O rozdílnosti názorů

V souvislosti s nedávným vyloučením Leha a Včeličkové ze Zvědavce a s varováním Emmě Bovary se znovu rozběhla diskuze o rozumnosti takového počínání.

Čtenář podepisující se jako Aaron Katz vyjádřil znepokojení nad tím, že vyhazováním svých oponentů bráním pravdě:

Omezeni diskuse je nebezpecne proto, ze zavira ventil volneho pruchodu informaci. Vy se nedovite co si oposicni strana mysli a co planuje. Vymstilo se to hlavne minulemu rezimu. Dostanete se do situace falesneho comfortu, kde si myslite, ze s vami vsichni souhlasi.

Vyhrat diskusi falesnymi argumenty neni vitezstvi hodne oslav. Diskuse je jako rovnice. Kdyz dosadite nespravne faktory dostanete nepravdivy vysledek. Slavny priklad je utok na Iraq presidenta Bushe. Nejprve si vymyslel duvod a potom se snazil umlcet kritiky. Misto toho aby si pomohl si znepratelil vetsinu lidi, kteri ve volbach v tomto roce jiste vykopou jeho stranu ze sily.

Jiní mě viní dokonce z toho, že se bojím pravdy. No, to je opravdu argument. Ano, trefili to. Sedím u klávesnice, čtu ty velké pravdy vlípnuté do diskuze Lehem nebo některým z jeho méně dokonalých napodobenin, co věta, to zásah do černého, potí se mi brýle, třesou se mi ruce, protože vím, že to, co čtu, je pravda. Ale já to nechci pustit dále. Vím, že to musím držet pod pokličkou. Jen tak si zajistím, že vás budu udržovat v nevědomosti a tím pádem náchylné k přejímání mých konspiračních teorií. Protože to, co ti veleduchové píšou do příspěvků, se nikde jinde neuvádí. Nejsou toho plné noviny, není to v televizi. Kdepak. Jsou to skutečné pravdy a já se jich bojím. :-))

Je opravdu neuvěřitelné, jak vysoké mínění mají o sobě tato zjevení. Paní Včeličková mi po vyloučení napsala dlouhý e-mail, ve kterém mě poráží na hlavu. Bohužel jej zde nesmím uvést, varuje mě, že to je copyright, udělat to, vystavuji se nebezpečí, že na mě pošle své právníky. Tedy jej neuvedu, ale citovat z něj budu. Jsou tam totiž opravdu perly. Vzala si za předlohu můj text z diskuze, ve kterém ji oznamuji vyloučení, a rozcupovala ho na kousky. Odhalila ve mně barvoslepého pedofila toužícího po pocitu nadvlády - proto jsem přece vyloučil pana Kulíška, pana Mikina pana Ben Hura a po chuti mi není ani pan Matoušek. Svůj webzine jsem podle ní okopíroval z mnoha jiných webzinů a nejsem ani schopen jej udělat tak, aby prohlížeč MS IE jej četl správně. Barvoslepý jsem proto, že ty dvě zelené na stránce se k sobě nehodí. (Má cenu tomuto monumentu šedivosti vysvětlovat, že ty dvě zelené byly k sobě vypočítány na základě teorie barev za použití generátoru barevných schémat Petra Stánička?)

Opakovaně zdůrazňuje mou zbabělost, má hladina chápání je na úrovni velice primitivního člověka, no, je tam toho tolik, že přečíst to svému psu, nevezme si ode mě kůrku. Nejtrapnější na tom nejsou ani tak ty nadávky a urážky jako spíše její nadřazenost a přesvědčení, že má pravdu. V závěru mi sděluje, že jsem vítán s ní nadále komunikovat, ale kdybych chtěl něco z toho publikovat, vysoudí ze mě duši. Takže vám ani nesmím sdělit brilantní myšlenku z jejího dopisu, totiž že argumentovat s blbem nelze. Na druhé straně si paní Včeličková® uvědomuje, že si s ní nejspíše povídat nebudu, protože při mé zbabělosti to nelze očekávat.

A teď vážně. Každá normální diskuze předpokládá, že diskutující mají rozdílné názory a ty se snaží obhájit předkládáním vlastních argumentů a hledáním slabých míst v argumentech protivníka.

Argumenty, které skupinka ztělesněna Včeličkovou®, Lehem, Kemou a ještě asi dvěma dalšími obhajuje, nejsou jejich vlastní. Jsou to všední, povrchní, tuctové názory, jaké do nás hustí mainstreamová média 24 hodin denně podle přání svých loutkářů. Tím, že tyto "názory" zde odstřihnu, čtenáři o nic nepřijdou. Dávno je totiž znají. Moji čtenáři si sem chodí právě od těch "názorů" odpočinout. A nejen, že o nic nepřijdou, dokonce to může být ke prospěchu věci. Protože teď nepromrhají velké množství energie marnými hádkami s těmi, kteří se samozřejmě přesvědčit nedají – mají to přece v popisu práce.

Nevím, jak dalece tato skupina podléhá společnému vedení, ale vím zcela jistě, že její členové mezi sebou komunikují a koordinují společné akce. Jak jinak by Včeličková® věděla, že díky panu doktoru Řehořkovi jsem měl několik bezesných nocí?

Protože obhajuje neobhajitelné, vypomáhá si tato uřvaná skupinka vyvolených nadávkami a urážkami. Sahají k tomu vždy tam, kde chybí skutečné argumenty. Jejich největší problém je v tom, že si Zvědavce nemohou koupit, jako si koupili všechna ostatní mainstreamova média. Tak se mě snaží aspoň otrávit, rozbít, co se dá, poplivat a zpochybnit mou integritu, kdykoliv to je jen trošku možné. Denně se také snaží hackovat Zvědavce – naštěstí pro mě jsou to všechno technically challenged jedinci. :-)

Mimochodem, vždycky když někoho vyhodím, záhy se přihlásí někdo nový, kdo jakoby z oka vypadl právě vyhozenému. Leho se sem po vyhození přihlásil nejméně dvanáctkrát. Jude šestadvacetkrát. Když zjistil, že to stále nejde, alespoň se pokusil o drobnou diverzní činnost: Označoval co nejvíce odkazů v rubrice Našli jsme na internetu jako nefunkční, přibližně třicetkrát mi změnil heslo. To by tak nevadilo, horší bylo, že to dělal i mým čtenářům.

Abych to uzavřel. Byla (a ještě částečně je) tady na Zvědavci miniaturní, ale nesmírně militantní skupinka, která zde programově provádí diverzní činnost, jak ji známe ze socialistických filmů. Akorát tahle činnost byla (a je) skutečná. Jejich hlavní snahou je zastavit publikování Zvědavce. Za tím účelem používají nejšpinavější triky. Udávají Zvědavce všem možným i nemožným institucím, snaží se do něj nabourat, hackovat jej, vyhrožují mi anonymy i podepsanými emaily, obtěžují dokonce i mé čtenáře, jdou tak daleko, že jim telefonují a vyhrožují jim (pan Valtr by mohl vyprávět), a neštítí se ani kontaktovat mé přátelé a štvát je proti mně (Řehořek tento měsíc v tom smyslu výchovně „působil“ na mého kamaráda Viliama, toho, co vede Útulek v údolí. Naštěstí mi Viliam všechny dopisy přeposílal). Tahle skupina samozřejmě nechce diskutovat. Dokud mají slovo v diskuzi, předstírají nějakou dobu i slušnost a jakousi vyšší nestrannost, ale nikdy (a to slovo podtrhuji) nikdy neprezentují fakta. Pokud je přitlačíte fakty vy, vykličkují jako hadi. Buď je zpochybní, zesměšní, nebo přejdou na jiné téma. Snaží se otrávit, zastrašit, ponížit, urazit, podkopat důvěru, odehnat čtenáře. Diskuzím určitě neuškodí, pokud ten povel odtamtud vymetu. Se svobodou slova to nemá co dělat.