Multikulturalismus v praxi: násilí a teror v ulicích

Nepokoje ve Francii nabývají na síle a nepolevují. Mladí imigranti, vidouc slabost a bezmocnost policie, jsou stále agresivnější. Cílem útoků jsou státní budovy, majetek a poté sami Francouzi. Zatímco Francie bezmocně trpí teror imigrantů, na Korsice se zintenzivňují útoky na arabské přistěhovalce.

Ačkoli agresivní mladí Arabové a černoši zapalují stovky aut za noc, podpalují státní budovy, hasičské stanice, dokonce i školy a školky pro malé děti, nedokáže tomu francouzská policie a státní úřady zabránit. Policie nezasahuje a když ano, tak slabě a pasivně.

Jediní, kdo zasahují, jsou hasiči, kteří nestačí hasit stovky požárů, které žháři zakládají. Útoky jsou vedeny proti všemu, co lze zničit či zapálit. Pravý terorismus v praxi. A mladí imigranti již přešli od útoků na auta a budovy i na útoky proti Francouzům. Jeden postarší muž byl pobodán a bojuje o život, zprávy jsou o dalším pobodaném. Jde o výjimečné případy, běsnícím hordám si jinak nikdo netroufne vstoupit do cesty, včetně policie, a nájezdy imigrantů na obydlí obydlená Francouzi se zatím nekonají.

Televizní stanice SKY NEWS informovala o otřesném případu, který se odehrál na předměstí Paříže a kde mladí násilníci vtrhli do autobusu městské dopravy, polili jej benzínem a zapálili. Lidé z něj vyděšeně prchali, až na jednu bezmocnou a invalidní starou paní. Než se jí podařilo se vyplazit z hořícího pekla, utrpěla popáleniny 3.stupně na 20% těla.

I přes všechen teror v ulicích Francie se francouzská vláda imigrantů bojí. Ministr vnitra Sarkozy poté, co sklidil kritiku za svá tvrdá slova a návrh silového řešení, se bojí zasáhnout. Nechce nést politickou odpovědnost za to, že může být tvrdý policejní zásah proti terorizujícím bandám označen za rasistický a xenofobní. A nedej bože, aby při něm byl zraněn nějaký černý imigrant – to by byly Sarkozyho šance na prezidentské křeslo v roce 2007 podstatně sníženy. Nálepka toho „rasisty, který poslal policii zbít ubohé, frustrované a diskriminované imigranty“ by pro něj mohla být politickou konečnou.

Tak Sarkozy čeká, stejně jako celá francouzská vláda, až se mladí Arabové vyřádí. Snad se za deset nocí vyčerpají, slíbí se jim nějaké zvláštní sociální dávky a jiné výhody a bude konečně klid.

Přístup médií je typický a příznačný. Často ani zmínka o skutečném původu násilníků, jen jejich označení jako „mladých demonstrantů“, „mladých z periferních čtvrtí“ nebo „chudé mládeže“. Zásadně je nutno se vyhnout černé barvě kůže, to je absolutní tabu. Naopak, americké televize vytrvale vysvětlují teror ve Francii jako „reakci na dlouhodobou diskriminaci a chudobu“. Ovcím u televizorů je naznačováno, že imigranti byli k násilí vlastně dohnáni.

Odpovědnost tedy nesou znovu sami Francouzi, majoritní společnost. To oni se o imigranty nedostatečně postarali, nedali jim dostatečné sociální výhody, nepostavili jim nové byty, neplatili jim dost vysoké sociální dávky. Nevážili si jich a nyní sklízejí, co zaseli. Francouzský ministr kultury byl tázán CNN ve smyslu, „co učiní, aby si Francie získala menšiny opět na svou stranu, když jak vidno všechny sociální programy selhaly“.

Ministr Sarkozy je opakovaně tázán a vyzýván, kdy se řádícím bandám imigrantů omluví, že je nazval „lůzou a špínou“. Takový výrok je totiž nepřípustný, neboť směřuje proti adresátům černé pleti, utlačované menšině.

Na co se vlastně ve Francii čeká? Deset nocí teroru je málo, tisíce podpálených aut také, stovky budov rovněž? Podpálená žena v autobuse je stále málo? Probudí Francouze snad až podpálená školka plná dětí? Nebo i ta by se dala ospravedlnit panujícím rasismem a diskriminací vůči imigrantům?

Zatímco pevninská Francie tiše trpí, na Korsice se minulý týden odehrálo asi dvacet bombových útoků proti tamějším marockým imigrantům. Na ostrově panuje již delší dobu napjatá atmosféra mezi tradičně militantními a separatistickými Korsičany a imigrantskou komunitou. Řada z přistěhovalců proto odchází do bezpečnější pevninské Francie.

Multikulturalismus ukazuje svou skutečnou tvář.