Le Pen ve Francii stále posiluje

Zatímco se francouzská vláda utápí ve vlastním korupčním skandálu a socialistická opozice má sama máslo na hlavě, lídr francouzské Národní fronty Le Pen dosáhl v průzkumech rekordní popularity – aniž by cokoli učinil.

V květnu zveřejnil francouzský magazín Le Point nejnovější průzkumy veřejného mínění, ve kterých vyjádřilo svůj „příznivý postoj“ k Le Penovi a jeho názorům 22% Francouzů. Je to o celých 5% více než v měsíci dubnu. Kandidatura Le Pena na francouzského prezidenta v příštím roce se pro strážce politické korektnosti stává stále větší černou můrou.

V prezidentských volbách před čtyřmi lety socialistům ztuhla krev v žilách, když Le Pen porazil jejich kandidáta Lionela Jospina a stanul tváří v tvář Jacquesu Chiracovi. Zděšení političtí korektoři troubili na poplach a urgovali každý hlas pro Chiraca, lhostejno od koho byl. Političtí komentáři po vítězství Chiraca psali, že tato porážka Le Pena byla také koncem jeho politické kariéry.

Jenže Le Penův comeback dostává zřetelnější obrysy. Francie se nyní nachází ve zcela jiné situaci, než při prezidentských volbách před čtyřmi lety. Země se otřásá v základech sociálními nepokoji, korupčními skandály jako je současný Clearstream a řada Francouzů má stále na očích Paříž zapálenou imigranty na podzim loňského roku.

Le Pen nemusí dělat vůbec nic a přesto jeho popularita roste. Nereaguje na pokusy o provokaci, zejména nekončící novinářské dotazy, pokoušející se z něj dostat jakouli „xenofobní a rasistickou“ poznámku, pro jakou by mohl být případně souzen. Zásadně neodpovídá na otázky týkající se holocaustu.

Ve Francii roste obecná nespokojenost. Lidé jsou frustrováni problémem imigrace a strachu ze ztráty své kdysi tak silné francouzské kulturní identity. Již nevidí rozdíl mezi proklamovanou „levicí“ a pravicí“. Obě politická křídla se u moci pravidelně střídala za posledních deset let několikrát, ovšem bez viditelných výsledků. Simon Heffer z deníku Telegraph nazval politiku praktikovanou francouzskými vládními stranami uniformním „státním levičáctvím“ (state leftism). To žene voliče k Le Penovi, který boduje také díky tomu, že se jako jediný politik neváhá jednoznačně postavit proti imigraci.

Lidé nevidí oporu v médiích, které nepíšou o tom, co je trápí a nepíší ani to, co si lidé myslí. Svazuje je politická korektnost. Před rokem proto dostala francouzská média od čtenářů velký políček, když navzdory široce mediálně proklamovanému „ANO“ Evropské ústavě ji Francouzi na protest většinově odmítli. Odmítli se řídit názorem podsouvaným jim médii.

Francouzi jsou nespokojení. Dali to najevo zásadně před rokem, když na protest zablokovali evropskou ústavu a nasměrovali Evropskou unii na slepou kolej. Měsíc na to přišla Francie o možnost pořádání olympijských her. Tisíce Francouzů stály v ulicích připraveni slavit, místo toho však šli tiše domů.

„Jeho ideje nebyly nikdy tak populární“, říká o svém otci Le Penova dcera Marine a je „velmi optimistická“ ohledně šancí svého otce v prezidentských volbách v příštím roce. „Bude v druhém kole, jediná otázka zní, kdo bude stát proti němu“, říká. „Lidé si uvědomují realitu odrážející posledních 30 let. Je to proto, že politický systém si kope vlastní hrob,“ dodává.

V říjnu 2005, před zahájením nočního teroru v Paříži a velkých městech měla Le Penova Národní fronta podle průzkumů podporu 8% voličů. V prosinci již to bylo 11%, v únoru 12% a v dubnu 14%.

Le Pen přitom na své politické protivníky nikterak neútočí, ačkoli k tomu má nejlepší příležitost. Aféra Clearstream zasáhla zejm. prezidenta Chiraca a předsedu vlády Dominique de Villepina. Podle listu Le Figaro se soukromě vyjádřil: „Není důvod útočit na tyto lidi svým malým kladivem, když se sami navzájem smaží na grilu.“

Situace dospěla tak daleko, že kandidát na ministerského předsedu (a zároveň prezidenta) Sarkozy spolu s prezidentem Chiracem, oba kdysi vzoroví multikulturalisté a političtí korektoři, se nyní snaží voličům zalíbit stále tvrdší imigrační politikou, která by ještě před několika lety byla nemyslitelná jako příliš „xenofobní“. Činí tak v zoufalé snaze sebrat Le Penovi jeho hlavní voličskou kartu.

Nervozita ve Francii vzrůstá.