Comeback Vladimíra Železného?

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2005/08/1308-comeback-vladimira-zelezneho.htm

Richard Král

Vladimír Železný založil novou politickou stranu a žádá hlasy občanů. Je opravdu spásou pro zatuchlou českou politiku?

Vladimír železný se narodil na sklonku 2. světové války v Kujbyševě (Samaře) v Rusku. Jeho rodiče museli jako židé prchnout před nacisty. Otec byl důstojníkem v armádním sboru generála Svobody a o jeho důležité funkci svědčí to, že se ze Sovětského svazu do Československa vrátil teprve po komunistickém puči v roce 1948.

V roce 1968 vycítil poprvé vítr změn a postavil se po bok reformnímu komunismu reprezentovanému Dubčekem, po pražském jaru a okupaci však emigroval do Velké Británie. Zde působil několik let a poté se vrací do Československa. Ač zjevně kádrově nespolehlivý, pracuje v Československé televizi.

Další, tentokráte ten správný, vítr změn ucítí Železný v roce 1989. Stává se mluvčím Občanského fóra a je krok od postu generálního ředitele České televize. Přednost však dostává další blízký spolupracovník Václava Havla, Ivo Mathé. To Vladimíra zklamalo natolik, že se rozhoduje založit vlastní televizi. V tom mu pomohl miliardář Ronald Lauder, se kterým se setkal v roce 1992. Televize slavila úspěch a pomohla Železnému zařadit se mezi nejvlivnější lidi v zemi.

Zlom v jejich vztahu nastal v roce 1999. Lauder zjistil, že mu Železný jeho televizi tuneluje a rozhodl se ho odvolat. Na to reagoval Železný tím, že opustil servisní organizaci NOVA ČNTS a založil vlastní. Vše za pomocí peněz z IPB. V té době mohutně tunelovaná IPB měla před sebou však jen dva roky existence. Poté již Železný peníze nesehnal a byl nucen pomalu opustit scénu.

Železný se nikoho nebojí. Dokázal se postavit i mocnému židovskému magnátovi Ronaldu Lauderovi (alespoň se tak oba tvářili) při jejich sporu o televizi NOVA. Nakonec neprodělal ani jeden z nich. Jediný, kdo prodělal, byli daňoví poplatníci v České republice. Za Železného machinace s licencí na televizi NOVA a zaplatila Česká republika v důsledku mezinárodní arbitráže Ronaldu Lauderovi a jeho CME deset miliard korun. Železného dluhy vůči CME, přiznané arbitráží potom za Železného zaplatila PPF. A k tomu dostal Železný od PPF za svůj odchod z televize tučné odchodné – přinejmenším miliardu korun. Zůstaly mu i rozsáhlé nemovitosti v Praze a na jižní Moravě, byť jsou zatím zablokované.

Zbývá poslední problém. Vladimír Železný je stále trestně stíhaný za poškozování věřitele a krácení daní. Vyšetřování se táhne roky, výsledek je v nedohlednu. Přesto Železný nemarní čas a udržuje úzké vztahy s Václavem Klausem, který ho již v roce 2001 podpořil ihned po jeho propuštění z policejní cely. Milost prezidenta stojí nad všemi soudními rozsudky.

Nedávno založil Vladimír Železný politickou stranu Nezávislí demokraté a nechal se zvolit do jejího čela. Pod svá křídla nabral koho jen šlo. Nejkouzelnější osobou je asi Jana Volfová, která v roce 2004 opustila ČSSD se slovy, že „nechce jít dál s těmi zbabělci“. V ČSSD se zkrátka neprosadila, ač kandidovala na všechny funkce, kde to jen šlo, včetně postu senátora. Rozzlobilo jí také, že když v roce 2004 objevila kontrola z Magistrátu v Střední odborné škole pro administrativu Evropské unie, kde Volfová ředitelovala, zpronevěru několika set tisíc korun a podala na Volfovou trestní oznámení, mateřská ČSSD ji nikterak neochránila. Největší perlou ze života Jany Volfové je potom příhoda, kdy používala automobil patřící pohřešovanému podnikateli, který byl později nalezen mrtvý. Spáchal údajně sebevraždu.

Politicky není radno Železného podceňovat. V minulosti vyhrál vše, co se dalo. V roce 2002 byl zvolen již jako trestně stíhaný senátorem, minulý rok europoslancem. Na podzim bude o jeho imunitě rozhodovat Evropský parlament.

Ten Vladimír není zase tak nejhorší, jeho podnikání nás přišlo jen na deset miliard. Jiní podnikavci nám pustili žilou více. Tak doufejme, že nám naději české politiky a „čerstvý vítr“ ještě nezavřou. Koho bychom volili, že?

Článek byl publikován 19.8.2005


© 2024-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.