Policie zakročila proti technoparty

Stal se z toho posledních několik let módní trend. Z celé Evropy se každý rok stahují mladí lidé do Čech na akci zvanou CzechTech, neboli technoparty. Jde o hudební produkci pod širým nebem. Účastníci sami sebe popisují jako neorganizované příznivce mladé hudby, staví se do role jakýchsi nekonformních rebelů. Namlouvají si, že většinová společnost nemá technoparty ráda proto, že je to akce spontánní, neorganizovaná a neposvěcená Systémem. Proč právě do Čech? Možná proto, že policie zde bývala vstřícnější (nebo línější?), anebo možná se ví, že přeci jen mají lidé v Čechách více svobody než v té oslavované Unii. Tam si s takovými akcemi poradí poměrně rychle a bez ubrousků.

Už dva dny přijížděli mladí lidé, často v oprýskaných dodávkách a polorezavých vozech, nebo naopak ve vozech špičkové třídy, vlakem, autobusem i pěšky. Profesionální antiglobalisté vyměnili pro tentokrát své kukly a basebalové pálky za psy a spacáky. Místo konání se do poslední chvíle tají. Je v té konspiraci i kus romantiky. Lidé přijedou – a neví, kde to bude. Až několik hodin před začátkem se zpráva o místu konání tajemně rozšíří. A davy se vydají naznačeným směrem. V místě X, většinou někde v malebném prostředí nějaké české vesničky, se pak několik dnů konají orgie hluku.

CzechTech 2005

CzechTech 2004

Tento rok to bylo jinak. Policie zakročila hned v začátku. Technoparty se mělo konat v Mlýnci na Tachovsku na legálně pronajatém pozemku. Prý za sto tisíc (drobná otázečka: kdo to platí, když vše je údajně dobrovolné, spontánní a neorganizované?). Problémem bylo to, že pozemek sice byl pronajat legálně, ale přístupové cesty k němu vedly přes jiné pozemky, a ty už jejich majitelé v plen neposkytli. To posloužilo policii jako záminka k zákroku. Podle toho, co píšou na iDnes, asi tisícovka robokapů a vodní děla se postavila zhruba pěti tisícům přítomných. Policie začala vytlačovat účastníky kolem 17 hodin. Zpočátku se nic nedělo, ale pak začali lidé na policisty házet plástové láhve a spílat jim. Policie použila slzný plyn. Přesto v této chvíli na místě zůstává většina účastníků. Došlo i k nějakým potyčkám. Jsou tam i zranění. Dálnice D5 byla kvůli zásahu uzavřena.

Po skončení zůstává plocha devastována hůře, než kdyby tam konaly armády NATO vojenské cvičení. Cožpak o to, odpadky se časem vysbírají, co se nesebere, rozfouká vítr do přilehlých lesů, něco se zašlape do hlíny, takže to na první pohled není vidět. Problémem zůstanou skelné střepy z rozbitých láhví a plastikové obaly menších rozměrů, které unikly rukám čističů. Pole zůstane na mnoho let nepoužitelné.

Časem se možná vrátí i vyděšené ptactvo a zajíci a bažanti a vůbec drobná zvěř, pokud ty decibely přežila. Lidé v přilehlých vesničkách a samotách si konečně vyndají vatu z uší a jdou zkontrolovat a uklidnit vyděšená domácí zvířata.

„Je tam pácháno brutální násilí na nevinných lidech - jsou tam porušována lidská práva“

hlásá text na czechtek.bloguje.cz. Jaká že práva? Špatně jsem slyšel. Lidská? Hm. O tom nic nevím.

Býval jsem kdysi tramp. Čundrák. Tehdy to patřilo k určitému životnímu stylu. Také jsme jezdili do přírody. Pili jsme alkohol. Pilo se většinou v hospodě. Občas, někdy i u táboráku, ale nebylo to běžné. Někdy se i hulákalo. Ale nikdy to řvaní nebylo zesilováno reproduktory. A nikdy jsme neměli pocit (ani by nás to nenapadlo, ostatně jsme na to stejně neměli), že jsme si tam někde to místo potlachů koupili. Že nám to tam po dobu konání táboráků patří.

Tramping možná ještě někde živoří, nevím. Nastoupila nová generace, kde se trampování příliš nenosí. Do přírody se jezdí vlastními vozy. Ale ne aby se tam člověk pokoušel zapadnout a co možno nenápadně splynout s okolím, ale aby se tam zmítal, vlnil a řval pod náporem decibelů. Čili dělal přesně to, co dělá v klubech ve městech.

Stále slyšíme o něčích právech. A málo kdy o něčích povinnostech. A přeci ty dvě hodnoty stojí proti sobě jako spojité nádoby. Hladiny by měly být v obou ramenech vyrovnány. Ale nejsou. Jsou to nějaké pokažené spojité nádoby. Přidejte práva na jednu stranu – a ubude povinností na straně druhé. A to je, myslím, divné. Já vím, že organizátoři louku pak vyčistí. Že se k tomu zavázali ve smlouvě. Takže ano – povinnosti do jisté míry plní. Ale podle mě nedostatečně. Jak kvalitně bude ta louka vyčištěna? A jsou škody, které napravit nelze. Kdo se např. omluví srnkám a zajícům?

Jsou ještě dvě slovíčka, která úplně zmizela ze slovníku mladých. Totiž pokora a respekt. Pokora před přírodou a respekt před autoritou a před právy těch ostatních. „My máme právo,“ ječí pořadatelé a účastníci. „My jsme si tu louku zaplatili!“

Drazí milovníci hudby, ty věci, které si myslíte, že jste si koupili, se nedají zaplatit žádnými penězi.

Robokapy v lásce nemám, stejně jako vodní děla a slzný plyn. Ale jsou situace, kdy je jejich nasazení plně na místě. Toto byla jedna z nich.