Irácké referendum bylo možná zmanipulované

Stále více indicií naznačuje, že klíčové referendum, ve kterém měli Iráčané schválit ústavu připravenou proamerickou vládou, probíhalo velmi podivně. Stejně tak podivné jsou výroky některých amerických politiků, kteří předem ohlašovali úspěch referenda.

Jestli něco Američané a jejich spojenci (těmi fakticky zůstavají především Britové) v Iráku zoufale potřebovali, tak jakýkoli úspěch. Jedním z nich mohlo být i schválení nové irácké ústavy v lidovém referendu. Povstání v Iráku nijak neustává a počet útoků se stále množí.

Američanům se svou neobratnou, silovou a arogantní politikou podařilo poštvat proti sobě nejen Sunnity, kteří měli důvod je za svržení Saddama Husajna nenávidět, ale i za Saddama utlačované Šíity. Dokladem toho byly pak pouliční boje iráckých ozbrojených sil s Brity v Basře. Na šíitském jihu již roli policie téměř převzaly na proamerické bagdádské vládě zcela nezávislé tzv. Badrovy brigády a Mahdího armáda. Sílící Badrovy brigády mají přitom velkou podporu šíitského Íránu, nepřítele USA č. 1 a netají se záměrem zřídit na jihu Iráku samostatný šíitský stát.

Američany dosazená vláda udělala pro propagaci schválení ústavy maximum. Přesvědčovala v novinách, že hlas pro ústavu je zároveň hlas pro mír, bezpečí a prosperitu. Přesto se řada zejména sunnitských vůdců proti dokumentu otevřeně postavila, neboť podle jejich názoru znamená počátek rozdělení země na sunnitskou, kurdskou a na jihu šíitskou část (přitom ropa se nalézá především na území kontrolovaném Kurdy a Šíity).

Bylo překvapivé, jak rychle americká minystryně zahraničí Riceová oznámila, že irácké referendum bylo úspěšné (míněno pro Američany). Přitom výsledky stále nebyly oficiální a spekulovalo se pouze o předběžných výsledcích.

Matematika iráckého referenda je poměrně jednoduchá. V osmnácti provinciích nesmí referendum zamítnout více než dvě. Přitom v případě dvou sunnitských provincií Sunni Anbar (nacházejí se zde města Fallúdža a Ramadí, kam si Američané troufají jen ve velkých těžce ozbrojených kolonách) a Salahuddin, které jsou baštami protiamerických povstalců, bylo jasné, že budou jednoznačně proti. Jakékoli zfalšování výsledků zde by bylo do očí bijící. Naopak bylo pravděpodobné, že šíitské a kurdské provincie ruku pro ústavu zvednou, neboť jim dává kontrolu nad ropnými zdroji na jejich území a vytváří prostor pro autonomii a postupné odtržení.

Výsledek tedy ve značné míře závisel na sunnitských provinciích Ninevah a Diyala v centrálním Iráku. A právě zde do včerejška nebyly hlasy definitivně sečteny, zčásti kvůli písečné bouři, která se oblastmi přehnala, ale především kvůli protestům a podezřením ze zmanipulování výsledků.

Saleh al-Mutlaq, vůdce sunnitské většiny v provincii Diyala oznámil agentuře Reuters, že podle jeho názoru jsou volby zfalšované. Vojáci prý volební urny odvezli brzo ještě předtím, než stačila většina voličů odhlasovat. Mechanismus referenda probíhá tak, že jsou hlasy nejprve přepočítány na místě a poté jsou urny zaslány centrální volební komisi do Bagdádu na finální přepočítání. Do Bagdádu však v písečné bouři dorazily urny přeplněné lístky „ANO“, což vyvolalo u Saleh al-Mutlaqa znepokojení.

Navíc počty lístků v urnách nesouhlasí s počtem registrovaných odvolených voličů, jsou nepoměrně vyšší. Zkrátka za za řadu Sunnitů někdo zřejmě odhlasoval. Oficiální představitelé na to reagovali ujištěním, že hlasy budou znovu přepočítány a pochybnosti rozptýleny.

Ať už si Američané či jimi udržovaná vláda zajistila pozitivní výsledek referenda jakkoli, ve výsledku to pro Irák nebude znamenat žádné uklidnění. Naopak, dojde jen k hlubšímu prohloubení antagonismu mezi Kurdy s Šíity na jedné straně a Sunnity na druhé. Sunnité se budou cítit ještě více utlačování a ohroženi a povstání zesílí. Klid nemohou mít okupační síly ani na jihu, kde Šíité navazují vřelé styky se sousedním Íránem a okupantům dávají najevo otevřené nepřátelství.