Jak se klubou robini

Volné pokračování předchozího článku Vzkaz ptáčkům, kteří opustili hnízdo v naší garáži

7.5.00, 11:45

Drozd na hnízdě. Asi to žádná velká sranda nebude, ale přistupuje ke svému rodičovskému úkolu zodpovědně.

Vrátili jste se!

Jsem rád, že čtete internet. V této chvíli už jsou vajíčka zřejmě nakladena (nedíval jsem se do hnízda, nechci vás plašit), protože na hnízdě sedí samička, zatímco sameček poletuje kolem.

Budu zde o vás pravidelně informovat.

11.5.00, 17:15

V okamžiku, kdy drozdi byli venku, jsem neodolal a fotoaparátem "nakoukl" do hnízda. Jak vidět, jsou tam čtyři vajíčka.

Dopisuji dodatečně předchozí dny. Poučen svým synem, mohu uvést jméno druhu těchto opeřenců, jež jsem doposud nazýval jen ptáčky. Anglicky se jim říká robins. Česky drozd stěhovavý.

Z planovaného otvoru ve stěně garáže sešlo - narazil jsem na tuhý odpor své ženy. Takže garáž je v průběhu dne otevřena, aby drozdi mohli ven a dovnitř. Na noc ji zavíráme. Každé ráno jsem teď zavedl obřad "buzení ptáků". Spočívá v tom, že kolem sedmé ranní vyskočím z postele, ať je pátek nebo svátek, navléknu na sebe župan a jdu ven otevřít garážová vrata. Drozdi si už zvykli. První ráno jsem otevřel vrata a - hnízdo bylo prázdné. Drozd nikde. Pak jsem ho nalezl, jak poskakuje po sekačce na trávu. Ihned vyletěl ven, sedl na plot. Kde se vzal tu se vzal najednou byl u něj jeho partner, sameček (soudě podle více zbarvených křídel). Patrně na svou partnerku čekal někde poblíž. Společně odletěli někam za svými záležitostmi.

Zjistil jsem, že v průběhu dne je takovýchto vycházek několik. Vajíčkům to zřejmě nevadí. Při setmění, než zavřu garáž, je ale vždy jeden z dvojice (troufám si říct, že se o povinnost "sedět" dělí) na hnízdě. Umístil jsem do garáže plochou misku s vodou, kdyby měli v noci žízeň. Zatím - zdá se - je vše v pořádku.

13.5.00, 11:50

Po včerejším dešti jsme měli na zahradě jezero včetně majestátně plovoucí kačeny.

Včera i dnes se drozdi střídali v sezení. Občas některý z nich usedl na plot před garáží a koukal na mě. Než jsem si stačil doběhnout pro kameru, byl pryč. Včerejší den začal podmračeně, později se objevilo sluníčko, večer přišla bouřka. Ale jaká! Byla to úplná dešťová smršť. Drozd v garáži seděl, ani nedutal. Určitě byl rád, že nemusí do té sloty. Zajímalo by mě, kde byl v té době jeho partner.

Malinko odbočuji od tématu. Příští den ráno, tedy dnes, jsme měli na zahradě soukromé jezero se vším všudy. Po hladině se majestátně pohybovala kanadská kačena a tvářila se tak suverénně, jako by tam patřila odjakživa. Je nádhera mít k domu vlastní jezero s vlastní kačenou. Jen kdyby té vody ubylo.

14.5.00, 16:35

Takhle to vypadalo v hnízdě dnes.

18.5.00

Někteří z vás se ptají, co se děje s drozdy. Omlouvám se, že jsem se na pět dnů odmlčel. Důvod je prostý. Neděje se nic. Přesněji neděje se nic nového. S výjimkou několika krátkých výletů za potravou, drozdi stále obětavě sedí na hnízdě (tak, jako u lidí, i u ptáků mít potomky znamená především velkou míru sebeobětování). Večer, než zavřu garáž, se vždy přesvědčím, zda je ptáček uvnitř. Rozsvítím, drozd se ani nehne. Sedí tam vznešeně a tváří se, že neexistuji.

Drozdi si na hnízdo v garáži už docela zvykli. Nebojí se příjezdů a odjezdů automobilu a nereagují ani když se v garáži pohybuji. Pochopili už, že od nás jim nebezpečí nehrozí. My sami s nimi žádné problémy nemáme. Až na to, že asi před týdnem nám důkladně "označkovali" právě umyté auto. Ale to se nedá nic dělat, s tím se počítá. Ostatně, bylo to jen jednou, od té doby ukázněně chodí vykonávat svou potřebu ven.

20.5.00

Kam se poděla vajíčka?

Jsou tam ptáčci, nebo nejsou? Velké překvapení. Dnes jsem využil chvilky, kdy drozdi byli mimo a nahlédl jsem kamerou do hnízda. Displej kamery ukázal prázdné hnízdo. Nemohu tomu věřit. Vždyť drozdi pořád sedí. Přesto vajíčka žádná! Pečlivě jsem prohlédl zem garáže, ale nenacházím stopy rozbitých skořápek nebo něco, co by vysvětlilo zmizení vajíček. Nic.

Až když jsem obrázek z malého displeje kamery zvětšil na počítači, viděl jsem, že namísto vajíček je v hnízdě jakási hmota. Nevím, jde-li o peří, slámu nebo malá ptáčátka. Zatím není nic pořádně vidět. Zde je obrázek pořízený dnes, 20.5. ve 12:05.

21.5.00, 21:00

Drozd před garáží s potravou v zobáčku

Pomalu se z té beztvaré hmoty vylupují tvary. Už lze rozeznat zobáčky i tělíčka ještě neopeřených ptáčátek.

Už není pochyb, jsou tam! Žena včera slyšela z hnízda jemné pípání. Já sám neslyším nic, neslyšel bych to, ani kdyby se pípání podobalo malé cirkulárce. Není ale pochyb, že zaznamenávám neobvyklou aktivitu - oba rodiče létají sem tam a nosí do hnízda dobrůtky, které někde najdou. O rozdělení rolí se nehádají. Většinu práce zřejmě zastává samička. Nejčastěji sedí na hnízdě a také nejvíce shání potravu. Sameček pomáhá - tu a tam.

Normálně otevírám vrata garáže vždy ve stejnou dobu: 7:15. Nejpozději do půl minuty vyletí samička z garáže. Dnes, pamětliv toho, že mladí budou mít asi hlad, jsem si přivstal a garáž otevřel o hodinu dříve. A podívejme se, samička nevyletěla nejméně deset dalších minut. Jako by měla někde položené hodinky, které jí jasně říkají, ještě není obvyklý čas.

22.5.00, 15:40

Staří dnes celý den létali tam a sem a snášeli do hnízda potravu. Nepletu-li se, jsou tam čtyři hladové krky. Zajímalo by mě, zda jim rodiče připravují nějakou zvláštní stravu, nebo zda je krmí tím, co jedí sami. Ptáčata utěšeně rostou. Porovnáme-li dnešní obrázek se snímkem z 20.5., sou dnes dvojnásobní a vyplňují téměř celé hnízdo.

Zítra, tj. 23.5., budu mimo dům, takže snímek nebude. Další pokračování tedy až 24.5.

24.5.00, 8:42

V záznamu z 21.5. jsem napsal, že většinu práce zastává samička a že se sameček malinko ulévá. Zdá se, že jsem mu křivdil. Když jsem včera ráno v 6 hodin otevíral garážová vrata, poskakoval už netrpělivě kolem s potravou v zobáčku. Jakmile jsem otevřel, vletěl dovnitř. Podle dnešního pozorování musím spravedlivě říct, že se oba rodiče snaží stejně a pracují rukou společnou a nedílnou k blahu svých potomků.

Zdá se, že ptáčata už vidí, nebo alespoň rozlišují světlo a tmu. Dnes poprvé reagovali pohybem na světlo blesku.

25.5.00

Zobáčky žádostivě vystrčeny přes okraj hnízda: "máme hlad, nakrmte nás", pípají.

Ptáčata se mají čile k světu. Zaznamenal jsem zřetelné prodloužení doby, kdy jsou rodiče mimo hnízdo a mláďata opuštěna. O to více se ale oba rodiče starají o jídlo. Celý den dopravují do hnízda červy, žížaly a bůhvíco ještě. V jednom okamžiku jsem potřeboval do garáže pro vůz. Oba rodiče byli právě připraveni vlétnout dovnitř s potravou. Když mě viděli, zůstali sedět na plotě se zobáčky držícími potravu a jen ak tiše a poděšeně pípali. Neodvážili se vlétnout dovnitř a jen čekali, až budu venku.

V celém tom počínání rodičů, v jejich snaze, aby potomci neměli hlad, v jejich sebeobětování je něco milého a nám blízkého. Je zvláštní, že i sameček ví, co je jeho povinností. V podstatě by se na to mohl už vykašlat. Nic z toho nemá. Přesto zůstává a krmí mladé. Proč? Lidské i ptačí chování je si neobyčejně podobné. U lidí se to balí do vznešených hávů vědomé činnosti vyspělé kůry mozkové, u zvířat se hovoří o instinktech. Jsou to pouze instinkty? Podle toho, co jsem četl v knize Když sloni pláčou od Jeffrey Moussaieff Massona a Susan McCarthyové, je to vše asi mnohem složitější. (Vřele tuto knihu doporučuji všem, kteří jsou ochotní připustit, že i u zvířat existují city a emoce.)

27.5.00, 16:47

Do hnízda se už drozdi stěží vejdou.

Dnes jsem přišel do garáže a drozdi nejen že vykukovali z hnízda, ale jeden z nich málem i vypadl, jak se tlačili přes okraj. Ne, ještě nelétají, ale předpokládám, že už to nebude dlouho trvat a hnízdo v garáži osiří.

28.5.00 11:46

Něco zlého se přihodilo. Na zemi dnes leží dvě mrtvá ptáčata.

Stalo se neštěstí. Dvě ze čtyř ptáčat jsme dnes dopoledne našli na zemi mrtvá. Vůbec nevíme, jak a kdy se to stalo. Snad došlo k boji o místo mezi sourozenci (psal jsem už dříve, že se do hnízda stěží všichni vejdou), a ti dva byli snad vytlačeni přes okraj, nevím. Nevypadá to, že by byli zabiti cizím přičiněním (kočkou, mývalem apod.).

Ještě ráno, když jsem v šest otevíral garážová vrata, bylo, myslím, vše v pořádku. Samička byla uvnitř a sameček netrpělivě poskakoval před vraty s potravou v zobáčku a domáhal se vstupu. Pak, asi v deset, přišel syn s tím, že na zemi leží dvě mrtvá ptáčata. Od toho okamžiku přestala - zdá se - samička krmit mladé. Sameček několikrát přiletěl s potravou dovnitř, ale samička dnes celé dopoledne sedí na hnízdě a nevylétá. Jakoby se snažila ochránit zbytek svých dětí před dalším neštěstím.

28.5.00 16:29

Černý, nešťastný den. Jako by dva mrtví nebyli dost, třetí ze sourozenců byl právě nalezen před vraty garáže - už se nehýbal. Čtvrtý žije - zatím. Nalezl jsem ho ale kousek od hnízda - na igelitovém obalu, ve kterém máme zabalené nějaké věci. Domnívám se, že ptáčata se prostě vydala objevovat svět a jednoduše spadla dolů. Poslední ptáče mělo štěstí - zapadlo do důlku z igelitu. Opatrně jsem ho v rukavici přenesl zpět do hnízda. O pět minut později byl už zase zpátky na igelitu. Nedokážu jej ochránit. Přisunul jsem alespoň pod hnízdo stůl, abych snížil výšku jeho případného pádu, a na stůl rozložil deky a psí polštáře, aby eventálně padal do měkkého. Nedělám si ale příliš naděje, že to pomůže. Stůl není tak velký jako akční rádius nezkušeného ptáčete.

29.5.00, 18:05

Našli jsme ptáče krčící se u zdi.

Podařilo se. Čtvrté a poslední ptáče opravdu spadlo v průběhu dne dolů, naštěstí díky rozprostřeným dekám a polštářům, si neublížilo. Zatím tedy objevuje naši garáž od země, prošmejdí všechna zákoutí a vymete všechny pavučiny. Zpátky do hnízda samo nevyletí a já ho tam dávat nechci. Druhý pád by nemusel skončit tak šťastně, jako ten první. Na noc jsem jej uložil do bedny s okrajem vyšším, než je schopno přeskočit. Podestlal jsem mu deku a trošku sena. Ptáče zůstalo v bedně samo, matka na něj shlíží ze svého hnízda. Snad k němu (až zhasnu a zavřu) slétne.

30.5.00, 19:28

Poprvé venku na trávě. Možná je to poslední snímek, který se mi podařilo udělat. Drozdi se na noc do garáže už nevrátili.

Malý drozd byl dnes od rána velmi neposedný a čilý. Nějakou dobu se pokoušel vyskočit z bedny, později viděl, že se mu to nepodaří a rezignoval. Seděl v koutku schoulený a sám. Bylo mi ho líto. Rodiče nikde. Manželka poradila, že by možná byl spokojenější, kdyby měl v bedně přirozené prostředí - trsy trávy. Vzal jsem tedy rýč a vyryl vzadu na zahradě malý trávový koberec. Uložil jsem jej do nové bedny a chtěl drozda přesunout. Začal pískat a mávat křídly. V tom okamžiku byl u mě jeden z rodičů, zběsile mi nadával a létal těsně kolem hlavy. Drozda jsem přenesl do nové bedny a odešel.

Po hodině jsem ho zkontroloval. Seděl v koutečku, zdál se ještě nešťastnější než v předchozí bedně. Nechtěl jsem jej ale znovu stresovat, nakonec jsem ho nechal tak.

Horší bylo, že krmení dnes nějak vázlo. Několikrát jsem viděl starého, jak nese do bedny potravu, ale počet krmení byl dnes určitě menší, než obvykle a daleko pod hranici sto za den - normy pro drozdy, jak jsem to vyčetl na Internetu. Dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo. Vzal jsem lopatku a šel hledat žížaly pro drozda sám. Musely se to nějak dozvědět, protože všechny žížaly, housenky, všechna ta hmyzí havěť, které je normálně všude plno, zalezla a nikde nebylo ani červíčka. Nikdy bych nevěřil, že je tak těžké najít na naší zahradě jedinou žížalu.

Drozdovi se mezitím podařilo vyskočit na okraj bedny. Asi dvě hodiny tam vydržel balancovat, ne a ne se rozhodnout, kam skočit. Pak, aniž víme jak, byl najednou venku, před garáží. Dírou v plotě se dostal na naši zahradu. Rodiče mu asistovali. Poletovali před ním, poskakovali po trávě, sledovali ho s plotu. V jednom okamžiku před malým drozdem přistál velký černý pták. Zvědavě pokukoval, co se to proti němu batolí. Ale než se stačil více přiblížit, byl u něho jeden z dospělých drozdů a už se po něm hnal. Měli byste vidět, jak rychle uletěl!

Asi po hodině jsme měli s manželkou diskuzi na téma, zda malého drozda odchytit a zavřít na noc do garáže. Manželka zastávala názor, že to bude bezpečnější. Já jsem s argumentem sice souhlasil, ale zároveň jsem si nedovedl představit, jak ho chytíme bez toho, aby nám staří drozdi nevyklovali oči. Nakonec jsem to zkusil, ale jeden z rodičů mi hned létal kolem hlavy a něco nadával v ptačí řeči. Možná volal o pomoc, nevím. I malý se bránil, musel bych ho více zmáčknout, bál jsem se, že bych mu ublížil. Nakonec jsem tedy ponechal drozda svému osudu.

Takže to znamená, že dnes poprvé, po více než třech týdnech, je garáž prázdná a drozdi nocují někde venku. Kdo ví, zda je ještě někdy uvidím. Mám o malého obavu. Bude totiž trvat ještě další čtyři až pět dnů, než bude schopen létat. Po tu dobu bude snadnou kořistí koček a jiných nočních lovců. Nemůžeme ho nyní už nijak chránit a je na Přírodě, aby mu tedy sama pomohla.

1.6.00

Dokud jsme daleko, nejsou rodiče nikde vidět. Jakmile se přiblížíme do rohu zahrady, okamžitě se odněkud slétnou. Je neuvěřitelné, jak pečlivě malého hlídají.

Zde je malý drozd. Skrytý mezi listovím, takže téměř není vidět. Ješte dva dny a bude létat.

Rodinka drozdů se přestěhovala do nejzažšího koutu naší zahrady. Do garáže už nechce. Včera ještě dvakrát vletěl dovnitř dospělý drozd, jako by něco hledal. Poslední ptáče, které přežilo, zůstalo s rodiči. Nevěděli jsme, kde přesně je, pouze jsme tušili, že nemůže být daleko, protože kdykoliv jsme se do rohu zahrady přiblížili, slétli se oba rodiče na větve nad námi a vydávali zvuk, který už poznáme. Je to volání na poplach, v řeči drozdů něco jako "pozor nebezpečí!" Pak jsme to malé našli. Sedělo docela v rohu v keřích, asi půl metru nad zemí. Už se vybarvuje a dorůstají mu ocasní péra. Počítám, že ještě dva dny a - nestane-li se nic nepředvídaného - začne normálně létat.

3.6.00

Mladý drozd na plotě se mě nebojí.

Toto je konec naší reportáže. Poslední fotografii drozda vám dnes předkládám. Našel jsem mladého drozda sedět na metr a půl vysokém plotě. Musel tu výšku překonat sám. Už nás nepotřebuje.

Je to zvláštní. drozdů je všude plno, není to vůbec vzácný pták. Přesto ti naši jsou jiní a my tak nějak nějak cítíme potřebu, že se o ně musíme starat. Stali se členy naší rodiny. Jak to říkal Antoine De Saint-Exupery? "A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá. Stáváš se navždy zodpovědným za to, co jsi k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži..."

Kliknutím si obrázek zvětšete, abyste mohli vychutnat detaily.