Rozdílné vidění světa

Jelikož mě přivádí k šílenství to, do jaké míry se pohled na dnešní světovou situaci liší podle toho, kdo se právě kouká, věnoval jsem volnou chvíli malému zamyšlení. Když člověk i jenom čte diskuse zde, i kdyby nic jiného nesledoval, musí mu být jasné, že názory na světovou situaci se liší klidně o 180 stupňů. Jak je vůbec možné vidět stejnou událost tak rozdílně? Jak to, že někdo vidí problém úplně jinde než druhý? Dospěl jsem k závěru, že to není nic jiného, než rozdíl ve schopnosti podívat se na situaci bez předem vyhrazených limitů.

Někteří toho nejsou schopni. My, dříve narozeni Češi a Slováci, jsme části populace, která měla možnost zažít dva různé ekonomické systémy. I ti mladší, kteří dospěli pouze v dnešním globálně-ekonomickém kapitalismu, stejně mají v sobě určité informace o tom, jak to bylo za komunismu. Někteří z nás vidí dnešní svět jako novou situaci, kdy boj s komunismem byl dobojován a svět je třeba vnímat z nového pohledu. Jiní dodnes buď stále s komunismem bojují, nebo si udělali nepřítele z někoho jiného. Proč? Asi proto, že si nechtějí nebo nemohou přiznat možnost omylu.

Komunismus, jak jsme ho znali, se nám nelíbil. Není pochyb o tom, že měl veliké nedostatky. V době, kdy ještě vládl, jsme většinou měli vypěstovanou přímo automatickou averzi proti všemu komunistickému. Až do té míry, že ani očividné výhody, které komunistický režim poskytoval, jsme nevnímali jako výhody, ale jako nedostatky. Třeba bezplatné školství, zdravotnictví, závodní jídelny, levnou hromadnou dopravu, na to vše jsme se dívali pohledem, který viděl nedostatky tam, kde byly vlastně výhody.

„Je to sice bezplatné, ale určitě mizerné kvality,“ mysleli jsme si. Naše představa byla nutně ovlivněna idealizací toho, co jsme neznali. Zdálo se nám, že mohou-li nenáviděni komunističtí papaláši dát nám takovéto věci zdarma, jak kvalitní potom asi musí být doprava, zdravotnictví a školství v zemích, kde se za to musí dokonce platit? Tam to musí být jako v ráji.

Všechny režimy, pokud vyloženě nelžou, alespoň zamlčují, co se jim nehodí. Takže když jsem přijel v osmašedesátém do Holandska, nemohl jsem věřit, že bych tam mohl zdarma studovat a ještě bych dostával stipendium.

Trvalo mnoho let pobytu na Západě odhalit nedostatky i zde. Dokud komunismus ještě existoval jako potenciální nebezpečí pro celý svět (což mimochodem nebylo nijak reálné nebezpečí, pouze zafixovaný strach), vše, co se mi nelíbilo v novém, svobodném světě, jsem vnímal spíše jako daň, kterou musíme zaplatit za tu novou svobodu.

Komunismus ovšem, až na výjimky jako Kuba a Čína, padl. Kuba nemůže ohrozit nikoho a Čína se dala na cestu obchodu a nedá se předpokládat, že by měla v úmyslu celý svět napadnout, zvlášť když si ho vlastně může dneska kousek po kousku klidně koupit. Takže toto nebezpečí nehrozí. Od té doby mnoho z nás začíná vidět chyby v kapitalismu, zvláště proto, že se postupně zvětšují.

Dokud komunismus existoval jako alternativa kapitalismu, tzv. svobodný svět musel poskytovat mnohem více sociálních výhod, než by asi chtěl, jenom aby zabránil snaze o změnu režimu. Dnes už nemusí, protože není žádné nebezpečí, že by opozice dosáhla dostatečné síly, aby něco mohla změnit. A pomoci se jí ze zahraničí nedostane, není ani odkud.

Přesto jsou mezi námi stále takoví, kteří dodnes slepě obhajují nekritickým způsobem cokoliv kapitalistického, ač už není vlastně důvod.

Nevadí jim skutečnost, že společnost, která nemusí soustavně konkurovat jinému společenskému systému, by mohla použít ušetřené peníze pro blaho všech občanů, ale nedělá. Ti lidé doposud bojují, a když není proti komu, někoho si vymyslí. Nevidí očividné nedostatky společnosti, která se nedokáže (nechce) postarat o ty, co to nejvíc potřebují.

Bezdomovci jsou bezdomovci, protože nechtějí bydlet v domě jako většinová společnost. Asi jim to vyhovuje, myslí si. Že i zde v Kanadě před mnoha lety propustili z blázinců většinu lidí s diagnózou duševní porucha, aby ušetřili, o tom se nemluví.

Domnívám se, že to, co tyto slepé zastánce kapitalismu k tomu vede, je vlastně snaha idealizovat si Západní svět. Něco přeci musí být perfektní. Vládci, jako je Bush, jim k tomu dobře napomáhají. Není komunistického nepřítele? Nevadí, uděláme jiného. A hned bude důvod, proč omlouvat nedostatky. Jo, kdyby nebylo Osamy bin Ládina, tak by bylo na zdravotnictví a školství. Nebylo, protože je to naopak. Jelikož není ochota ani peníze na sociální věci jako zdravotnictví a školství, musí existovat bin Ládin.

Takže se dá podle mne udělat závěr, že ti, co vidí dnešní svět jako všeobecnou politickou lumpárnu, jsou realisté s očima otevřenýma a ušima nastraženýma, zatímco obhájci globálního kapitalismu za každou cenu jsou ve skutečnosti naivkové. Jsou ochotni uvěřit i neuvěřitelnému, jenom když jim zůstane jejich iluze o perfektním světě, kde má každý stejnou možnost, jen jí využít, celá. Raději vedou stínový boj s neexistujícím nepřítelem, než by si přiznali, že nic není zdaleka tak perfektní, aby se to nedalo vylepšit, pokud by byla vůle.