Zündel píše z vězení dopis příteli

Drahý Roberte, příteli a mentore!

Dnešek byl dalším dnem u soudu a myslel jsem na Tebe, na sebe, na naši životní práci, všechno úsilí – a co to všechno znamená v tom velkém schematu věcí.

Je to pro mne téměř surrealistický život v těchto dnech. Je to jako bych byl divákem sledujícím svůj vlastní život vyvíjejícím se jak v hollywoodském filmu.

Začal jsem vstáváním před šestou ranní, potom opouštím svou celu ve stále spícím vězení, dávám si studenou sprchu, protože horká voda potřebuje nejprve vytlačit studenou vodu, než čerpadla z bojlerů v přízemí vytlačí dostatek horké vody do našeho patra. Potom se holím, dávám si nějaký čaj, jím jablko, obléknu se – opravdová košile, hezká kravata, černé sako, vše koupené jednou z mých sester v second-handu „Charitas“, křesťanské sociální společnosti. Beru si svoji igelitovou tašku plnou dokumentů a v doprovodu stráže jdu do čekárny, kde jsem zpracovaný, prohledaný, spoutaný a dopravený na soud. Díky telefonátům a dopisům Ingrid soudci ohledně mého případu, a vězeňskému doktorovi, již nejsem spoután s rukama za zády, ale zepředu.

Potom čekám několik hodin v přízemí soudní budovy v malé cele bez oken. Stráže, řidiči a soudní úředníci jsou všechno Němci – všichni o 20-30-40 let mladší než já – a, Roberte, je to rozdíl od Kanady a USA – je zde etnická solidarita. Je zde nedefinovatelný pocit spojitosti, bratrství – je to druh příslušnosti ke společnému osudu. Ve starých časech to bylo nazýváno Volksgemeinschaft (pocit být jedním z lidu). Jen pokud někdo strávil tolik času mezi cizinci, má na něj tento pocit takový dopad – bratr mezi bratry! Tento pocit je zde – navzdory faktu, že většina z těchto mladých lidí byla ještě v plenkách, když jsme Ty a já bojovali o průchod do staré City Hall v roce 1984 spolu s příšernou právničkou, která později v roce 2004 tak ponuře odvolala svá slova – a stornovala své svědectví.

A tak dnes, jak jsem vykonal svou povinnou cestu, znovu jsem dostal pocit tohoto uspokojujícího, nejasného tepla porozumění a ocenění těmi okolo mne, ať již v uniformě nebo bez ní!

Byl bys překvapen kolik lidí s Tebou souhlasí, ale zdráhají se to říci či to ukázat, ze strachu o ztrátu zaměstnání! Roberte, eine Schicksalsgemeinschaft (komunita spojená sdíleným osudem). Připadám si jako hlas jejich společného cítění, přestože jsem v poutech a za mřížemi vězení. Jsem pro tyto lidi jejich vlastní Gándhí nebo Nelson Mandela, neboť si již nepamatují, že ostatní Němci prošli před 80 lety a více stejnými zkušenostmi, jako se oni sami nyní snaží setřást své břemeno a osvobodit se od nedůstojného zacházení a nespravedlností na jejich národu!

Tedy když vstoupím do soudní místnosti, je zde vlna potlesku (pozn. nyní je již potlesk zakázán pod hrozbou pokuty či vyhoštění ze síně). Dnes, přestože jsem přišel jen po jedné z přestávek, byl jsem znovu odměněn vlnou sympatií, která mne skutečně dojala! To je znovu Volksgemeinschaft, nedefinovatelná věc, respekt a obdiv patří jednomu z nich, který se nezdráhal říci: „Bis hierher und nicht weiter !“ (Slova Martina Luthera před 5 staletími: „Až podsuď a ani o krok dále!“)

Jedinými, kteří netleskají a nepovzbuzují jsou policisté v civilu, sedící mezi diváky, špehové, a rozpačití zástupci tisku – a zástupci CSIS (kanadská tajná služba), které jsem poznal ze slyšení v Thoroldu a Torontu. Jsou zde!

Soudci vstoupili několikrát do místnosti právě v čase, kdy potlesk utichal – zřetelně k jejich ulehčení. A potom, Roberte, bylo zahájeno surrealistické soudní líčení.

Nikdy během svých 67 let života jsem se neúčastnil tak uštěpačného procesu! Převažuje zvláštní nálada, a musím ti alespoň sdělit pocit, že ti, kteří jsou u moci vypadají jako obléhaní, v defenzivě a jistě znepokojení a nervózní!

Ohledně obsahu právních a historických argumentů zřejmě nejsem oprávněn diskutovat detaily – díky bohu, že je nemusím všechny stále opakovat – a tak se omezím na více obecná pozorování.

Vnitřní kvalita argumentace je mnohem lepší, mnohem více věcná a filofická, německý jazyk je více precizní – je to jako rozdíl mezi kuchyňským nožem (angličtina) a chirurgickým skalpelem (němčina)! Nicméně nejsou soudní zápisy, zkušení němečtí právníci využívají chytrý způsob ručních poznámek, vysvětlení, odpovědí, výpovědí na jednotlivá témata – a tak je tapisérie utkána, ne tak dobře jako v anglo-saském soudním řízení, ale jsem stále klidný, když vidím tyto německé právníky procedurálně splácat tuto směsici, která dá budoucím historikům nějaké odkazy – a reportérům „citovatelné citace“.

Je zvláštní, že při cestě nových informačních technologií skončí tvrzení, texty, opravy, požadavky atd., všechny tyto malé kousky skládačky, diskusemi v médiích. I přes tuhou cenzuru prosakují pozoruhodné informace, vždy v citacích. Většinou jsou komentovány sarkastickým způsobem – ale přesto je to překvapující, zvážíme-li všechna platící omezující pravidla. Znovu je obsah a kvalita mnohem zásadnější povahy, téměř jako by pisatelé věděli, že jejich čtenáři mají větší intelektuální kapacitu než kanadská čtenářská obec, nebo jsou více zasvěceni do kontextu, ze kterého všechno vychází. Je to pro zajímavý fenomén k pozorování – a je to překvapení!

Jiná věc je zajímavá: Forma známosti – něco co mi zabralo pár let let budování v Kanadě, aby zprávy začaly sdělením: „Muž jménem Ernst Zündel, německo-kanadský vydavatel, dnes čelí procesu pro popírání holocaustu.“ Jinými slovy, vždy museli ve zprávách sdělit kdo jsem, aby vysvětlili kontext celé věci. K mému velkému překvapení říkala minulý rok asi týden německá média toto: „Německo-kanadský holocaustový lhář“ a poté dokonce jen jednoduše sdělila, že „Ernst Zündel stojí dnes před soudem“. Německá média usoudila, že mohou jít přímo k podstatě bez preambule. Má-li někdo již svůj mediální obraz, je ve velké výhodě. Dal jsem tomuto podvodnému historickému tématu lidskou tvář a nyní to jde jako po másle!

Co pomohlo byli fotografové a televizní kamery vpuštění do soudní místnosti na několik minut před začátkem stání – to je to, čemu říkají Němci ein Blitzlicht-Gewitter (náhlá bouře blesků), když stovky blesků září jak vstoupím, potřesu si ruku s právníky a pozdravím přátele. Opět, toto zlidšťuje tuto situaci. Např. list Mannheimer Morgen, noviny země Rhein-Neckar a k mému překvapení i důležitý Frankfurter Allgemeine Zeitung měly většinu svých článků ilustrovaných o zajímavé fotografie. Roberte, když jsem začal chodit do Advertising Art School, učil jsem se pochopení, že pokud je někdo na obrázku nebo fotografii připojen k článku nebo textu, dosáhne o 80% většího přijetí u čtenářů! To byl důvod k mým „dramatům“ (v minulosti) – koncentraci sporů, kříže, helmy!

Dokonce Frankfurter Allgemeine Zeitung měl velmi zajímavé fotky! Velmi velké barevné foto na celou stranu se objevilo v Bild Zeitung a ukazovalo, jak zdravím své přátele, opět s titulkem předpokládajícím, že 4 miliony čtenářů Bildu mne znají, mé jméno, mou tvář – MŮJ PŘÍBĚH – tak dostatečně, že stačilo napsat třícentimetrový titulek „Darf er so grüßen?“ („Je mu povoleno takto zdravit?“). Roberte, to je důkaz známosti! Tato magie stále funguje! Směšná Sabina (pozn. Sabina Citron, kanadská židovská aktivistka a multimilionářka, která vedla proti Zündelovi v Kanadě dlouhé soudní spory)!

Dovol mi to nyní shrnout, můj učiteli: Nevšedně vysoká kvalita argumentů, mnohem hlubší než kdysi v Kanadě, mnohem více zásadní, je prováděna uvnitř, ale především tam venku, v soudní síni a v médiích, a nejen v Německu, nejen v Turecku, ale i v muslimských zemích od Tangeru po Malajsii. Aljazeera vydala zřejmě velký článek o E.Z. a jeho procesu. Ingrid mne informovala, že to bylo velmi srozumitelné – to není častý případ v arabských článcích!

Tudíž, přestože výsledek není jistý, Roberte, příběh sám začne stále více žít vlastním životem. Bude to jako v Kanadě – budou zde porážky, odvolání, odvolání proti odvolání, nejprve místně, pak celonárodně, poté mezinárodně – a až uplyne můj čas u soudu, přenecháme tuto kauzu historii a ta ji rozsoudí! Potom budeme blízko k setkání se Stvořitelem ke konečnému rozsudku!

Mezi současností a budoucností uplyne v řekách Rýnu a Neckar mnoho vody. Mnoho inkoustu bude rozlito, mnoho pixelů (pozn. bodů na monitoru PC) využito k erozi monolitu – jedno zrnko písku v kameni po druhém, měnící granit na půdní hnojivo. Roberte, pomáhá být sedlákem, abys porozuměl silám v přírodě.

Vítězství bude naše – v průběhu času. Dostat se až sem bylo trochu pracné, ale jak sám dosvědčuješ, nebyl to nemožný sen.

Ernst Zündel

Dopis prošel soudní a policejní cenzurou, autor někde používá krkolomné obraty, aby nebyl dopis zabaven.