Dopis válečného veterána prezidentu Spojených států

Joseph DuRocher pracoval dvacet let jako volený veřejný obhájce u floridského soudu Ninth Judicial Circuit, pod který spadají okrsky Orange a Osceola. Od doby, kdy je v penzi, píše a učí práva na škole University of Central Florida a na Barry University School of Law. V šedesátých létech byl činný jako důstojník amerického námořnictva a pilot vrtulníku v Atlantiku a karibských a rovníkových mořích. V pondělí vrátil prezidentu Bushovi symboly své hodnosti a přiložil tento dopis:

Vážený pane prezidente

Jako mladému muži mi byla dopřána čest sloužit svému národu v hodnosti důstojníka a pilota vrtulníku u amerického námořnictva. Můj otec bránil tuto zemi za druhé světové války. Strávil dva roky na lodi U.S.S. Hornet (CV-14) v Tichém oceánu. Byli jsme patrioti, kteří přísahali „ochranu a obranu“ této zemi. Dnes jsem dospěl k názoru, že jste pošpinil naši službu, Ústavu a principy naší přísahy. Můj otec byl pohřben se všemi vojenskými poctami, jeho jménem mluvit tedy nemohu. Ale svým jménem ano. Vracím vám symboly své služby v armádě: výložky s důstojnickou hodností a odznak Naval Aviator’s wings.

Než jste se dostal k moci, věřil jsem, že není možné, aby Spojené státy někdy začaly agresi a předběžnou válku proti zemi, která nás nijak neohrožovala. Než jste se dostal k moci, myslel jsem, že není možné, aby lidé našeho národa zatkli a uvěznili stovky lidí bez prokazatelného obvinění a aby je nechali zmizet v dírách jako Gitmo, Abu Ghraib a Bagram. Než jste přišel k moci, nedokázal jsem si ani v nejdivočejší fantazii představit, že by americký státní žalobce požadoval legalizaci mučení, nebo že by prezident jako první vyhlásil svůj záměr vetovat jakýkoliv zákon zakazující mučení a pak doplnil, že míní ignorovat tento zákon podle potřeby, bude-li někdy přijat. Nepřeji si, aby se tyhle věci děly mým jménem.

Jako občan a patriot, jako rodič a prarodič, jako právník a profesor práva mám pocity marnosti a bezmoci. Považuji sám sebe za dobrého Američana a kladu si otázku, co mohu a mám dělat při setkání s absolutním zlem. Ilegální a amorální války, mučení, zavírání na doživotí bez soudu nikdy nebyly částí naší konstituční tradice. Jenže můj hlas se stal zbytečným, protože žiji v oblasti, kde byla zvolena vaše strana. Můj kongresman neodpovídá na mé obavy, neboť nemá čas. Jeho čas je vyplněn štědrostí lobbistů. Protesty jsou omezeny na ohrazené oblasti „free speech zones“ daleko od kamer a od míst, kudy se ubírá průvod. Dokonce i pouhým vyjádřením názoru mezi lidmi riskuji, že budu označen za ne-Američana, zastánce teroristů a někoho, kdo nepodporuje naše chlapce (=armádu). A jsem navíc disciplinovaný pacifista, takže jakýkoliv násilný čin je vyloučen.

Ale navzdory všem svým omezeným možnostem chápu, že mlčení znamená schvalování vašich činů. Neschvaluji je. Těžce se loučím se svým odznakem a svou hodností. Tvrdě jsem si je zasloužil a mojí rodiče a moje žena byli hrdí na to, co jsem získal před čtyřiceti lety. Ale nenávidím mučení a smrt, které jste způsobil, více, než si cením symboliky těch předmětů. Vzdávám se jich a pláču pro svou milovanou zemi.

Joseph W. DuRocher

Tento dopis byl uveřejněn pod titulkem A Veteran’s Letter to the President: “I Return Enclosed the Symbols of My Years of Service” na serveru bellaciao.org.