Tiše tleskám, abych nevyplašil

Sleduji už několik roků počínání současného českého prezidenta Václava Klause. A nemohu se zbavit podivného dojmu, že se někde stala chyba. Míním tím chybu v Systému, kterému se vzletně říká demokracie, a který je ve skutečnosti nástrojem zmrdů a tvrdoloktařů. Je to systém, který upřednostňuje na vedoucích pozicích lidi nikoliv schopné, neúplatné, morálně a mravně bezúhonné, navíc s manažerskými schopnostmi, ale lidi, pro popis jejichž vlastností platí pravá antonyma uvedeného.

Nicméně i nejdokonalejší systém občas selže. I v demokracii se stávají omyly. Jedním z nich je zřejmě to, že se na pozici českého prezidenta dostal člověk skutečně schopný, ba dokonce zřejmě téměř moudrý. V každém případě bych řekl, že to je člověk, který to s námi, zdá se, myslí dobře.

V tomhle bodě se nemohu shodnout s panem Králem (vede rubriku Pohledy z Evropy zde ve Zvědavci), který Klause rád nemá a tvrdí, že je to populista a prospěchář jako všichni ostatní.

Možná ano. Čas ukáže, kdo měl pravdu. Je ale v naších povahách, že nedokážeme rozlišit skutečnou kvalitu člověka, dokud je tento mezi námi. Teprve s odstupem času a po mnoha letech se chytáme za nos a přehodnocujeme.

Podle mého názoru převyšuje Klaus svou úrovní ostatní politiky o dvě třídy. Je politikem formátu nikoliv českého, ale možná dokonce světového.

Připomeňme si na některé Klausovy akce.

Z nedávné doby se mi velmi líbilo, co řekl Klaus po schválení zákona o registrovaném partnerství:

Otázka: Necítíte se dva dny po schválení zákona jako poražený?

Odpověď: Ne. Poražený nejsem já, ale celá společnost. Obávám se, že se to ukáže hodně brzy.

Otázka: Nemáte přece jen malou radost z toho, že homosexuálové jsou z přijetí zákona šťastní a mluví o tom, jak jim v jejich životě pomůže?

Odpověď: Oni mají radost z formálního zadostiučinění, ne z vlastního efektu zákona.

Otázka: Mimochodem, čekal jste netrpělivě a s napětím na výsledek hlasování?

Odpověď: Měl jsem zrovna pracovní povinnosti, byl jsem průběžně informován esemeskami od spolupracovníků.

Otázka: Myslíte si, že institut rodiny je po přijetí zákona ve větším ohrožení, obáváte se vy osobně, že rozpad rodiny bude dál pokračovat?

Odpověď: Ano. To si myslím a toho se obávám.

V několika slovech je obsaženo víc než v rozsáhlém projevu. Všimněte si, Klaus mluví krátce, k věci a vyjadřuje se přesně. A to, co říká, to plně podepisuji. Nejen, že to má hlavu a patu, ale naznačuje to, že autor o tom přemýšlí. Vzácná aktivita mezi politiky.

A ještě si připomeňme Klausovo Desatero proti evropské ústavě z března minulého roku, ve kterém konstatoval, že přijetím evropské ústavy přijdou členské státy o svou suverenitu.

Takovou troufalost ovšem nemohli evropští politikové přejít mlčením. Kde bychom přišli, kdyby politikové říkali svým lidem pravdu, že jo? Následně došlo k otevřené roztržce mezi Klausem a evropskými politiky. Předseda ústavního výboru Evropského parlamentu Jo Leinen řekl, že je přesvědčen, že Klaus poškozuje zájmy českého státu a místopředseda EP Vidal-Quadras konstatoval, že Klaus svou krátkozrakou vizí zavádí občany na scestí. Prezidentská kancelář požadovala omluvu. Pokud je mi známo, omluva nikdy nepřišla.

Klaus si svým odvážným a charakterním postojem podřezal větev, které se jinak zoufale drží všichni druhořadí politikové (a tedy vlastně všichni). Navždy si zavřel dveře k teplému místečku v penzi. Totiž snem každého politického trpaslíka je po vypršení svého volebního mandátu skončit někde v doživotní, nevolené a dobře placené funkci v Bruselu. EU je odložiště vyhaslých politiků.

Není bez zajímavosti, že zatímco Klaus bojoval za Česko s Bruselem jako lev, domácí političtí trpaslíci namísto aby jej podpořili, mu házeli klacky pod nohy. Viz např. předseda sněmovny Zaorálek, Havlovci, Paroubkovci a další.

A nesmíme ani zapomenout na česká masmedia, která v době vrcholícího boje namísto aby stála za svým prezidentem, jeho snahu bagatelizovala. Za typickou ukázku jmenujme článek tehdejšího šéfredaktora MF Šafra Klausův boj s přeludy.

Přibližně měsíc před otevřeným sporem Klause s EU odešel tehdejší předseda vlády Gross a do čela se doslova odnikud vyhoupl nějaký Paroubek, kterého skoro nikdo předtím neznal. A okamžitě padla kosa na kámen. Paroubek jakkoliv je grázl, je silný politik, kariérista, který přesně ví, co chce. A navíc není hloupý. Došlo k řadě konfliktů mezi jim a prezidentem republiky. Už v květnu minulého roku pohrozil Paroubek prezidentovi, že mu za jeho názor na EU omezí cesty do zahraničí.

V té době začala také Evropská unie strkat prsty do záležitosti kolem vepřína v Letech v souvislosti s vybudováním cikánského pomníku tamtéž. Ministr spravedlnosti Němec (mimochodem mimořádně arogantní typ, který minulý rok jezdil po Praze ve služebním Audi s modrým majáčkem, porušoval předpisy a když se ho na to novináři ptali, řekl, že si nepamatuje, čím jezdí do práce) oznámil, že vláda vepřín vykoupí, za což se mu dostalo pochvaly od Havla. (Stejně je zajímavé, jak vrána k vráně sedá a grázl grázla si najde vždy. Oni se snad poznají po čuchu.) Klaus se kritice z Bruselu odvážně postavil. O vepřínu rozhodneme sami, vzkázal do EU. Jak osvěžující postoj v porovnání s jinými politickými prostitutkami. Bohužel zůstal se svým názorem opět sám. Tedy nezůstal. Většina normálních lidí s ním souhlasila. Ne tak čeští politikové. Ti jej jako obvykle nechali na holičkách.

Zkrátka takových a podobných žabomyších válek mezi prezidentem a politiky byla celá řada. Ne vždy z ní Klaus vyšel jako vítěz. Občas musel udělat kompromis, což je známkou diplomacie. Ale podle mého názoru se dosud nezpronevěřil ani svým zásadám, ani svému češství.

Možná bych mluvil jinak, mít Klauze před nosem denně, jako ho měli (a mají) lidé v Čechách. Právem mu vytýkají některé nepříliš hezké vlastnosti: aroganci, sebestřednost, pocit neomylnosti. Dobře to vyjádřil Jaromír Nohavica ve svém Dopise panu prezidentovi (MP3, 2,8MB):

Pane prezidente, ústavní činiteli,
píšu vám stížnost,
že moje děti na  mě zapomněly.
Jde o syna Karla,
a mladší dceru Evu,
rok už nenapsali,
roku už nepřijeli,
na návštěvu.

Refrén:
Vy to pochopíte,
vy totiž všechno víte,
vy se poradíte,
vy to vyřešíte,
vy nás zachráníte.
Pane prezidente,
já chci jen kousek štěstí,
pro co jiného jsme přeci zvonili
klíčema na náměstí.

Pane prezidente,
a ještě stěžuji si,
že mi podražily pivo, jogurty,
párky i trolejbusy.
I poštovní známky,
i bločky na poznámky,
i telecí plecko, Řecko i Německo,
no prostě všecko.

Refrén

Pane prezidente,
mé České republiky,
podivně propustili,
na hodinu
z mý fabriky.
Celých třicet roků
všechno bylo v cajchu,
teď přišli noví mladí
a ti tu řádí
jak na Klondajku.

Refrén:
Vy to pochopíte,
vy se mnou soucítíte...

Pane prezidente,
moje Anežka kdyby žila,
ta by mě za ten dopis,
co tu píšu,
patrně přizabila.
Řekla by, Jaromíre,
chováš se jak malé děcko,
víš co on má starostí,
celou tu Evropu
s vesmírem
prostě všecko.

Refrén

Pane prezidente...

Je to takový typický postoj mnoha obyčejných lidí, kteří mu nemohou přijít na jméno. Ale domnívám se, že vychází z nepochopení funkce státu (a potažmo pak prezidenta). Stát tady není proto, aby se o lidi nějak staral. Aby jim zajistil dobré bydlo a nízké ceny. Stát je v podstatě uměle vytvořený a nepřirozený útvar (vzhledem k přírodě). Dokonce si troufám naznačit spolu s Nietzschem, že je to útvar zločinný: „Každý národ mluví mluví svým jazykem dobra i zla: tomu nerozumí soused. Svůj vlastní jazyk vynalezl každý národ v mravech i právech. Ale stát lže všemi jazyky dobra i zla; a cokoliv mluví, lže – a cokoliv má, ukradl (Friedrich Nietzsche – Tak pravil Zarathustra)“. A když už jsme u těch citátů, tak Kennedy řekl něco v tom smyslu, že se nemáme ptát, co pro nás stát může udělat, ale máme se ptát, co můžeme udělat my pro stát.

Tak tedy pane Nohavico a ostatní prostě smýšlející, neobviňujte prezidenta za něco, za co on sám nemůže. Nečekejte, že vám stát (a prezident) bude něco servírovat na stříbrném podnose. Ani jeden ani druhý ostatně za ty vysoké ceny nemůže. Spoléhejte na sebe, pomozte si sám. Jediné, co od státu tvrdě požadujte, je to, aby se vám moc nepletl do života. Např. množstvím nesmyslných zákonů a omezení.

A k té Klausově aroganci: Domnívám se, že je to do jisté míry pochopitelné. Ten člověk skutečně převyšuje své politické oponenty o několik tříd. A bohužel o tom ví. Lze se divit, že to občas dá najevo? Také bych to dělal, být na jeho místě. :-)

Vytýkají mu nepovedenou privatizaci. Pravda. Částečně se nepovedla. Jenže je třeba si uvědomit, že to byl první experiment tohoto druhu v dějinách lidské civilizace. A že tedy téměř zákonitě nemohl být bez chyb. Kdo prošlapává novou stezku, lehce může sejít z cesty. Nebezpečí, o němž nevědí ti, jenž chodí po erárních silnicích. Tohle není můj výrok, někde jsem to četl, bohužel, autor mi vypadl. Přesně ale vystihuje situaci. Klaus měl své ekonomické teorie o tom, jak vrátit zpátky majetek, dobře promyšlené. Bohužel (jako každý čestný člověk) podcenil jeden faktor, a sice lidskou vyčuranost, sprosťáctví, hrabivost a bezcharakternost. Podle sebe soudím tebe a Klause prostě nenapadlo, že se vyrojí takové množství zlatokopů a grázlů, neboť sám by toho nebyl schopen.

A co se týče toho nešťastného výroku o tom, že nerozlišuje čisté peníze od špinavých, to přeci bylo a je vytrženo kontextu. Klaus opravdu něco takového řekl, ale celé to vystoupení mělo jiné zbarvení, než na jaké ukazuje tato jediná věta. Bohužel to nemám teď po ruce, ale jsem si jistý, že to některý čtenář vloží do diskuze za článkem celé.

Předpokládám, že Systém napraví, co pokazil. Demokracie (nebo to, co se za ni vydává) nemůže dovolit lidem schopným, aby vládli. Vždyť by si sama kopala hrob. Jinými slovy myslím si, že Klaus už v příštím termínu zvolen nebude. Političtí trpaslíci, kteří si proti vůli národa přisvojili moc dosazovat prezidenta, si už dnes dobře uvědomují, že udělali chybu, když za prezidenta zvolili osobnost Klausova formátu.

Je bohužel smutným zvykem, že národ ocení jednotlivce až po jeho smrti. Dokud žije, je na něj povětšinou spíše pliváno. A tak bych rád apeloval na lidi doma: Važte si toho, co máte dnes v osobě pana prezidenta. Važte si toho období. Od času Karla IV. nebyl zřejmě hlavou českého státu politik takového formátu.