Začala v Iráku občanská válka?

Otázka z titulku, kterou by ještě v létě položilo málo lidí, je plně na místě. Násilnosti vypukly tam, kde to okupační síly nejméně čekaly – v dosud relativně klidné Basře, obývané převážně Šíity. V Basře probíhají regulérní boje, do kterých Britové nasadili tanky, děla a vrtulníky. Irácké bezpečnostní síly se staví na stranu povstalců.

Averze vůči okupantům je patrná v celém Iráku. Doposud byl ohniskem povstání trojúhelník na západě od Bagdádu a dále oblasti na severozápadě od města. Britové si mohli libovat, že jejich jižní sektor, klíčový pro transport ropy ze země, je vcelku klidný. Optimističtí novináři dokonce psali o „přátelství mezi Šíity v Basře a britskými vojáky, mající kořeny již z dob minulé britské přítomnosti v Iráku“.

Násilí se však přelilo i na šíitský jih. Záminkou byla zpackaná akce dvou příslušníků britských speciálních jednotek SAS v civilu. Ti se při plnění blíže nespecifikované tajné mise dostali do přestřelky s iráckými policejními silami, ve které dva lidé zahynuli a více než deset bylo zraněno. Následně však byli přinuceni vzdát se iráckým policistům, kteří je převezli k výslechu do věznice. Podle britské verze však byla irácká policie přinucena vydat je šíitským milicím, které jsou bez jakékoli kontroly irácké vlády a jejich postavení a vliv sílí.

Po neúspěšné žádosti o vydání vojáků Britové zaútočili na věznici, kde byli jejich vojáci zadržováni, přičemž útok se změnil v regulérní bitvu. Co je pro okupační síly asi nejhorší je to, že se proti Britům otevřeně postavila část policejních sil v Basře, čítající asi 20 000 mužů. Iráčtí policisté a vojáci, vyzbrojení a cvičení okupačními jednotkami ve snaze co nejdříve nahradit okupační vojska domácími bezpečnostními sbory, plně loajálními k Američanům a Britům, se proti svým mecenášům tvrdě postavili.

Oficiální stanovisko britského ministerstva obrany k bojům v ulicích Basry je stále stejné – popření pouličních bojů, útoku na věznici, přičemž k propuštění britských vojáků došlo prý „vyjednáváním“. Význam slova „vyjednávání“ je zjevně široký.

Střízlivý postoj zaujal předseda britských opozičních Liberálů Charles Kennedy, když varoval, že „události posledních 24 hodin potvrzují to, čeho se mnozí obávali již měsíce, že se Irák řítí do občanské války“.

Servítky si nebral guvernér Basry Mohammed al-Waili, který nazval britské zničení věznice a útok na irácké bezpečnostní síly „barbarským aktem agrese“. Také obvinil dva britské osvobozené příslušníky SAS z toho, že zastřelili jednoho a zranili dalšího iráckého policistu.

Jednání Britů opatrně odsoudil dokonce i Haydar al-Abadi, mluvčí iráckého ministerského předsedy Ibrahima al-Jaafari s tím, že „jde o velmi nešťastnou událost“. Kancelář iráckého premiéra si však ihned pospíšila s oficiálním ujištěním, že nejde o žádnou krizi mezi britskými okupačními jednotkami a iráckou vládou. Ještě, že tak.

Britskou veřejností otřásly fotografie hořících britských vojáků snažících se uniknout z armádního obrněného vozidla v ulicích Basry. V Iráku již zahynulo 95 britských vojáků, přičemž posledním z nich byl vysoký důstojník – major Matthew Bacon, jehož pancéřované vozidlo zničila v Basře nastražená silná nálož.

Bezpečnostní poradce irácké vlády Muwafaq al-Rubaie otevřeně pro BBC přiznal, že irácké provládní ozbrojené síly a policejní oddíly byly „v mnoha částech Iráku“ infiltrovány povstalci. V této souvislosti označil za nutné „pečlivé a svědomité prověření bezpečnostních sborů za účelem jejich vyčištění od povstalců a teroristů“.

Jinými slovy, nově vytvořené irácké vládní ozbrojené síly, které okupační vojska podporují, cvičí a vyzbrojují, se ukázaly býti neloajálními a plnými povstalců. Nejlepším důkazem toho byly pak právě události v Basře, kde místní policie odmítla s Brity spolupracovat a její část se jim dokonce postavila se zbraní v ruce. O nepřátelském postoji šíistkých milic vůči okupantům nemůže být pochyb.

Stále častěji se v souvislosti s povstáním v jižním Iráku objevuje jméno proíránského militanta Abu Mustafa al-Sheibaniho, který je podezřelý, že stojí v čele polovojenských milicí čítajících asi 300 mužů, kteří se těší dobré logistické podpoře plynoucí přes hranice ze sousedního Íránu a organizují útoky na britské vojáky.

Minulý týden byl také v Basře zatčen vůdce jedné z odnoží šíitské tzv. Mahdího armády (ozbrojené síly věrné klerikovi Muktadu Sadrovi) Ahmed al-Fartusi. Britové ho zadrželi a uvěznili pro podezření z organizování útoků na jejich vojáky. Výsledkem jeho uvěznění však bylo jen neskrývané a otevřené nepřátelství šíitů z Mahdího armády v Basře vůči okupantům a další eskalace násilí.

Americko-britské válečné dobrodružství v Iráku se místo v záplavě petrodolarů a zakázek pro Halliburton a jiné osvědčené firmy topí v krvi. Fiaskem skončily pokusy ustavit „demokracii západního střihu“ v režii politických vůdců dosazených či loajálních Američanům. Ani po několika pokusech země nemá platnou ústavu.

Americký Vietnam 21.století se jmenuje Irák.