Česká média bijí na poplach: Ideozločin na obzoru

Řada českých médií informovala, že se po českých školách šíří brožura s názvem „Osvětim – fakta versus fikce“ od Rudolfa Seidla. Údiv brzo vystřídalo zděšení a panika. Ideozločin je tu! Ministryně školství obeslala všechny střední školy s přísným zákazem četby této knihy.

Ideozločineckou brožuru prý rozeslal ředitel instituce www.vzdelavaci-institut.com (Národně vzdělávací institut) Pavel Fabian. V deníku Právo jsem se dočetl, že vzorově korektně přistoupil k věci ředitel pražského gymnázia Jana Nerudy František Kopecký. Podřízeným profesorům nařídil, aby mu nebezpečnou brožuru ihned odevzdali a sám ji odnesl na policii. Bylo třeba jednat rychle, neboť četbou tohoto ideozločineckého díla by se mohli nakazit.

Také další ředitel gymnázia v Praze – gymnázia Jana Keplera - Jiří Růžička šel příkladem. Do kamery České televize pronesl několik nesouvislých slov jako „to je docela síla, je to hnus, něco příšerného“.

Ve spojení s šířenou publikací padaly velmi často přívlastky „nebezpečná“ či „velmi nebezpečná“, čemuž vůbec nerozumím. Jak může být pro tisíckrát prokázaný a doložený holocaust, navíc zakotvený zákonem a vyučovaný na školách, nebezpečná jedna útlá, padesátistránková brožurka? Navíc plná lží a výmyslů?

Přiznám se, že jsem neodolal a brožuru si stáhl z webových stránek pana Fabiana. Názor na tuto publikaci jsem si udělat nemohl, je totiž nařízen ze zákona. Tedy samozřejmě „s publikací zásadně nesouhlasím a žádám přísné potrestání šiřitelů této lživé, nenávistné, antisemitské, nebezpečné publikace“. Také jsem ji hned smazal a zapomněl.

Možná jsem ale stejně spáchal ideozločin. Četl jsem knihu, která je zakázaná. A neudělal jsem to proto, že by mne snad příliš zajímala, či že bych snad (nedej bože) popíral nepopiratelný holocaust, ale stále se nějak nemohu vzpamatovat toho, že v demokracii roce 2005 jsou zakazovány závadné knihy.

Shodou okolností vláda minulý týden smetla ze stolu zákaz propagace komunismu. Propagovat komunismus je legální, neboť máme parlamentní demokracii. Stejně tak je možné naprosto svobodně relativizovat oběti komunismu, neboť to nikoho neuráží ani nepobuřuje. Co dodat?