Ariel Šaron

Ariel Šaron, asi nejvýznamnější politik a vůdce Izraele poslední dekády, umírá. Již nyní publikují média jeho vyšperkované pre-nekrology. Můžeme se z nich dočíst, jaký byl Šaron „správný chlap“, „přísný generál“ a „šarmantní muž“. Zkrátka obdivuhodná osobnost. Je tomu skutečně tak a měříme všem stejným metrem?

O Arielu Šaronovi (původním jménem Scheinerman) jsem nechtěl původně vůbec psát. Mám přirozený soucit se starými umírajícími lidmi, byť spáchali cokoliv. Ale doslovné ódy na Šarona, který vyšly mj. v Mladé Frontě Dnes z pera Zity Senkové, zaslouží pár řádků.

Ariel Šaron je (a sám to o sobě několikrát prohlásil) přesvědčený sionista. Již ve 14 letech vstoupil do židovské organizace Haganah, která připravovala násilnou okupaci a kolonizaci Palestiny. V roce 1948 z něj již byl důstojník izraelské armády v tzv. Alexandroni Brigade, která vyháněla a decimovala palestinské obyvatelstvo.

Jeho zkušenosti a úspěchy v genocidě byly značné a tak mu bylo v roce 1953 svěřeno velení zvláštní izraelské „Jednotky 101“, která měla v popisu práce vyklidit prostor od zbývajících Palestinců a co nejvíce jich vyhnat a zlikvidovat. Židovský stát rostl a Palestinci zkrátka překáželi.

Z historie „Jednotky 101“, kterou Šaron vedl, uveďme jen dva příklady. V srpnu 1953 vtrhla jednotka do uprchlického tábora El-Bureig na jihu Gazy a systematicky vraždila místní obyvatele. Major jednotek OSN Vagn Bennike, očitý svědek, popsal útok Šaronových mužů takto: „granáty byly vhazovány do chatrčí, kde uprchlíci spali a když vybíhali ven, spustili vojáci palbu z ručních zbraní“.

Neblaze proslulé jsou „Šaronovy Lidice“ – masakr a vyhlazení palestinské vesnice Qibya na Západním břehu v říjnu 1953. Šaronova „Jednotka 101“ zde zmasakrovala všechny obyvatele a srovnala vesnici se zemí, pro výstrahu ostatním Palestincům. Masakr v Qibya odsoudila OSN a dokonce i USA. Izraelský historik Avi Shlaim jej popsal takto: „Šaronovův rozkaz zněl vniknout do vesnice, podpálit domy a způsobit těžké ztráty obyvatelstvu. Ale úspěch akce předčil všechna očekávání.“

Za své nekončící úspěchy byl Šaron v roce 1956 jmenován velitelem paradesantní brigády izraelské armády. I zde slavil Šaron úspěch. Oddíly jeho brigády vpadly na Západní břeh a vyhladili zde vesnici Qalqilya, systematicky decimovány byly další vesnice na celém Západním břehu a v Gaze. Za války v roce 1956 popravila Šaronova brigáda 273 egyptských zajatců a pohřbila je do masových hrobů. Místo těchto hrobů v Gaze Izrael nikdy nepovolil prozkoumat, a to ani OSN.

Současné vyšetřování a obvinění Šarona z úplatku není pro Šarona prvním stykem se zločinem. Již v roce 1972 vypukl skandál, který stál Šarona místo náčelníka Israeli Defence Forces Southern Command a i jeho kariéru v armádě. Vyšetřování v USA odhalilo jeho úzké vztahy s Meyerem Lanskym, vůdce jedné z odnoží americké mafie National Crime Syndicate.

Šaron tedy musel opustit armádu a dal se na politiku. V roce 1973 se stal poslancem Knessetu, poté byl jmenován bezpečnostním poradcem ministerského předsedy Rabina a další ministerský předseda Begin ho v roce 1997 jmenoval ministrem zemědělství. To mu v plném rozsahu dovolilo pod záminkou „zemědělské kultivace“ pokračovat v nelegální kolonizaci Gazy a Západního břehu. Šaronovi přátelé zakládali realitní společnosti, které vydělávali na prodeji palestinské půdy židovským přistěhovalcům. Meshulam Riklis, jeden z bankéřů, kteří na obchodu s cizí půdou značně vydělali, za to koupil Šaronovi jeho současný luxusní ranč v Negevské poušti.

Další příležitost „přísného generála“ Šarona přišla po izraelské invazi do Libanonu 6. června 1982. Poté, co byl zlikvidován ozbrojený odpor, přišly na řadu uprchlické tábory. 11. září 1982 oznámil oficiálně izraelský ministr obrany Šaron, že v uprchlických táborech okolo Bejrůtu se skrývá „2000 teroristů“. Akci však nemohli provést izraelské oddíly, svět se příliš díval. Izraelská armáda tedy jen 16. září neprodyšně obklíčila dva velké uprchlické tábory Sabra and Shatila, plné libanonských a palestinských civilistů. Poté do táborů vtrhly oddíly proizraelských libanonských milicí a izraelská armáda na 40 hodin zavřela oči. Počet obětí se pohybuje od 700 (izraelská verze) až po 4500 (palestinská verze). Za podíl, resp. odpovědnost na tomto masakru byl Ariel Šaron v roce 2001 obžalován belgickým soudem ze zločinů proti lidskosti.

Ariel Šaron byl muž, který byl jedním z důležitých a typických představitelů/architektů palestinského holocaustu. Muž s rukama od krve tisíců nevinných. Voják, který se podílel na desítkách „palestinských Lidic“.

Česká média mají stále odvahu zavírat oči nad masakry Palestinců, které v posledních dekádách systematicky provádí izraelská armáda. Na Izrael mají zvláštní, sametový metr. Metr, který je celý od krve palestinských civilistů.

„Lev pouště“, Izraelský král“ nebo „Řezník – butcher“? Vyberte si sami.