- členství v EU a NATO
- raketová základna USA v ČR
- neutralita
- zlatý standard koruny
- geneticky modifikované svinstvo
- práva zvířat
- oklešťování copyright práv lidí ve prospěch korporací
- odvolatelnost politiků
- eutanazie
- legalizace marihuany