Lety - Národní strana se omlouvá (některým)

Pochybili jsme a musíme přiznat, že značně.

Národní strana se v projektu Lety dopustila hrubého zkreslení faktů, kdy se za základě mylných formací zastávala strany sporu, kterou považovala za poškozenou.

V minulých týdnech jsme nashromáždili dostatek informací, provedli některá šetření v místě, prověřili mnohé dokumenty a především, mohli mluvit s lidmi, kteří „jsou z místa“.

To vše nás vede ke konstatovaní, že jsme se v kauze Lety mýlili, to vše nás vede k omluvě těm, kterých se naše omluva týká.

A to jsou jen a pouze občané České republiky, Češi, Moravané a Slezané, kteří byli uvedeni v omyl o tzv. nepřátelském vyvlastnění vepřína, které má poškodit soukromou prosperující společnost. Opak je pravdou.

Prasečák v Letech zaměstnává pouhých šest lidí, pro provoz nemá dostatečné technické zázemí, není schopen vyhovět hygienickým normám a bez znatelných investic, loni obdržel od státu téměř dvacet miliónů se neobejde. Majitelé si neví rady a tak se naskýtá otázka, kdo si vlastně přeje vykoupení vepřína?

Ne, nejsou to cikánští lobbyisté, ani německý neonacista Pape, který se nedávno v Letech nejspíše dopustil několika trestných činů, ale samotní akcionáři společnosti AGPI a někteří členové představenstva a dozorčí rady! Vykoupení vepřína státem, tedy jeho přestěhování za téměř jednu miliardu, je pro AGPI jedinou šancí na další podnikání v oboru. V opačném případě do několika měsíců zkrachují. Proto přichází na řadu „humanistický plán“, krásná zástěrka, jak vyždímat ze státu peníze a přitom se tvářit poškozeně. Svoje by mohl vyprávět třeba ing. Našinec, velký přítel (nejen) milevského bosse ing. Kázeckého. Třeba by společně dokázali odpovědět na otázku, kdo z představenstva AGPI nedávno vyjednával s cikánskými aktivisty o „problému Lety“ a který vlivný šéf jednoho svazu a činovník ČSSD loboval na příslušném ministerstvu…

Najatí cikánští štváči tedy jen plní roli jakýchsi aktivizátorů, mají letský problém vyhrotit do takzvaně společensky neudržitelné situace, kdy bude vláda tlačena do urychleného řešení celé kauzy a přistoupí na požadavky AGPI. První frontální útok se nepovedl. Vláda neschválila 800 milionů, ale příslušný ministr navrhnul pouze 330 milionů. To se nelíbilo lobbyistům AGPI a opět hrotí situaci. Nápomocni jsou někteří novináři.

Díky rozvíření diskuse vstoupením Národní strany do této hry, se k velké nelibosti aktérů objevují podezřelá fakta a situace se obrací…

Vepřín má dle všeho mizivou hodnotu jako podnikatelský projekt, nemovitosti a pozemky též nejsou nijak atraktivní – vždyť je tam stavební uzávěra, a lze úspěšně pochybovat o tom, že reálná cena za odkup aktivity převyšuje 30 milionů korun. A připočteme-li k tomu, že vepřínu hrozí zastavení „živočišné výroby“ rovnou z několika důvodů, včetně neexistujících jímek, lze považovat za pravděpodobné, že by představitelé AGPI nakonec přistoupili i na cenu ještě podstatně nižší.

Jejich hra se státem se blíží ke konci a ti, kteří v ní měli hrát roli bílých koní nakonec spláčou nad výdělkem. Vepřín bude za několik milionů pod nátlakem vykoupen, aktivizátoři kýžené provize nedostanou a k jeho demolici ještě hodně dlouhou dobu nedojde. Nebude tedy další památník, který sice není důvodem snažení procikánských lobbyistů, ale byl by hezkou morální záštitou jejich snahy zbohatnout na podrazu na státu a především na těch, kteří platí daně. Z kapes daňových poplatníků by AGPI dostalo svoje miliony a ti druzí provize.

Na nesmyslnost stavby památníku tam, kde již jeden je, na nesmyslnost investování 800 milionů do lumpárny, jsme poukazovali poslední dva roky mnohokráte, článků najdete v archivu na našem webu dostatek. Naším cílem byla a bude úspora peněz daňových poplatníků, ať jsme stranou neparlamentní, nebo se to po červnu změní, pořád bude pravda a zájem občana prvotní! Je koneckonců jedno, zda to byla lumpárna ze strany státu, nebo milevských či píseckých „podnikatelů“, důležitý je výsledek, tj. žádný drahý památník cikánům a ani koruna nad reálnou hodnotu těm, kteří chtěli okrást své spoluobčany!

Naše omluva se netýká komentářů na adresu samotného tábora a jeho chovanců.

Článek byl uveřejněn 2. února na stránkách Národní strany, odkud jej přebírám. Domnívám se totiž, že vhodně doplňuje předchozí články na toto téma a dokresluje úplný obraz.