Saddamovi soudci prošli korektním školením

Včera začal za příslušné pozornosti médií proces bývalým iráckým prezidentem a diktátorem Saddamem Husajnem. Z médií se dozvídáme, že ti hodní soudí toho zlého. A aby hodní zůstali poslušní znali scénář, prošli tajně zvláštním školením v Británii.

V Británii se v úterý provalila nepříjemná skutečnost. Soudci a žalobci, kteří budou v rámci speciálního tribunálu žalovat a odsuzovat bývalého diktátora Saddama Husajna, prošli tajným školením ve Velké Británii. Řádně si tak procvičili své role v připravovaném scénáři.

Informaci první zveřejnil deník Times, přičemž autoři článku Richard Beeston a Frances Gibb čelili opakovaným žádostem o nepublikování této informace ze strany britského ministerstva zahraničí. Není se čemu divit. Zveřejnění této informace jen potvrzuje to, že pro to, co se děje se Saddamem Husajnem, nelze používat termín „soudní proces“, ale spíše „politická show“.

Má-li být jakýkoli proces legitimní a dodžovat základní procesní zásady spravedlivého procesu, musí být soudci a žalobci (prokurátoři) nezávislí. V tomto případě prošli všichni soudci školením a systematickým ovlivňováním jedné ze silně zainteresovaných stran – okupující mocnosti. Navíc je identita soudců a žalobců podle BBC utajená, používají smyšlená jména. „Každý má právo znát svého soudce“, zní základní lidské právo zakotvené mezinárodními dokumenty.

Je proto nasnadě, že „soud“ se Saddamem je dalším porušením mezinárodního práva, které mají USA, Británie a dosazená irácká vláda na svědomí. Dokonce i organizace Human Rights Watch vyjádřila znepokojení nad tím, že „speciální tribunál riskuje porušení mezinárodních pravidel pro vedení spravedlivého procesu“.

Británie bez vyhlášení války zaútočila na suverénní stát, okupuje ho, sesadila jeho prezidenta (byť to byl diktátor) a spoluorganizuje jeho „soudní proces“. Za tímto účelem prošlo těsně před jeho zahájením 20 iráckých soudců a 23 žalobců pečlivým školením v Británii. Účel je jednoduchý a zřejmý – zabránit tomu, aby se cokoli zvrtlo. Zlý Saddam se totiž nechce přiznat, a na svou obhajobu říká zakázané věci, které nikdo nesmí slyšet a proto jsou záběry na něj bez zvuku.

Zkrátka, ani jednoduchý proces se Saddamem se nedaří. Důkazů je pomálu, dlouho byli vybíráni soudci a Saddam je odbojný. Totožnost soudců bude přísně tajena. Je proto třeba uspořádat show – monstrproces, předem vyškolit vybrané soudce (byť o jejich právnickém vzdělání nejsou žádné důkazy), naučit je scénář a připravit na možné problémy při natáčení. A hlavně, jen aby šlo všechno rychle, a pak šup s ním na popraviště. A jeho poslední chvíle ještě řádně natočit a vysílat v televizi, ať všichni povstalci a odbojáři, kteým se nelíbí okupace, dostanou strach.

Z právního hlediska je třeba konstatovat, že speciální tribunál je zřízený ad hoc, bez jakéhokoli právního základu, opory v zákoně či platném iráckém právu. Právě status tribunálu je pro spojence ožehavou otázkou.

Britský advokát Abdul Haq al-Ani, jmenovaný jako Saddamův obhájce Saddamovou dcerou Raghad Hussein, se pro deník Times vyjádřil, že mu byl znemožněn kontakt s klientem, nebyla mu doručena všechna obvinění a komunikace s tribunálem vázne. „Je to fraška“, řekl Abdul Haq al-Ani deníku Times, „bude z toho politický show-trial“.

Haq al-Ani se se svým týmem ani nazúčastnil včerejšího zahájení procesu, kde čelil Saddam celkem 19 obviněním týkajícím se masakru 149 iráckých civilistů ve vesnici Dujail v roce 1982. Další obvinění budou následovat.

A dodatek na závěr. V žádném případě nemám v úmyslu obhajovat či se zastávat Saddama Husajna. Jeho poslední měsíce v Bagdádu však nelze označovat za „soudní proces“, neboť s ním nemá nic společného. Označujme věci pravými jmény – např. „výslech a slyšení před popravou“.