Názor na současný pokus o právní úpravu euthanasie

V souvislosti s přijímaným návrhem trestního zákoníku se opět otevřely debaty o euthanasii. Již ve svém článku na BL jsem upozorňoval na nejednotnost jednak pojmu, ale především situací, o které jde. Jejich smícháním dochází jenom ke zmatku a popletení. Návrh zákona je popravdě v tomto bodu k ničemu. Nikdo nebude riskovat jakýkoliv trest v této věci. Určitě ne lékaři. To, že by trest byl nižší než za vraždu je opravdu zcela nepodstatné. A tak diskuse o zcela alibistickém paragrafu je na vodě, nebo spíše o ničem.

Mnoho článků v novinách, víceméně na jednotné barikádě proti je psáno lidmi, kteří s prominutím míchají pojmy s dojmy. Evidentně to nejsou lidé kteří by někdy v takové situaci byli. Svobodná rozhodnutí a podepsaná prohlášení se týkají nepatrné menšiny lidí kteří jsou kandidáty euthanasie. Většina z nich je v bezvědomí, v situaci zmenšení rozhodovací schopnosti.

Největší křik o “vraždách” spouštějí ti, kteří nikdy nebyli v takové situaci a nikdy v ní neměli své blízké. Kromě toho opravdu není možné ty situace posuzovat “an Block”. Jsou jiné, různé a to hodně. Idealistické řeči o provázení smrtí svědčí jen o totální absenci osobní zkušenosti kvantitativně významné pro obecná doporučení.

Euthanasie je velké téma. Velké svými důsledky, ale i tím, že se bude týkat mnohých z nás a mnohých našich blízkých. Zákon, který sníží sazbu z 12 na 6 let nic neřeší. Diskuse je velmi potřebná, ale je potřeba vždy přesně definovat o čem se bavíme. Pod střechou pojmu euthanasie je totiž těch životních situací opravdu mnoho.