Irák po referendu

Tak irácká ústava byla v referendu schválena. Ponechme stranou, zda bylo referendum zmanipulované či ne. Na internetu se objeví vždy teorie potvrzující svou pravdu. Ústava je schválena, ale zůstává otázkou, co to vlastně Iráku přineslo. Mír? Bezpečí? Konec teroristických útoků? Naději? Já osobně v tom vidím jen tu naději.

Schválení ústavy ve své podstatě Irák ještě více rozdělilo. Jen 11 % hlasů v Ninive rozhodlo o celém osudu ústavy. Ústavu tam odmítlo 55 % voličů co přišlo hlasovat, ale k jejímu zablokování bylo zapotřebí dvoutřetinové většiny. Ti, co odmítali ústavu, uspěli jen ve dvou provinciích - Saláhaddín a Anbar. Obě tyto province jsou v současnosti nejradikálnější v odporu proti přítomnosti cizích vojsk na území Iráku.

Irák je dneska vlastně jednou zemí a třemi rozdílnými světy. Dá se říci, že poměr hlasů rozdělil Irák na dva bloky – Sunité versus Šíté a Kurdové. 21 % voličů ústavu odmítlo, takže se obávám, že namísto usmíření může ústava Irák ještě více rozdělit. Nespočet čelných sunnitských politků odmítá výsledek uznat a mluví o manipulacích s hlasovacími lístky.

OSN ale zhodnotila referendum jako zcela demokratické a tudíž platné.

Obávám se, že pasáž v ústavě o federalizaci Iráku povede k rozpadu na tři části – Kurdistán, šítský jih a sunitský střed.

Kurdové se již léta na severu spřádají své vlastní sny o vzniku samostaného Kurdistánu s hlavním městem v Kirkuku (který Sadám Husajn v podstatě etnicky vyčistil a kde zakázal na veřejnosti používat jinou řeč než-li arabštinu a který jeden čas dokonce přejmenoval na Tamim, protože mu to znělo více arabsky). Kurdové mají své vlastní ozbrojené jednotky, mají v podstatě svou vlastní měnu a tento měsíc se jim podařilo dosáhnout přímého leteckého spojení s Evropou - za 780 euro můžete mít letenku tam a zpátky Frankfurt Irbil. Kurdové se radují a těší se na to, jak se do jejich části Iráku pohrnou obchodníci a Kurdové, kteří již léta žijí a podnikají v Německu.

Já osobně jsem obchodník a již několik let obchoduji právě s Irákem, odtud pramení mé osobní zkušenosti. Když posílám zboží do Iráku, potřebuji ho vždy dostat do sunitské části na severu Iráku. Nejideálnější je dostat zboží přes Turecko na hranice s Irákem. Tady pak začínají problémy.Pokud jde zboží jen do Kurdistánu, tak je vše v podstatě v pořádku. Ale jak Kurdové uvidí, že zboží pokračuje dále a Kurdistán slouží jako tranzit, tak bych vám přál zažít všechny ty naschvály a prodlužování. Pokaždé jiná výše cla na stejný druh zboží. Chaos a naschvály. Kurdistán je již dnes vlastně stát ve státě…

Vzniku samostatného Kurdistánu se bude za každou cenu snažit zabránit Turecko.

Šíté na jihu se cítí právem ublížení a touží po větších právech. Myslím, že oni by byli poslední, kdo by si přál rozpad Iráku. Naopak se budou vždy snažit, aby Irák zůstal v jednom celku, ale aby se jejich verze islámu rozšířila po celém státě. Velké nebezpečí ale vidím v jejich radikalizaci a věčném pošilhávání po Íránu. Irák a Írán po dlouhou dobu stáli proti sobě, ale téměř každý šítský Iráčan, kterého znám, tak by se nebránil federaci s Íránem, protože tak by lépe mohli podle svých slov čelit Velkému Satanu – USA. Aby se ještě USA nedivily, co se může na Blízkém Východě přihodit.

Sunité se cítí nyní podvedeni, bojí se jak Severu tak Jihu a k tomu ještě na jejich území řádí fundamentalističtí magoři a do toho všeho jsou zde ještě američtí vojáci, kteří vidí v každém sunitském Iráčanovi potenciálního nepřítele. Sunité se snaží vše bojkovat, doufají, že se to tak nějak samo uklidní. A ve své beznaději prchají stále více z Iráku – do Sýrie, Jordánska, Emirátů, ale také sem do Brna. Asi byste všichni byli překvapeni, kolik nových sunitských Iráčanů přišlo jen během tohoto roku do Brna. A do své země se už nechtějí vrátit…

Jejich emigrací si tady v Evropě také zaděláváme na pořádný problém. Já osobně mám mezi nimi přátele, podnikám s nimi, ale vždy mne tak nějak vystraší, když zavítám například do některého z velkých německých či švédských měst a vidím tisíce a tisíce emigrantů, kteří si sem do Evropy berou v srdcích své rodné země. Ale to odbíhám od tématu.

Raději se vrátím zpět k referendu a nějak tento svůj první článek na Zvědavci uzavřu.

Od referenda už Irák zvolna přechází k blížícím se prosincovým volbám. Dnes končí poslední termín pro registraci stran a bloků. Současná vládnoucí šítská aliance, která zvítězila v lednových volbách se 48 % hlasů, je nyní názorově rozdělena a myslím, že mnohé strany této aliance budou nyní kandidovat samostatně.

Naneštěstí většina sunitských partají první volby bojkotovala, tentokrát se ale hodlá zúčastnit.

Snad přinesou nové irácké volby něco více než jen další chabou naději…