Nesnadný život Manuela Lopeze

Muž, kterému osud odepřel pocit náležitosti k rodné hroudě, který svá školní léta prožil v Pomona-California a který se zúčastnil války Dezert Storm jako příslušník americké armády, si nyní v apatickém rozpoložení vychutnává cigaretový kouř na ulici hlavního města malého státu El Salvador.

Manuela Lopeze můžete povětšinou najít ve večerních hodinách v centru města San Salvador, přešlapujícího stále na tom samém místě. Košile špinavá, kalhoty potrhané, boty ve stavu signalizujícím, že jejich čas užitečnosti dávno vypršel. Posledních pět let přespává přikrýt papírovým kartonem s kamenem pod hlavou.

Přežívá v cizím městě, kde nemá rodinu a kde se mluví řeči, kterou nezvládá.

Jako dvoutýdenní novorozeně byl svými rodiči přivezen do USA, kde žil 29let a následně deportován.

„Nejčastěji používám ve španělštině frázi 'una moneda pór favor'“, říká ten anglicky hovořící mladý muž. „To když žebrám o peníze.“ Hladem vyzáblé, potetované tělo, které dávno nepoznalo mýdlo a ručník, nese stopy po odpykaném trestu ve vězení San Quintin.

„Seděl jsem za vraždu,“ přiznává Manuel. „Tímto činem jsem ztratil své právo trvalého pobytu v USA. Zabil jsem dva černochy, kteří znásilnili mou mámu. Co byste udělali na mém místě vy...?“

„Zde začíná má noční můra, ze které se nemohu vzpamatovat...“, pokračuje El Gato(kocour). Jeho neupravený vzhled a nemožnost komunikace v místním jazyce mu nedává šanci najít si práci. Naštěstí nejenom žebráním je živ. Přiznává, že občas krade i autorádia a cennosti.

Neznalost nového prostředí zapříčiňuje, že žije tak trochu v bludném kruhu. Pokud by tento kruh překročil, stal by se obětí místních gangsters. Nepatří k žádné místní skupině, ale jeho potetované tělo zdejší kriminálníky dráždí a vždy se najde někdo ochoten je odstranit. Tak to chodí...

V místě, kde se posledních pět let pohybuje, mu kriminální gangy dávají pokoj. Vědí, že je neškodný, a za možnost existence v místě již ostatně zaplatil vyřazenými devíti zuby a vraženou kudlou do zad. Přežil...

El Gato tráví den před vstupem do lékárny, či u benzínové pumpy, navečer se pak většinou přemístí před fakultu technologie, kde ho studenti již znají, a často mu přinesou jídlo. Na oplátku jim zase on zase dává lekce angličtiny.

Jeho lámaná španělština s anglickým přízvukem zpočátku příliš důvěry mezi studenty nebudila, ale časem pochopili, že sblížení s tímto bezdomovcem jim může přinést užitek, a jsou ochotni mu jeho situaci vylepšit svým zájmem a materiální pomoci.

Opačný přístup k jeho osobě má místní policie, která mu dokáže jeho mizerný život ještě více znepříjemnit.

Těžký život pro místní, ještě těžší pro Manuela Lopeze.

Ale pravdou zůstává, že jen silní přežívají.

Článek Un día en la vida de Manuel López vyšel na serveru laopinion.com. Ze španělštiny volně přeložil (a zkrátil) Vladimír Sodek.