Haagský tribunál odsoudil bosenské muslimy za válečné zločiny

Mediální obraz ubohých a trpících bosenských muslimů, trpících pod genocidou páchanou bestiálními Srby, která vyvrcholila Srebrenicí, dostal další ránu. Haagský tribunál byl nucen odsoudit za válečné zločiny dva bosenské muslimy.

Generál bosenskomuslimské armády Enver Hadzihasanovic byl odsouzen na 20 let, jeho podřízený brigádní generál Amir Kubura na 2,5 roku. Kuburu zachránilo tvrzení, že ačkoli se prokazatelně dopuštěl masakrů srbského a chorvatského obyvatelstva v letech 1992 - 1995, „jen plnil rozkazy“. Štěstí pro Kuburu, že Haagský tribunál akceptuje takovéto „argumenty“.

Kubura i Hadzihasanovic byli zatčeni a předáni do Haagu v srpnu 2001, společně s dalším muslimským generálem Mehmedem Alagicem, velitelem 3. sboru bosenskomuslimské armády, který však v březnu roku 2003 v Haagu zemřel.

Amir Kubura stál v čele neblaze proslulé 7. muslimské „horské brigády“ v rámci 3. sboru muslimské armády, která pročesávala hornaté oblasti Bosny, aby je „čistila“ od chorvatského a srbského obyvatelstva. Kromě vraždění civilistů obviňovala haagská žaloba Kuburu, že jeho jednotky mučily a popravovaly zajaté chorvatské vojáky.

V průběhu procesu bylo doloženo, že oba dva obžalovaní veleli ozbrojeným jednotkám, které zahrnovaly velké množství zahraničních muslimských bojovníků, tzv. mudžahedínů. K plnému usvědčení to však nestačilo, neboť tribunál konstatoval, že „nebylo prokázáno, zda obžalovaní měli skutečně povědomí o všech zločinech spáchaných jejich jednotkami a jejich velení podléhali všichni muslimští bojovníci včetně zahraničních“.

Civilisté včetně žen a dětí byli podle haagských žalobců nuceni bosenskomuslimské armádě kopat zákopy pod palbou nepřítele, byli krutě a nelidsky biti a dále používáni jako lidské štíty při bojových operacích. Zvláštní krutostí se poté vyznačovali zahraniční muslimští mudžahedíni. „Zahraniční mudžahedíni se značně lišili od domácí populace, a to nejen svým fyzickým vzhledem a jazykem, kterým hovořili, ale také svými bojovými metodami“, řekl předsedající francouzský soudce tribunálu Jean-Claude Antonetti. Přísedícími mu byli Holanďan Albertus Swart a soudce z Madagaskaru Vonimbolana Rasoazanany.

Rozsudek Haagského tribunálu znamená potvrzení skutečnosti, že v bývalé Jugoslávii probíhala regulérní občanská válka, kdy se zločinů dopouštěly všechny strany. Tendence dělat z muslimů obětní beránky a ze Srbů zlé hrdlořezy má svůj původ zejm. v tom, že bosenští muslimové neměli odvahu postavit se diktátu NATO a USA.

Stále zřetelnější je pak spojka bosenských muslimů, včetně jejich vůdce Aliji Izetbegoviče na nejmilitantnější muslimské skupiny „svaté války“, včetně tehdy rodící se Al Kajdy. Na fotce můžeme vidět přehlídku zahraničních mudžahedínů v bosenské Zenice v roce 1995.

Abu Abdel Aziz “Barbaros” , velitel obávané muslimské jednotky „El Mujahed“, která nebrala zajatce, byla složená výhradně ze zahraničních mudžahedínů a měla za úkol šířit teror („proslula“ prováděním rituálních poprav setnutím), je ve veřejné zprávě americké National Commission of Terrorist Attacks Upon the United States (známá také jako Komise 9/11) označen za „vrchního náhončího do Al Kajdy“. Předseda této komise Thomas H. Kean ve zprávě dále uvádí, že „Barbaros“ se narodil v Saúdské Arábii jako Abdelrahman al-Dosari a mudžahedínské ostruhy získal za války v Afghanistánu. Po zahájení bosenské války byl velitelem, resp. koordinátorem zahraničních mudžahedínů ze Saúdské Arábie a dalších muslimských států, kteří si zřídili svůj centrální tábor v Mehurici poblíž města Travnik v centrální Bosně. Byl také zřízen koncentrační tábor Orasac, provozovaný výhradně zahraničními mudžahedíny. Podle svědectví přeživších Srbů se zde popravovalo téměř výhradně oddělením hlavy od těla za plného vědomí oběti.

Z výše uvedeného je vidět, že jednostranný výklad balkánských událostí 90.let minulého století jako „srbské agrese“ je velmi zavádějící.