O lživé evoluční teorii

Před měsícem, konkrétně dne 20.března vyšel v MFD článek nazvaný: Anonymní sex řadu mužů láká, říká lékař. Tím lékařem byl sexuolog Petr Weiss a nad jeho slovy jsem opět žasla, jako už tolikrát v minulosti. Tvrdil v tom článku toto: Muži jsou v sexu mnohem méně vybíraví, neboť to souvisí s jejich biologickou podstatou sexuality. Zatímco ženy mají sex spojený většinou se vztahem, pro muže to neplatí. Řadu z nich naopak anonymní sex láká. A jinde napsal: Ani těch 86 % mužů není monogamních, jen svou potřebu sexuální rozmanitosti řeší jinak než vyhledáváním profesionálek. K nevěře si najdou partnerky jiných mužů, případně svobodné ženy.

Takže podle sexuologa Weisse těch 86 procent mužů, kteří vyhledávají v sexu rozmanitost se chová jinak, než těch 86 procent žen, u kterých tu rozmanitost nacházejí. Jinými slovy je v tom stejná logika, jako by tvrdil, že Franta dal Andule jabka, ale Andula žádné nedostala. Nebo ještě jinak- že Franta má rád pestrost, proto souloží s Andulou, Bětou i Vendulou. Andula, Běta i Vendula sice ještě vedle Franty souloží i s Tondou a Pepou, ale to je podružné, protože z hlediska evoluce jsou spíš monogamní.

Tuhle podivnou teorii začal Weiss zde šířit hned po Vítězném puči. Už tenkrát mě ale značně udivila a a překvapovala svou nelogičností, ale hlavně tím, že z člověka udělala naprogramovaného robota- až příliš přeceňovala vliv genů. Hlavní myšlenkou této vypečené teorie bylo, že muži produkují až do hlubokého stáří spermie a ty je nutí k tomu, že jsou „geneticky“ předurčeni být v sexu nevybíraví a nevěrnější než ženy, protože chtějí mermocí šířit na všechny strany své geny. To geny je nutí k tomu, aby stále vyhledávali co největší počet žen, které by mohli oplodnit. Ženy naproti tomujsou v sexu  vybíravé, protože uvolňují měsíčně jen jedno vajíčko, takže s ním musí šetřit- z toho důvodu nejsou tak polygamní jako muži. Mají sklon spíše k monogamii, a souloží s muži hlavně kvůli tomu, aby našly především kvalitního živitele svých budoucích dětí. Pokud jsou svým mužům nevěrné, tak to není kvůli rozmanitosti, ale aby získaly lepší geny, než má ten jejich trouba živitel.

Na této teorii je nejvíc směšné- ale vlastně spíš smutné a zarážející- že nikdo nezná autora tohoto „vědeckého evolučního objevu“. Někteří diskutující na internetu se domnívají, že jím je biolog Desmond Morris, který se proslavil knihou Nahá opice. Ale i kdyby nakrásně jako první vyslovil své názory, tak soukromé domněnky nějakého biologa nemohou být přece směrodatné a vydávané za ověřenou vědu. Ba ani Jared Diamond , který také pomohl rozšířit tuto spíš evolucionistickou ideologii, než teorii prostřednictvím své světoznámé knihy Třetí šimpanz, ani Matt Ridley, který ji zavile propagoval v knize Červená královna by nedokázali odpovědět na dvě jednoduché otázky. Za prvé- kde předchůdci mužů rozsévali své geny a kde vyhledávali pestrost a rozmanitost v sexu, když žili pospolu s předchůdkyněmi žen jen v malých tlupách, potulujících se po kraji po 6 milionů let? A za druhé- jak je možné, že samice obou druhů šimpanzů se z této teorie totálně vymykají, neboť jsou v sexu naprosto nevybíravé, a to přesto, že mají stejně jako ženy k dispozici jen to jedno vajíčko měsíčně?

Zkusme si tedy v reálu představit situaci, jak to kdysi ve zvířecí tlupě probíhalo, tak jak si to představují evolucionisti. Přijměme tu bláznivou představu, že již někdy ve zvířecím stádiu, tedy někdy před 6 miliony lety se předchůdci lidí párovali do stálých párů. Promítněme si živě ve své fantazii to hurvínkovské tvrzení, že samci byli promiskuitnější víc než samice, které byly svému živiteli víceméně věrné. Vidím, jak samci právě přinášejí ulovené zvíře do jeskyně. Spravedlivě si to zvíře mezi sebou rozporcují na stejné díly (přičemž alfa samec kupodivu nic nenamítá, že dostává stejný díl jako nejníže postavený samec) a kousek opodál již čekají samice na své živitele. Každý živitel přistoupí ke své samici, která si ho vybrala a odevzdá jí polovinu ze své porce. Ona ji sežere a je mu za ten pravidelný příděl masa tak vděčná, že je mu kvůli tomu i věrná- aby jen do ní mohl zasadit své geny. Teď si ale představte, že by se v té tlupě jistě vyskytovaly i nenažrané a vychytralé samice, kterým by došlo, že se nemohou spoléhat jen na toho jednoho svého vybraného troubu. Co když ho jednoho dne zabije predátor, nebo spadne ze skály? A skutečně by čas od času byly ty samice svědky toho, že nějaké věrné samici uhynul její živitel. Než si ta chudinka stihla najít nezadaného náhradního párového druha, tak zemřela hlady ona i její mláďata. Proto tyhle zištné samice daly mazaně přednost radši tomu, že nabídly sex každému, kdo jim v tlupě za to odevzdal kus masa. Tyto vypočítavé mrchy pak byly přežrané masem až k prasknutí, a jejich pěkně vypasené děti jakbysmet. A kdo myslíte, že by po mnoha tisících letech evolučně zvítězil a kdo by vymřel? No pochopitelně by vymřely ty věrné samice, kdežto ty dobře živené promiskuitní i se svým dobře krmeným potomstvem by zvítězily. Pokud by tedy měla platit teorie „sex for meat“, tak by vždy zákonitě a logicky evolučně na celé čáře vyhrály svůj boj o život promiskuitní samice nad monogamními. Z toho všeho je zřejmé, že naši předkové souložili pro radost a kvůli rozkoši, žádný sex for meat se nekonal z jedné ani z druhé strany. U žen se kvůli tomu vyvinula i skrytá ovulace, aby mohly se samci souložit kdykoliv. Skrytá ovulace byl velmi důležitý vynález, neboť zajišťovala velkou soudružnost tlupy. Nikdo se kvůli sexu a ovulujícím samicím nepral a taky nikdo nevěděl, které mláďě je jeho. Tím bylo zajištěno, že mláďatům z žádné strany nehrozila infanticida, neboť patřily celé tlupě.

Je smutné, že evolucionistická teorie z žen udělala neschopné parazitky, které se už ve zvířecím stádiu nedokázaly postarat o mláďata. Že také každá pravěká žena úzkostně očekávala, jestli se její muž vrátí z lovu s nějakou kořistí, protože by bez něj umřela i s dětmi hlady. Zkrátka již tehdy prý nesamostatná závislá bytost. Ve skutečnosti to ale probíhalo v dávné minulosti jinak. Jak jsou tyto představy relativní ukázala Dona Haraway ve své knize Vize primátů. Dokazuje, že samice primátů ve skutečnosti projevují asertivitu, velkou sexuální aktivitu i soutěživost, a čím lepší postavení mezi ostatními samicemi v tlupě mají, tím jsou také evolučně úspěšnější. Vzájemné soupeření samic primátů sice není navenek tak nápadné jako soupeření samců, ale z hlediska šance jednotlivých mláďat na přežití je nesmírně důležité. Zároveň je samozřejmé, že všechny samice primátů získávají potravu samostatně a nejsou v tom závislé na samcích. Proč by to u prehistorického člověka, tvora inteligentního, společenského a všežravého, mělo být jinak? Podle nejnovějších vědeckých poznatků naopak pravěké ženy zaopatřovaly většinu veškeré denní potravy. Například americká antropoložka Helen Fisher zhodnotila mužskou a ženskou činnost v prehistorii takto: Pokud by pravěké ženy čekaly na to, co přinesou muži z lovu, vymřely by celé rodiny hlady. Ženy totiž obstarávaly až 80 procent potravy sběrem plodů, kořínků a hlíz i lovem drobných živočichů. Mužský příspěvek k jídelníčku měl nárazovější charakter, kdežto ženský příspěvek zajišťoval trvalý základ obživy.

Koneckonců i tvar našich zubů nám prozrazuje, že jsme v minulosti nebyli žádní dravci masožravci, ale odjakživa všežravci s převažující rostlinnou stravou. Vždyť i v dnešní době, kdy si v podstatě můžeme dopřát masa kolik chceme, tak přesto náš jídelníček je složen v poměru 80:20 ve prospěch rostlinné stravy. Dokonce existují lidé, kteří jsou stoprocentní vegetariáni - bez masa se obejdou úplně.

Samci nepečovali o mláďata v páru se samicí, protože jejich hlavním úkolem bylo zajistit ochranu tlupy před predátory. Starost o mláďata uvnitř tlupy byla výhradní doménou samic. Nikoliv tedy muži, ale matky pomáhaly svým těhotným dcerám s výživou a přenášením již narozených mláďat. Svědčí o tom fakt, že se u žen vyvinul biologický zázrak- menopausa. Ženy s menopausou evolučně zvítězily nad ženami bez menopausy, protože pomohly zachránit od smrti daleko víc již narozených dětí, než kdyby samy rodily až do konce svého života, jak je to běžné u všech dnešních zvířat. Párové soužití muže a ženy je kulturní produkt, nikoliv biologický, lidé takto začali spolu žít až když se usadili a stali se z nich zemědělci. Z hlediska teorie her je totiž párové soužití ze všech možných jiných svazků nejvýhodnější, proto se ujalo na celém světě jako nejuniverzálnější.  

Byla bych moc ráda, kdyby nám Petr Weiss jako sexuolog radši vysvětlil z hlediska evoluční biologie některé výstřednosti lidské sexuality, které u zvířat nenalezneme. Zdá se, že lidé mají divné a nesprávné sexuální chování, které do tvrzení evoluční biologie, že všechno směřuje jen ke množení vůbec nezapadá. Jak známo, k oplodnění vede pouze a výhradně pohlavní styk. Z hlediska evoluce je tedy jen pohlavní styk ten pravý a nefalšovaný sex, protože vede k oplodnění. Také chráněný pohlavní styk s kondomem a antikoncepcí se dá označit za pravý sex, protože je to pořád styk sliznic přírodou k plození určených- ale jen za účelem konzumování rozkoše. Čili ten sex můžeme nazvat jako konzumně rekreační. Není mi ovšem jasné, proč lidé ve velkém provozují orální a anální sex, když tento druh sexu k oplodnění vůbec nevede. Z evolučního hlediska už i ty termíny jsou nepřesné a zavádějící. Evolucionisté by správně měli vědecky určit, co sex je a co sex ve skutečnosti není. Například manželé Pondělíčkovi v knize Lidská sexualita, vydané r.1974 zařadili orální dráždění do pouhého pettingu a  zmínili se v celé knize o něm pouze těmito třemi větami: Taková „pettingová“ forma sexuality je však příznačná spíše pro starší, méně potentní nebo impotentní muže, kteří již mají jen slabou erekci. Genitálie se většinou stimulují rukou, ale někdy i ústy. Tyto způsoby genitální stimulace však nejsou obecně rozšířené ani u nás, v rámci naší kultury, ani mimo ni.

Když tedy podle evolucionistů muži hledají v sexu pestrost proto, aby oplodnili co nejvíce žen, proč je tedy neoplodňují? Orál, anál z hlediska evolučních biologů by neměl být vůbec považován za sex, neboť nevede k oplodnění, je to jen pouhé dráždění orgánů, čili petting. Pokud tohle chování evolucionisti zahrnují do plodících sexuálních aktivit, pak bychom tedy mohli nazývat sexem už úplně cokoliv co nás napadne: ruční sex, prsní sex (zavedení údu mezi prsa), vibrátorový, popřípadě zeleninový sex, stromový sex (zavedení údu do dutiny stromu) a nepochybuji o tom, že kdyby nos měl větší dírky, že by existoval i nosní sex. Takže co tím chci vlastně říct? Že při pohlavním styku se uskutečňuje pravý a nefalšovaný sex, čili styk dvou sliznic k tomu extra přírodou určených za účelem plození. Kdežto všechno ostatní je náhražka, onanie, petting, nepřírodní, nepravý sex čili pseudosex. Když k tomu přidáme i další fakt, že všechny západní ženy mají nechráněný styk pouze v období, kdy chtějí mít dítě, ale když už jedno nebo dvě děti mají, po celý další zbytek života již souloží jen z rekračních důvodů, tak zjistíme, že pravých plodivých aktivit je mizivě málo.Takže za situace, kdy 99 procent všech aktivit je buď pseudosex, nebo konzumně rekreační sex, který lidé VĚDOMĚ provádí jen kvůli zábavě, a jen asi jedno procento kvůli oplodnění- je neuvěřitelně odvážné tvrzení evolucionistů, že to vše lidé dělají proto, aby se množili.

Všechno je prostě jinak. Od té chvíle, co člověk dostal do vínku svobodnou vůli, tedy ROZUM, se ze zvířecí říše definitivně vydělil. Geny ho přestaly ovládat, neboť se začal řídit svou vlastní lidskou KULTUROU. Je tedy nepřípustné, aby lidské chování vysvětlovali biologové, či evolucionisté přes geny, ti jsou oprávnění vysvětlovat pouze zvířecí svět. Specifické lidské rozumové chování mají nárok hodnotit pouze psychologové nebo kulturní antropologové, protože kulturní vlivy v lidském chování vysoko převládají nad vlivy biologickými. Logika věcí napovídá, že žena je od přírody stejně promiskuitní jako muž. Ale vůči dětem i svému muži je zodpovědná, a tak své sklony VĚDOMĚ potlačuje, nevyužívá a neuplatňuje. Všechno je v kultuře a v myšlení jednotlivých mužů. Existují muži velmi temperamentní, a přesto jsou svým ženám věrni. A jsou muži méně zásadoví, kteří na potkání vyhledávají nová dobrodružství. Problém je však v jejich charakteru, v jejich výchově, nikoliv v genech. A právě tito muži se dnes tak rádi všude v internetových diskusích obhajují evoluční teorií, že za své promiskuitní rozsévání genů nemohou, protože své jednání vůlí ovlivnit nemohou, jelikož je to v nich geneticky zakódováno. Ano, nevěra tu byla vždycky. Ale něco jiného je, když ji oficiální morálka odsuzuje, a něco jiného, když ji oficiálně u mužů s pomocí „vědy“ vysloveně podporuje- ještě více se tak rozmělňují a narušují, již tak dost narušené vztahy mezi lidmi. Evoluční teorie působí jako písek vhozený do chodu složitého stroje. Chirurg Broca kdysi se svým malým mozkem poškodil ženy přes hlavu, psychiatr Freud se svou závistí penisu je poškodil přes pohlaví- ale „neznámý vědec“, který na to šel rovnou přes neviditelné geny tentokrát poškodil obě pohlaví. Dnes se kvůli nevěrám ve velkém pevné vztahy rozpadají, lidé se atomizují. Přitom jistě ani Weiss by neuměl odpovědět na otázku u koho „nevybíraví“ samci v tlupách 6 milionů let hledali sexuální pestrost a rozmanitost, nebo jak je možné, že nejen šimpanzice, ale většina samic primátů jsou nevybíravé, když by správně měly být vybíravé. Takže odjakživa platilo: pokud samci byli promiskuitní rozsévači semene, pak samice byly promiskuitní sběračky toho semene- nic nebylo mezi tím. Místo toho ale mají muži již 16 let od sexuologa Weisse vědeckou omluvenku, že za své chování nemohou, protože se řídí přírodou. Ale přitom jejich nezodpovědné chování ve skutečnosti vůbec není postavené na biologii, ale na kultuře, čili propagandě. Západ vymírá, kdežto muslimové se množí geometrickou řadou, ale není to tím, že by měli lepší geny, ale tím, že se řídí jinou ideologií. Ze souhrnu všech těch faktů jasně vyplývá, že celá evolucionistická teorie je jedna velká lež, sloužící rafinovaně sexbyznysu, nikoliv však pevným párovým svazkům.

P.S. hezký pozdrav od lišky biologu Zrzavému :P

Je to sice uvedeno už v úvodu stránky, ale tentokrát chci znovu zdůraznit, že s tónem, obsahem a závěry článku osobně nesouhlasím. Naopak se plně stavím za názor doktora Weisse. Editor.