Další Zündelův dopis z vězení

Nějakou chvíli jsem nepsal, kvůli tomu všemu právnickému žonglování ve věci mé obhájkyně Sylvie Stolz a jejího „nepřátelského chování vůči průběhu procesu“. V dnešní ranní poště jsem měl zprávu od soudu, že má obhájkyně Sylvia Stolz byla odvolána soudním rozhodnutím – a případ bude pokračovat zvýšenou rychlostí. Příští datumy mého procesu jsou: Středa 24. dubna 13:30, Pátek 12.května 13:00, Pátek 19.května 9:00 a Pátek 9.června 9:00.

Doporučuji všem, kteří zamýšlejí zúčastnit se jako diváci či případní svědci, zavolat soudnímu úřadu - Landgericht Mannheim, tel: 0621 -- 292-2668, Fax: 0621 -- 292-1314. Měli byste se zeptat, jak kauza č. 6 KLs 503 Js 4/96 pokračuje a kdy a kde bude příští soudní stání.

Většinou jsou celé fronty zájemců o účast – mnoho z nich čekalo celé hodiny a nebyli vpuštěni. S těmi úspěšnými je jednáno jako s leteckými pasažéry a nejsou vpuštěni, pokud si přinesou s sebou nějaké příruční zavazadlo. Uvnitř soudní místnosti je mnoho uniformovaných i tajných policistů. Zvažte tedy prosím tyto skutečnosti před vaším rozhodnutím podstoupit dlouhou cestu, jako to učinili lidé z Kanady, USA, Latinské Ameriky, Anglie, Francie, Itálie a jiných zemí.

Pamatujte také, že tohle je cenzurovaný dopis, a procházím v něm skrze minové pole právnických nařízení a zakázaných témat, přičemž se v těchto nařízeních a pravidlech vůbec nevyznám. ….Vypadá to, že právo a zákony, přiblíží-li se k Ernstu Zündelovi, jsou náhle „flexibilní“ a „umožňující interpretaci“, bez ohledu na to, do vězení jaké země spadám, jaké právo platí nebo kde právě jsem v onen moment.

A tak nechávám své myšlenky, činy, či své životní dílo na zmatených právnících, oněmělých a nedůvěřivých reportérech, a veřejnosti nejisté co si má o mně myslet a čemu má věřit. Kdo je může obviňovat? Je to obtížné dokonce i pro mne, který po tom všem dále dráždí kobru bosou nohou!

Možná jednou toto řízení skončí s výsledkem, ke kterému mí nepřátelé tak usilovně a horečnatě směřovali – a kdy Shylock dostane svou libru masa, řečeno Shakespearem – možná potom budeme moci všichni relaxovat a pokračovat v našich životech? Zatímco se „ostatní svět“, tj. ti, kteří setrvávají či si zvolili pokračovat v blažené ignoranci pokračující, nejvíce traumatizující a zatracené evropské historie – jsou zmítáni pustošivým, nezkrotným a kanibalistickým kapitalistickým amokem, ohrožujícím pracovní místa a penze, jsou ohrožováni nebezpečím pokaždé když opustí své domy a byty, alienace (odcizení se) od jejich vlastních zemí, společností, svých sousedů, často je oddělující od manželů či manželek, dětí či vnoučat – všudypřítomná alienace!

Nehovořím jen o revizionisticky orientovaných lidech. Vidím, slyším, ba to i cítím od vězeňských úředníků, knězů, sociálních pracovníků, vězňů – tyrany svých žen počínaje a bankovními lupiči, zloději, podvodníky a vrahy konče! Je to „Zeitgeist“, duch našich časů.

Právě nyní, kdy média informují, že celý svět je „svázaný“ a hlasitě proklamují „globální vesnici“, je skutečnou pravdou to, že jsme nyní více než kdykoli předtím izolováni a odcizeni, rozškatulkováni a manipulováni dálkovou kontrolou prováděnou experty politické propagandy v každé oblasti našeho života. Evropský sedlák, americký hraničář, dokonce i neandrtálský jeskynní člověk byl více spojen s realitou svého klanu, kmenu, třídy nebo sousedství než moderní obyvatel měst – hemžících se mravenišť New Yorku, Toronta, Los Angeles, Berlína, nebo Paříže – s realitou jejich milionů spoluobyvatel!

Jak často jsem musel čekat před domem či bytem svého přítele, zatímco vypínal svůj alarm systém napojený na místní policejní stanici? Nebo pokračoval v odemykání dveří zamčených sofistikovaným systémem tří zámků nebo tajnými kódy, které znal jen on? Čím více každý hovoří o svobodě, bezpečnosti, a laskavé společnosti „lidských práv“ – tím méně to existuje ve skutečnosti….

Mé zkušenosti za poslední tři roky, kdy jsem byl také dostižen tím, co Američané nazývají „Rat Race“ (společnost bezohledných kariéristů navzájem si konkurujících) mne naučily vidět více jasněji než kdy předtím. Šťastným je muž, který má ženu, děti nebo sourozence, kteří se o něj starají, podporují ho a jsou zde pro něj, když jej zasáhnou rozmary života a kdy by bez této lásky a podpory šel jednoduše ke dnu. Přítel v nouzi je bezpochyby přítel!

Vzhledem k tomu, že toto je cenzurovaný dopis, a podle tajemných pravidel této země nemohu diskutovat aktuální průběh procesu, a musíte se informovat sami skrze obvyklé kruhy, co se odehrává a jaké možnosti jsou pro mou obhajobu ještě otevřeny.

Přirozeně – ve chvíli, jako je tato, člověk hledá historické paralely a podobnosti v životech a osudech jiných lidí. Jsou zde, například, zvláštní podobnosti mezi mou kariérou a Gándího kariérou v jeho počátečních letech – ne Gándhím o jakém obyčejně slyšíme, ale o skutečném Gándhím, aktivistou za lidská práva na přelomu 19. a 20. století a později v Durbanu, Jižní Africe neznámějším obhájcem práv utlačovaných Indiánů. Existují nejrůznější druhy soudních zápisů, novinových článků, záznamů či letáků, řečí, demonstrací, do kterých byl Gándhí nepřímo zapojen, nebo které přímo vedl a organizoval. Podobnosti jsou proto často zcela překvapivé.

Ještě více překvapujícími jsou Gándhího život a kariéra poté, co opustil Jižní Afriku a stal se politicky aktivním v Indii. Je také zajímavé srovnat Gándhího perzekuci v Indii prováděnou britským okupačním vazalským režimem, a zákony a nařízení, které byly uplatňovány proti Gándhímu a jeho následovníkům, zvláště Jawaharlalovi Nehru. Byli stejně tak označeni za „podněcovače“ a uvězněni. Jejich procesy – Gándhí byl právníkem, myslím – se staly předmětem domácích debat mezi Indy, kteří uměli číst. Jeho a Nehruova známost se rozšířila poté, co byli britským koloniálním režimem obžalováni spolu s dalšími stoupenci jako hrozba „státní či národní bezpečnosti“, a to i přesto, že Gándhí byl dobře známý zastánce politického nenásilí. Zbytek je historii znám.

Když Gándhí a Nehru seděli ve svých celách, venku nezůstalo nic v klidu. Indové zorganizovali své osvobození, sesadili starý systém, zkorumpovaný a svázaný s britskými vojenskými okupanty. Nehru přišel, aby se stal vůdcem svobodné Indie – a řídil Indii až do své smrti, vystřídaný svou dcerou a dalšími příbuznými, téměr poosvobozovací dynastií.

Je zde mnoho paralel v životech jiných lidí, některých nepříliš známých nebo známých jen v zemích jejich původu. V Německu je to případ Martina Luthera, jeho procesů a utrpení, jeho 95 tezí přibitých na dveře kostela, jeho perzekuce, papežská bula vydaná proti němu a jeho občasné „ochranné unášení“ a následná izolace ve Wartburgu, kde uskutečnil největší čin svého života – překlad Bible do němčiny a tím zásluha na sjednocujícím jazyku Němců – který ve výsledku formoval německou historii mnohem více, po celá následující století, než jakýkoli krátkodobý dopad překladu Bible, který měl u německých věřících. Proto jeho perzekuce a nespravedlivé zacházení s ním měly za následek důsledky daleko za hranicemi jeho doby a země, a to jak pro Německo, tak pro historii Evropy.

Jsou zde i jiné případy. Vezměme si např. Karla Marxe a Engelse – pronásledované pro jejich ideje v Německu, neustále v potížích s tehdejšími úřady, trápeni cenzory, policejními výslechy, přinucené uprchnout do Francie a pak do Anglie – kde Marx nalezl mnohem více příjemnou společnost, více tolerantní k novým idejím, a kde napsal své proslulé dílo. Uspěli Marxovi němečtí utlačovatelé a cenzoři v potlačení jeho idejí? Ano – dočasně. Honily se Němcům hlavou ještě 150 let poté – velmi silně! Bylo by bývalo jednodušší „vést dialog“, tj. zabývat se Marxovými ideály v roce 1848 mírumilovně, než potlačovat komunistické revolucionáře v téměř každé zemi v Evropě po první světové válce a zabývat se Sovětským monstrem, zplozeným jeho ideály, které vedly k druhé světové válce a Studené válce, trvající dalších 50 let!

Lenin, Stalin, Trockij – všichni byli pronásledováni za své pamflety, projevy, měli zakázané střetnutí, byli vyhoštěni do Slezska, deportováni, uprchli do exilu – zastavilo to šíření jejich idejí? Tento seznam je téměř nekonečný - Kenyatta, Castro, Che Guevara, Nasser. Většina z post-koloniálních politických aktivistů proměněných na vůdce svých zemí nám vypráví výmluvný příběh – včetně příběhu ohromujícího života Nelsona Mandely. Z „bezpečnostní hrozby“, usvědčeného „ zastánce terorismu“ a 28letého uvěznění vystřídal vězeňskou celu za post vůdce Jižní Afriky do jednoho či dvou let.

Nemohu hovořit o jiných, protože tento dopis je cenzurovaný. Historie nám dává důležité lekce!

Překlad provedl Richard Král