Rituální porážky zvířat

Po celé Evropě se celkem nerušeně provozují úděsné způsoby zabíjení zvířat pro maso. Jde o tzv. košerování a dále muslimské rituální zabíjení zvířat, tzv. halal. Tyto kruté způsoby porážení zvířat jsou vládami evropských států tolerovány.

Tento článek je příspěvkem do debaty na téma „Kam až sahá náboženská svoboda kde již začíná ochrana zvířat proti týrání“? Doposud jasně vítězí absolutní náboženská svoboda a ke zvířatům je přistupováno jako k čemusi méněcennému. Je to správný postoj?

Co to vlastně je, košerování, resp. halal? Základním principem je zabití zvířete za plného vědomí tak, aby nezemřelo ihned, ale teprve úplným vykrvácením. Zbyde-li uvnitř zvířete množství krve, ztrácí dobytče hodnotu.

Jak probíhá takové košerování? Zvíře, např. kráva je vhozena do kovového válce (odborný termín zní Weinbergerova klec) s otvorem pro hlavu. Končetiny jsou jí uvězněny kovovými pouty, aby se nemohla pohnout. Válec se pak otočí, aby kráva ležela naznak a co nejvíce krve se dostalo do oblasti hlavy a krku. Poté je dobytčeti proříznuto hrdlo zvláštním košerovacím nožem, a po prvním masivním krvácení je mu vytrhnuta tepna i s průdušnicí z krku, aby dále krvácelo. Poté je vyhozeno z válce a za nohu vytaženo do výšky, aby bylo vykrvácení co nejdůkladnější. Usmrcení zvířete trvá tak 10 i více minut.

Pro ty, kteří se chtějí sami o realitě košer jatek sami přesvědčit, uvádím odkaz na video natočené americkou organizací na ochranu práv zvířat PETA

Princip muslimského porážení zvířat halal je v podstatě podobný. Zvířeti jsou svázány nohy, je pevně svázáno, aby se nemohlo bránit a je usmrceno tak, aby vykrvácení bylo co nejdůkladnější.

Jaká je situace v Čechách? Porážení zvířat formou košer, popř. formou halal není obecně v souladu s platnými zákony, zejm. zák.č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Např. ust. § 5g odst. 1 praví: „Vykrvování jatečných zvířat musí být zahájeno bezprostředně po jejich omráčení, přičemž musí být provedeno tak, aby vyvolalo rychlé a úplné vykrvení.“ Dále zakazuje ust. § 5e odst. 1 tohoto zákona provozovatelům jatek „svazovat končetiny zvířat a zavěšovat zvířata před omráčením nebo utracením, s výjimkou drůbeže a králíků“.

Zákon však umožňuje udílet ministerstvu zemědělství výjimky ze zákona, jde-li o „porážku zvířete pro potřeby církve nebo náboženské společnosti, jejíž předpisy stanoví jiný způsob porážky (rituální porážky)“. Právo rituálních porážek je tedy zahrnuto do širokého rozsahu náboženské svobody. Výjimku ze zákona ministerstvo pravidelně uděluje.

Rozsah košer jatek není v Čechách velký a podle dostupných informací je tak zabíjena především drůbež, přičemž hovězí maso je dováženo ze sousedních zemí, zejména Rakouska a Německa. I přesto udílí ministerstvo zemědělství každý rok židovské obci výjimku ze zákona, neboť princip košer jatek české zákony obecně nepovolují.

V Anglii prozatím skončily pokusy o zákaz bestiálního zabíjení zvířat v roce 2003. Tehdy sice poradenský orgán vlády Farm Animal Welfare Council deklaroval, že „rituální zabíjení způsobuje zvířatům utrpení“, ale vláda si netroufla cokoli podniknout. Jakýkoliv zákaz by byl útokem na židovskou a muslimskou kulturu. "Jak vůbec můžeme mluvit o společenství mnoha kultur (v Británii), když se zakáže jedna ze základních věcí způsobu života židů," ohradil se ostře představitel anglické židovské komunity Neville Nagler. Představitelé anglické muslimské komunity to nazvali „útokem na islám“.

Nesmělé pokusy o zákaz košerování v USA vyzněly do ztracena. Přesto na několik petic zaslaných do kongresu reagovali židovské organizace velmi podrážděně. Konzervativní americký rabín Barry Dov Lerner nazval tyto pokusy „jen jinou formou antisemitismu“ a nastolil otázku, „proč se tito lidé nestarají také o hon na lišku nebo souboj býků v aréně“.

Ve Francii je situace ještě mnohem horší. Když 16.března slaví muslimové své svátky Aid el-kebir, nemůže u toho chybět hostina z masa zvířat zabitých rituálním obřadem halal. Vzhledem k tomu, že normální jatka podobné rituální zabíjení neprovozují, muslimové si pomáhají svépomocí. Okolo výše uvedeného data tedy popelnice v arabských čtvrtích francouzských měst přetékají krvavými zvířecími vnitřnostmi a dalšími části těla.

Francouzská vláda si netroufá proti tomu nikterak zakročit, byť způsob zabíjení halal zjevně porušuje obecné národní předpisy na ochranu zvířat, včetně evropské směrnice o zákazu jatek mimo autorizovaná a hygienou přísně kontrolovaná jatka.

Ozývá se proto jen slabě hlas organizací na ochranu práv zvířat, které si však udržují jistý rezervovaný postoj, neboť jde o choulostivou záležitost týkající se etnické menšiny. Skandál snad vyvolal jen otevřený dopis francouzské herečky Brigitte Bardot, která v roce 1999 svým otevřeným „Dopisem mé ztracené Francii“ protestovala proti hromadnému rituálnímu a trýznivému zabíjení zvířat.

Dotkla se tím však chráněné menšiny, dovolila si dokonce vyjádřit nesouhlas se stavbou mešit a nakonec byla ráda, že vyvázla od soudu jen s pokutou 30 000 franků. Rozsudek zněl „vyvolávání rasové nenávisti“. Dnes by asi paní Bardot dopadla asi hůře. Díky svému angažmá v „extremistické“ Národní frontě byla taky Brigitte Bardot označena za rasistku a neonacistku.

Najdeme však i evropské země, kde je rituální zabíjení zvířat zakázáno bez možnosti udílení výjimek. Je tomu tak např. ve Švédsku, které zakázalo metody košerování (tzn. i způob halal) již roku 1930. Tento zákaz je však předmětem rozsáhlé kritiky, m.j. i ve zprávě o dodržování lidských práv ve světě amerického ministerstva zahraničí, a to jako „omezování náboženské svobody.“

Průkopníkem v zákazu rituálních porážek je Švýcarsko, kde takový zákaz platí již od roku 1893 a až do roku 1978 byl zakázán i import takovýchto produktů. Švýcarská vláda se pokusila podniknout několikrát kroky ke zrušení staré legislativy z roku 1893, ale vždy narazila na silný odpor veřejnosti. V roce 2003 dokonce podepsalo 117 000 občanů petici za obnovení zákazu dovozu masa z rituálně zabitých zvířat, což se však stalo terčem obvinění z náboženské nesnášenlivosti a xenofobie.

Při odporu ke košerování je také používán argument, že se tím země vydávají cestou, kterou se vydal kdysi německy nacismus, který rovněž zakázal rituální porážky zvířat. Americký Kosher magazine v červnu 2003 napsal, že „to byl Hitler, kdo začal se zákazem košerování a skončil holocaustem“.

Co říci na závěr? Kritika nelidského způsobu košerování a rituálního zabíjení halal může být v politicky korektním duchu šmahem označena za antisemitskou, rasistickou a nerespektující právo na náboženské vyznání atp. Všem, kteří takto uvažují, doporučuji stáhnout si video z výše uvedeného odkazu a vydržet u něj až do konce (což považuji za takřka vyloučené). Díky šoku si pak uvědomí, že zde nejde o žádný antisemitismus, rasismus, xenofobii a podobné nálepky, ale o prosté mučení zvířat.

Skutečnost, že jej provozují někteří židé a muslimové, nemůže být důvodem k zavírání očí, tabuizování tématu a zaříkáváním se lidskými právy, svobodou náboženství atp. A co svoboda a práva zvířat?

Denně jich umírají takovým způsobem tisíce. I právě teď.