Bartovi vypovídají ledviny

Náš devítiletý jezevčík Bart má vážný problém. Minulý rok v říjnu se nakazil leptospirozou. Je to bakteriální onemocnění, které není-li včas léčeno, zasahuje a trvale poškozuje ledviny. Léčí se antibiotiky. Ty, pokud jsou podány včas, dokáží divy. Trik je v tom slově včas. U Barta jsme v době jeho onemocnění ztratili zhruba dva týdny. Ačkoliv nakonec antibiotika dostal a nemoci se zbavil, ledviny zřejmě zůstaly poškozeny.

Minulý týden začal odmítat potravu a den po dni je to horší. Ztrácí náladu, špatně chodí do schodů a se schodů, není už schopen vyskočit do auta, když jdeme na procházku. Ano, ještě s ním jezdím k jezeru, protože dosud neztratil zájem o věci. Když jdeme, je to skoro jako normálně. Ocas hrdě vztyčený, očuchává každý vzkaz zanechaný jinými pejsky. Stále ještě běží přede mnou a nezdá se, že by nemohl. Ale už to není ten Bart, jak jsem ho znal. Přijdeme domů, Bart se svalí někde na sluníčko a leží. Nepřijde ani když si chystám oběd. To dělával vždy, naučila ho to naše Lady, nesmírně žravá a vždy při chuti.

Bart - pořízeno před několika minutami

Včera jsem s ním byl u veterinářky. Důkladně ho prohmatala a prohlédla (45 minutová prohlídka je důkladná), dokonce nás nutila vyjít ven a chodit s ním tam a sem, aby viděla, jak jde. Vzala mu krev a moč.

Dnes jsem si byl pro výsledky. A jak se dalo čekat, jsou špatné. Látka zvaná creatinin (myslím, že je v moči) dosahuje šestinásobku normálu. Urea pětinásobku. Fosfor trojnásobku. Snížený obsah červených krvinek v krví o polovinu. Zvýšené množství kalcia. A další hodnoty mimo normu. Jasný obraz, že jeho ledviny vypovídají službu a pokračuje to rychle. K tomu se zřejmě přidružil zánět, nepochopil jsem které části zažívacího traktu.

U lidí by se nasadila dialýza a uvažovalo se o transplantací ledvin. U psů nic takového není.

Ještě má oko jasné. Ten pohled, který na mě upírá, ten mi dělá starosti. Je v tom více než jen obyčejný pohled. Jindy se tak nedívá. Ale poslední dny přijde, strčí mi mordu do dlaně a když se k němu otočím, sedí a upřeně mi kouká do oči. Hledí bez mrknutí. Jakoby mi něco sděloval. Připadá mi, že se se mnou loučí. Nebo, že mě prosí, abych něco udělal.

Cestou od veterinářky jsem se chtěl zastavit u holiče. Máme tady kousek od nás holičství, kam chodím už léta. Vlastně to holičství objevil můj syn. Majitelem je Ital a je to starší člověk, se kterým jsem si vždy rád popovídal. Kromě toho, že výborně stříhal, dokázal najít hranici mezi profesionální úslužnosti a zájmem o člověka. Rozuměl velmi dobře, co se ve světě děje, měl přehled. Patřil k té generaci evropských imigrantů, kteří přišli v padesátých a šedesátých létech do Kanady a díky kterým se dostala Kanada mezi moderní a relativně šťastné země.

Holičství už tam nebylo. Na dveřích cedulka, že Ralph se loučí se všemi svými loajalními zákazníky a že z důvodu zdraví se rozhodl krámek uzavřít.

Možná si myslíte, co pletu holičství a Bartovu nemoc dohromady. Ale mně připadá, že věci mají souvislost. Že obojí svědčí o tom, že se něco mění. Končí jedna kapitola života. Přijdou jiní Bartové a jiní holiči. Ale už to nebude ono. Tak jak Bart je pan Pes, tak ten holič byl pan Holič. Oba jsou osobnosti.