Vítáme tě u nás, Tome

Od pondělka 24. července je naše rodina opět kompletní. Místo po Filipovi obsadil nový kocourek Tom.

Čtyřměsíční kotě, které se narodilo v místním útulku (Animal Control) a zatím nepoznalo nic, než kovovou

V průběhu dne se toulá bytem a přemýšlí, co by kde vyvedl. S oblibou okusuje kabely pod proudem nebo škube koberec na schodech. Když ho to přestane bavit, vyšplhá se na stůl, vyleze na obrazovku terminálu a snaží se chytit kursor myši. V noci To spává mě pod dekou, ale jinak, než jak to dělával Filip. Proleze pod dekou až k nohám, tam se stočí do klubíčka a hlasitě přede. Ráno v šest mě tahá z postele, protože soudí, že je to nejvhodnější doba ke hrám a nikoho lepšího po své tlapce zrovna nemá.

Co dodat? Zatím ho máme příiš krátce. Obvyklé rituály, jako je např. krmení, se teprve formují. Už teď je zřejmé, že to bude povaha stejně dominantní jako Filip. Zatím bychom chtěli, aby nechodil ven, ovšem bude to těžké, to vidím už teď. Máme na zadní straně domu terasu, na kterou vedou francouzké dveře. Tom sedává před těmito dveřmi a toužebně hledí ven na oba naše psy rozvalující se na terase. Takhle přesně to začínalo s Filipem; když jsme mu dovolili jít ven, začal se vracet nad ránem, často pokousán a poškrábán z nočních bojů. V jednom z těch bojů se pak také zřejmě nakazil nevyléčitelnou nemoci FIV (Feline Immunodeficiency Virus), která se mu později stala osudnou. Ještě pořád nevím, co je lepší: dovolit kočce žít podle její přirozenosti a vystavit ji tak sterému venkovnímu nebezpečí, nebo ji držet doma, sice jako vězně, ovšem s nadějí, že se dožije vyššího věku. Docela bych uvítal na toto téma nějakou radu zkušenějších. Poraďte, napište...