Rakouské pokání

Rakousko je výstavní skříní politické korektnosti. Zavíráním nepohodlných ideozločineckých historiků typu Davida Irvinga počínaje a nově schvalovanými stamilionovými holocaustovými kompenzacemi konče.

V polovině listopadu t.r. bylo rakouským parlamentem jednomyslně schváleno zásadní rozhodnutí. Rakouská vláda vloží do jednoho z fondů pro odškodnění obětí holocaustu - Österreichische Fonds für Versöhnung, Frieden und Zusammenarbeit, který začal fungovat v roce 2001 a ročně v něm protečou vysoké finanční sumy, dalších v přepočtu 210 milionů dolarů. Vídeňská židovská komunita - Israelitische Kultusgemeinde Wien se za to zavázala stáhnout celkem 770 „holocaustových odškodňovacích žalob“ podaných na Rakousko u soudů v USA.

V minulosti již Rakousko uhradilo obětem holocaustu značné, ba pohádkové sumy. Jen namátkou – výše zmíněný Österreichische Fonds für Versöhnung, Frieden und Zusammenarbeit byl založen na konci roku 2000 jako reakce na zvyšující se tlak holocaustové lobby na Rakousko, který se projevoval zejm. lavinou žalob podávaných v USA. Do vínku dostal fond neuvěřitelných 352 milionů EUR (třista padesát dva milionů, nejde o překlep), přičemž tuto sumu označil kancléř Schüssel jako „pouze symbolickou platbu“.

Kdo by snad výše uvedeným číslům nevěřil a považoval by je za „další antisemitskou pohádku“, může navštívit oficiální web fondu. Právě pro neustávající finanční řeku reparací a kompenzací za holocaust jsou nebezpeční všichni ideozločinci typu Davida Irvinga. Pokud by teoreticky došlo k jakémukoli zpochybnění holocaustu v jeho uzákoněném rozsahu a objemu, vyplacené odškodnění a reparace by se mohly stát bezdůvodným obohacením, resp. plněním bez právního důvodu.

Ještě 60 let po válce je vůči Rakousku nekompromisně uplatňován jindy tak odmítaný princip kolektivní viny a Rakušané musí ze státní kasy vytahovat velmi kulantní sumy, aby se vykoupili. Argument, že vnukové těch, kteří žili před šedesáti lety za nacismu, nemají s nacismem nic společného, prostě neobstojí. Jeho vyslovení na půdě rakouského parlamentu by se rovnalo politické sebevraždě. Není se proto čemu divit, že parlament rozhodoval jednohlasně. I zapomenutí se na toaletě či u bufetu by mohlo mít fatální následky.

Dvě události se tedy nedávno v Rakousku dobře doplňovaly. Uvěznění britského známého historika Davida Irvinga a nalití dalších stovek milionů do fondu odškodnění holocaustu. Irving historicky nekorektně argumentoval tak dlouho, až byl doargumentován nasazením pout. Svobodně historicky bádat si může nyní na cele. A protože žijeme v demokracii a máme svobodu slova, Irving může dostat až dvacet let.

K samotnému případu Davida Irvinga snad ani není co dodávat, fakta a okolnosti hovoří samy za sebe. Vinen – popírání holocaustu! A pokud by se Vám snad něco nelíbilo, dávejte si pozor. Ideozločinecká inkvizice nikdy nespí.