Salón

Byla to zábava v dobách, kdy komunikačním nástrojem byl ponejvíce lidský hlas. Salón se odehrával v lepších domech vždy v určený den v týdnu či měsíci. Pravidelně. Dámy a pánové se scházeli a hovořili o věcech těch časů. O hudbě, o divadle, o poklescích svých přátel. O politice. Hostitelé podávali občerstvení a hleděli, aby bylo všechno ke spokojenosti návštěvníků. Aby hovor nevázl a slečnám vždy někdo obracel noty. Byly salóny bohaté a byly skromné. Navštěvovali je bohatí i ti, co po kapsách nosili spíš básničky než groše. Hlupáci i moudří. Dobrým mravem těch starých dob bylo revanšování. Pohostinnost byla vzájemná a kdo hostit nemohl odvděčoval se podle svého.

Stwora má také salón. Internetový. Podle naší doby. Pojmenoval ho Zvědavec a hosté mohou přijít kdykoliv. Návštěvní hodiny jsou bez omezení. Hostitel se stará se o to,aby bylo o čem . O čem číst, přemýšlet, diskutovat a přít se. Taky pouklízí binec a stará se o pořádek. Hosté jsou hojní a různí. Pravidelní i ti,co zaskočí jen občas. Příjemní i otravní. Moudří i praštění. Stejní jako ti ze salónů plných vyšívaných deček. A přece jiní. Nerevanšují se. Nezvou Stworu do svého salónu. Žádný nemají. Najde se pár hostů,kteří přinesou nějakou drobnost. Kafe třeba. Virtuální. Nebo pomůžou s programem. Ale to jsou výjimky. Většina návštěvníků prostě přijde,vezme si občerstvení, poslechne muziku a řeči,co se vedou a zase jde.

U krbu virtuálního salónu se scházejí pravidelní debatéři. Mluví často zajímavě a je vidět, že věci tohoto světa jim leží upřímně na srdci. S některými je radost pobýt a dost jich hovoří moudře. Pár štamgastů si ani boty neočistí než vstoupí a uklízet po nich je práce bez konce. U krbu probírají velká témata a věčné otázky. Možná proto nemají ti, co si tam hřejí ruce a přinesenou polívku, nastaveno na to kafe. Na to revanšování. Podle dobrých mravů všech časů.

Takže na ně není až zase tak pěkný pohled. A ne jen proto,že nemají tváře. Jen nicky. Není na ně pěkný pohled, protože oni vědí,že Stwora to dřevo do krbu dost obtížně shání. A na kafe nemá. On občas postaví na stolek ke dveřím kasičku, aby věděli. Ale dělá to blbě. Kasička je mrňavá a snadno k přehlédnutí. Občasní hosté nemají zrovna drobné a ti stálí už už pospíchají k tomu krbu. Probírat velká témata. A tak hostitele jen pochválí jak dobře oheň dnes hoří a povídají si dál. Tedy ti,co si alespoň otřou přede dveřmi do toho grátis salónu boty. Ti zabahnění neudělají ani to poděkování. Konec konců, co by byl salón bez hostů. Jen prázdný pokoj. Jsou důležitost sama. Hosté. Mají hostitele v hrsti. Protože on má svůj salón a svoje hosty rád. Bohužel.

Hm.