Soudce Košela potvrzen ve funkci

Pravidelný zákazník výrobců homosexuálního porna s pedofilním zaměřením, soudce Obvodního soudu pro Prahu 7 Josef Košela, byl definitivně potvrzen ve funkci. Kárný senát Nejvyššího soudu mu udělil důtku.

Celý případ začal počátkem tohoto roku. Kriminalisté, kteří vyšetřovali dva muže z Ostravska, kteří vyráběli pedofilní porno včetně filmů se zoofilní tématikou zjistili, že na seznamu pravidelných zákazníků a odběratelů je i Josef Košela, místopředseda Obvodního soudu pro Prahu 7. Předmětem filmů byly podle policie také scény s pětiletými holčičkami a nemluvňaty.

Soudce Košela to nikterak nepopíral, jen se ohradil, že pedofilní pasáže smazal a ve zbylých pasážích byli „chlapci určitě nad 17 let“. Když Košela, neznalý trestního práva, zjistil že beztrestná je až hranice 18 let, rychle se opravil na „určitě nad 18 let“.

Případ vyvolal pozornost médií, se kterými Košela poměrně ochotně komunikoval.

Teprve po velkém rozmýšlení podal předseda pražského Městského soudu Jan Sváček (který nejprve vyzval Košelu k rezignaci, což dotyčný odmítl s tím, že jeho sexuální orientace nemůže být důvodem k rezignaci) a ministr spravedlnosti na Košelu kárnou žalobu. Tu zamítl kárný senát pražského Vrchního soudu, protože případ je prý promlčen a Košela nespáchal nic nezákonného.

Nakonec dostal Košela nyní od kolegů z Nejvyššího soudu důtku. Kdyby dostal pochvalu, bude to pro něj mít stejný význam. Udělení důtky znamená pouze kus papíru, na kterém se píše, že kárný senát mění rozhodnutí tak, že uděluje soudci Košelovi důtku. Nic více. Tento papír si může Košela zarámovat a vyvěsit si ho na zeď hned vedle své sbírky s homosexuálním a dětským pornem. A poté se opět vydat na soud soudit, nejspíše opět rodinné právo, aby byl k dětem co nejblíže.

Podle soudců z Nejvyššího soudu Košela „ohrozil důvěru v soudy a narušil důstojnost soudcovské funkce a jednal tak v rozporu s etikou svého povolání.“ Takovému odůvodnění nerozumím a připadá mi, jako by bylo psáno mimo realitu. Hovoří se zde o „ohrožení důvery v soudy“, tj. o ohrožení čehosi, co podle pánů z Nejvyššího soudu asi existuje. Možná mají soudci důvěru sami v sebe. Já však osobně neznám jediného člověka, kdo by měl důvěru v české soudy. Mrzí mne to, ale je tomu tak. Nebo Vy snad věříte českým soudcům a soudům?