Německý kočkopes je na světě

Německo si zvolilo možná tu nejhorší ze špatných variant řešení dlouhotrvající ekonomické i politické krize, kterou nabídly předčasné volby s patovým výsledkem – velkou koalici SPD a CDU-CSU. Ještě před pár týdny nesmiřitelní rivalové se dohodli a zasednou ve společné vládě.

Angela Merkelová byla s konečnou platností potvrzena a zvolena německou kancléřkou. Stane v čele vlády, která vzešla z předčasných voleb v září tohoto roku. Dlouhotrvající ekonomická krize a stagnace smetla mediálního kancléře Schrödera a z voleb měla vyjít vítězná, živou vodou politá CDU-CSU, nastolit jednobarevnou vládu a dovést zemi k opětovné prosperitě.

Místo toho volby dopadly patem, během zdlouhavých a složitých povolebních vyjednáváních oběma největšími stranami – CDU i SPD – zmítaly vnitrostranické půtky a nakonec se zrodil podivný, slepený kočkopes, vláda, které mnozí předpovídají záhubu ještě před jejím prvním zasedáním. Jen samotná koaliční smlouva CDU a SPD s názvem „Společně pro Německo“ čitá téměř 150 stran vzájemných dohod, kompromisů a pojistek.

SPD obsadila osm z celkem 14 ministerstev, včetně důležitých postů financí a zahraničních věcí. Drží tak svou většinou ve vládě Merkelovou v šachu.

Obě hlavní německé strany tímto řešením popřely své volební sliby. Daně se nebudou snižovat, ale naopak zvyšovat (DPH na 19%), věk odchodu do důchodu se nebude snižovat, nýbrž zvyšovat a mohli bychom pokračovat dále. Německý volič, který si přečte koaliční dohodu nové vlády a porovná jí s předvolebními materiály a sliby, musí být vcelku (slušně řečeno) překvapen.

Německu se stále nachází v hospodářské recesi, která se prohlubuje přímo úměrně jejímu trvání. Přesto Merkelová slavnostně ohlašuje nesplnitelné – dodržení Paktu stability do roku 2007 (tj. snížení rozpočtového schodku pod 3%) a znovupřivedení Německa na hospodářské výsluní Evropy. Hrozivý schodek rozpočtu ve výši 35 miliard EUR (!) ji však zatím nutí zvyšovat daně (nejvyšší sazba má vzrůst ze 42% na 45%) a šetřit v sociální oblasti (podstatné omezení státních dotací do sociálního sektoru).

Německý deník Die Welt označil program nové vlády za „katastroficky rozporuplný a neřešící problémy země“. Bulvární Bild potom zaútočil ještě tvrději: „Tyto dvě velké strany dovedly během desetiletí nečinnosti zemi na pokraj bankrotu. Nyní si pomáhají těmi, kteří se bránit nemohou – občany.“ Korunu tomu nasadil prezident Svazu německých zaměstnavatelů Dieter Hundt, který řekl deníku Die Welt, že program nové vlády je „jedem pro ekonomiku“.

V zahraniční politice ohlásila Merkelové „konec antiamerikanismu“. USA je prý nutno vidět jako partnera, nikoli jako protivníka. Můžeme se tedy dočkat, že v děravé německé státní kase zbude dost peněz na vyslání vojáků k upevnění americké okupace Aghanistánu, Iráku či jiné země.

Uvidíme, jak dlouho vydrží kočkopes při životě. V politice lze lhát do nekonečna, ale v ekonomice platí exaktní principy. Nelze se vylhat z rozpočtového schodku a nezaměstnanosti. A německá kasa je stále dutější.