Jak zlomit vaz Paroubkovi II

S mohutným zátahem na Škromachovu skupinu v ČSSD se ostatní frakce ve straně vystavily nebezpečí pomsty. Ani Jiří Paroubek není tak neprůstřelný, jak se zdá. Jeho slabé místo se jmenuje Václav Kočka a jeho pražská mafie.

Zatýkání, které proběhlo v březnu na ministerstvu dopravy a jinde v souvislosti s údajnou korupcí na státní zakázku s biolihem, Paroubkovi nikterak nevadilo. Uškodilo sice jeho mateřské ČSSD, ale zatýkalo se na lidovci kontrolovaném ministerstvu a ránu inkasoval jeho odvěký nepřítel, „Zemanovec“ Zdeněk Škromach, jemuž loajální lidé v ČSSD byli pozatýkáni.

Stejně tak Paroubkovi nevadilo, že byl zatčen pražský miliardář Miloš Červenka, sponzor ODS a muž s úzkými vztahy na Marka Dalíka, hlavního poradce Mirka Topolánka a Topolánka samotného. To však Červenku neochránilo, neboť stál za drzou reportáží televize NOVA, která zaútočila na pražský mocný klan ODS v čele s Pavlem Bémem na Magistrátě. Agent Červenka dostal tedy přes nos a nyní musí velmi draze platit své mediální poradce Michala Donatha a Andreje Surňaka, aby nebylo jeho jméno propíráno v médiích a neuškodilo to jeho obchodním aktivitám. Nutno říci, že se mu to daří – novináři se netroufají jméno Miloš Červenka ani vyslovit.

Na Paroubkovu skupinu zatím nikdo nezaútočil, což může znamenat buď její neohroženost, a nebo klid před bouří. Jiří Paroubek je zkušený kádr, které si své ostruhy vysloužil již během svého působení v Restauracích a jídelnách (RAJ) za komunismu. Je také zatím chytřejší než Gross s Topolánkem dohromady a nenakupuje milionové nemovitosti.

Paniku snad způsobila jen kniha novináře Jana Žáčka „Džordžíno, politický buldozér“ („Džordžíno“ je Paroubkova přezdívka od jeho nejužších přátel), ve které Žáček odhalil šokujícím způsobem Paroubkovo okolí a zákulisí jeho volební kampaně. Již během přípravy a tisku knihy bylo jak autorovi, tak jeho právníkovi JUDr. Ťupovi telefonicky opakovaně vyhrožováno „uříznutím hlavy“ (oblíbený termín „Kočkovy mafie“).

Ačkoli kniha měla a má výbušný potenciál, v novinách se o ní objevil jediný článek. Její autor Jan Žáček zdůvodnil její vydání výstižně takto: „Tuhle knížku jsem dopsal ve stavu absolutní beznaděje nad Českou republikou, nad politikou a politiky, kteří zde nyní vládnou i nad zoufalstvím, které to vše skýtá nám ostatním. Jediné, co se může stát světlem na konci tunelu je to, že lidé této země konečně pochopí a uvědomí si, že už nechtějí, aby v jejich čele stáli ti, kteří tam stojí proto, že tam stát chtějí, aby vládli. “

Ve své knize Jan Žáček popisuje zákulisí přípravy volební kampaně ČSSD, poradu nejužšího Paroubkova kruhu na Úřadu vlády, kde padaly výroky, že „přes kluky Kočkovy je již zařízeno osmnáct frajerů, kteří budou dělat bugr a rvát se na mítincích ODS“. Probírala se i možnost napadat těmito „Kočkovými SA“ přímo schůze ODS. Z úst místopředsedy ČSSD Martina Starce pro změnu veřejně na Úřadu vlády padlo, že „má v ODS placené špiony a ti dodají informace o všem, co se tam děje“.

Zvláštní kapitolu představuje angažmá Jiřího Paroubka v obecně prospěšných společnostech. Kromě toho, že je členem správní rady Vysoké školy finanční a správní, kontrolované uhlobarony okolo Antonína Koláčka, zasedá i v dalších společnostech. Kolegou v CZECH  -  AUSTRALIAN  GROUP  o.p.s. je mu i lidovec Jan Kasal.

Jiří Paroubek a jeho rodina je chudá. Vlastní malý družstevní byt v Praze – Stodůlkách a chaloupky ve Vraném nad Vlatavou a další na Jablonecku. Paroubek má však svou kočičí pokladnu. Jeho peníze mu spravují lidé z jeho nejbližšího kruhu, přičemž nejvýznamnější roli hraje pražská „kolotočářská“ rodina, resp. klan Kočků, vedený Václavem Kočkou seniorem.

Václav Kočka a jeho rozsáhlá rodina nejsou ani vzdělaní intelektuálové, ani lobbisté v kravatách. Jsou to spíše ve špinavých džínách oblečení zkušení kolotočáři a obchodníci, vhodnější slovo by možná bylo šmelináři. Nejezdí v okázalých Mercedesech, ale spíše starých dodávkách.

S Václavem Kočkou seniorem se zná Jiří Paroubek již od dob hlubokého komunismu. Oba se tehdy věnovali stejným věcem – podloudnému obchodu a černému trhu. Oba k tomu měli dobré předpoklady – Kočka jako kolotočář a vekslák - a Paroubek jako bafuňář z Restaurací a jídelen (zástupce ředitele RAJ na Praze 5) .

Mezi oběma panuje zdá se velká důvěra a velmi úzké vztahy. Václav Kočka a jeho klan funguje jako Paroubkův výběrčí a banka zároveň. K zvládnutí a absorbování velkého množství peněz kontroluje Kočkův klan celý konglomerát firem – KOČKA s.r.o., PRAGOLUNA v.o.s., MIRAGE s.r.o., PROSTOR, spol. s r.o., SEC SERVICE INTERNATIONAL,s.r.o. nebo DISKOCLUB MIRAGE s.r.o. Významnou roli hraje PRVNÍ ČESKÁ PRODUKČNÍ s.r.o., agentura organizující charitativní a propagační akce ČSSD.

K praní peněz je ideální také pořádání poutí a veřejných atrakcí. Václav Kočka pořádá mj. známou Matějskou pouť, kterou projde ročně na 700 000 návštěvníků. Kočkova mafie kontroluje nájemce pražského Výstaviště, firmu Incheba a úzce s ní spolupracuje. Společnost Incheba již řadu let kontroluje holešovické Výstaviště za velmi výhodných podmínek, mj. pětileté prázdniny v placení nájmu jako „zápočet za investice Incheby do areálu“. Ve výsledku provozuje Incheba pražské Výstaviště v podstatě zadarmo, resp. za „doložené započtení svých nákladů na opravy a rekonstrukce“, k čemuž je oprávněna podle nájemní smlouvy (podobně nápadně výhodnou smlouvu má mj. i firma Delta Climatizer na pražskou holešovickou tržnici).

Premiéři ze sociální demokracie mají zvláštní slabost pro podivné lidi podnikající v ještě podivnějších oblastech. Zatímco nejlepší „rodinnou přítelkyní“ Stanislava Grosse byla „bordelmamá Barková“, která financovala podnikání jeho manželky, Jiří Paroubek je pro změnu úzce navázán na „kolotočáře“.

Kdo chce podkopnout židli, na které suverénně sedí buldozer Paroubek, musí sáhnout po Kočičím klanu.