Město v obležení

Evakuace obyvatel zatopeného města New Orleans se změnila v horor, když obyvatelé odmítli spolupracovat s policií a záchranáři, začalo rabování a teror. Nikdo nemá odvahu říci nahlas, že těmi, kdo raboval, střílel do záchranářů a terorizoval obyvatele města byli černoši. Nehodí se to. Co je k tomu vlastně vedlo?

Úvodem malé terminologické vysvětlení. Slovo „černoch“, podobně jako slovo „cikán“, nepatří dnes již do politicky korektního slovníku, zvláště v USA. Používá se pojem „afroameričan“. My však zůstaneme u „černocha“.

New Orleans je převážně černošské město. Černoši zde tvoří přibližně 80% obyvatel (oficiální statistiky hovoří asi o 67%, počet obyvatel chudinských čtvrtí je však jen těžko přesně evidovatelný). Po prvních varováních o přicházejícím hurikánu se stupněm 5 většina bílých obyvatel města odjela do bezpečí. Ve městě zůstalo odhadem 50 – 70 tisíc obyvatel (možná i více), v drtivé většině černochů.

Tragédie a katastrofa nemusela být zdaleka tak hrozná, kdyby černoši, kteří ve městě zůstali, trpělivě dbali pokynů záchranářů a policie, navzájem si pomáhali a zpacifikovali jednotlivce s tendencemi k rabování. Rabovací gangy naopak město na přinejmenším tři dny úplně ovládly, loupily, znásilňovaly a kradly. Neváhali ani zaútočit na záchranáře evakuující nemocnici, která musela být přerušena a trpícím pacientům nebyla poskytnuta pomoc.

Střílelo se do vrtulníků, které přivážely pomoc. Je otázkou, co k tomu gangstery vedlo. Jeden z policistů v New Orleans, Dave Branagh k tomu měl v Houston Chronicle následující vysvětlení: „Oni nás nenávidí. Většina policistů jsou bílí a oni cítí, že mají příležitost si s námi vyřídit staré kriminální účty“. Kde se vzala nenávist mezi černou majoritou a bílou menšinou v New Orleans?

Rasové napětí panovalo v New Orleans již roky. Ohniskem byla tamější Francouzská čtvrť, předmět zájmu turistů a centrum nočního života. Postrachem majitelů klubů byly černošské gangy, které pořádaly po klubech spanilé jízdy. Řada klubů musela podle New Orleans Police Department platit za ochranu.

S černošskými gangy totiž nebyly žádné žerty. Byly dobře vyzbrojené, organizované a jejich příjmy z loupeží, prodeje drog a jiné nelegální činnosti nebyly zanedbatelné. Pravidelně se odehrávaly násilné střety, kde čas od času někdo zemřel. 31.12. 2004 však při střetu s bílou ochrankou klubu Razoo ve Francouzské čtvrti zahynul mladý černoch Levon Jones. Věci se chopila National Association for the Advancement of Colored People (NAACP), po ní ihned městská Komise pro lidská práva a na vše dohlížel U.S. Department of Justice. Do všeho se také (politicky korektně) vložil osobně starosta Ray Nagin.

Událost měla dvě verze, zatímco bílí vyhazovači Arthur Irons, Clay Montz and Matthew Taylor a management klubu tvrdili, že Jones se opilý a neupravený domáhal vstupu a poté spolu s dalšími se zbraněmi ochranku napadl, NAACP v případu viděla jasný rasismus, který skončil smrtí mladého černocha, který byl ve městě jen na fotbalovém turnaji. Nutno dodat, že Jonesův trestní rejstřík byl poměrně bohatý a již několikrát stál před soudem za násilnosti a majetkové delikty.

Demonstrace proti rasismu, které poté probíhaly ve městě, byly poznamenány malou trapností. Tří bílí právníci a zavilí ochránci lidských práv nebyli vpuštěni na demonstraci proti rasismu organizované Anti-Violence Coordinating Committee (nástupnická organizace bývalé militantní černošské Black Panthers) se zdůvodněním, že „jsou bílí a tato akce je jen pro černé“. Jejich zklamané zástupkyni Orisse Arend, která se v kauze velmi angažovala, řekli organizátoři: „Tohle je černý problém. Jdi se organizovat mezi své.“

Velkou show vyšetřování „rasistické vraždy tolerované úřady“ zastavila až Katrina. Masivní kampaň „proti rasismu“ však černošskou komunitu pořádně nažhavila, a tak si mohla po Katrině zchladit žáhu.

Nikdo si netroufne nahlas říci, že jsou to černošské gangy, které změnily zatopené město New Orleans během pár dní v jakousi násilnou apokalypsu z hollywoodských katastrofických filmů. Že nešlo o žádné „izolované a místní záležitosti“, ale masové násilnosti a rabování, dokazuje výrok šéfa Federální agentury FEMA koordinující pomoc Michaela Browna: „Pracujeme v podmínkách městské války“.

Katrina ukázala v celé nahotě, že ani léta úsilí o vytvoření „amerického národa“, propagace multikulturnosti, rovnosti ras (či spíše nerovnosti a zvýhodňování afroameričanů formou tzv. affirmative action – pozitivní diskriminace) nevedla k výsledku. Stačila jedna přírodní pohroma, pár dní bez dostatečně tvrdé a rychlé ruky zákona a multirasový kotel explodoval.

Svůj podstatný vliv na to jistě měla i skutečnost, že veškeré bojeschopné a kvalitní jednotky lousianské a mississipské Národní gardy vedou „osvobozovací“ válku v Iráku. Trvalo tedy pár dní, než se do New Orleansu podařilo nahnat armádu z celé země a udělat relativní pořádek. Co by se asi dělo, kdyby nedorazily desetitisíce vojáků, radši nedomýšlet.

Doplnění vydavatele

Včera hovořila ve zdejších televizních zprávách komentátorka (bílá) s reportérem (rovněž bílým) vyslaným televizí přímo na místo. Bylo až dojemné, jak se oba snažili dokázat, že pomoc byla nedostatečná proto, že záchranáři byli bílí, zatímco oběti byly černé. Být obětmi běloši, pomoc by byla mnohem rychlejší a kvalitnější, vyplynulo ze společného dueta obou.