Mají nás na háku

Britská policie bezdůvodně zavraždila člověka. Provinil se tím, že měl v létě na sobě kabát a když na něj volali (civilové) začal utíkat. Poté, co se ukázalo, že nešlo o teroristu, bylo vydáno lítostivé prohlášení, že se tentokrát spletli. Současně ale estabilišment oznámil, že i nadále „...policie nepoleví v pátrání po pachatelích dvou vln útoků na Londýn z minulých týdnů a policisté budou mít dál pravomoc zastřelit podezřelé, kteří se nevzdají“.

Jak píšou iDnes: „a mohou mířit i na jejich hlavu, což Ian Blair zdůvodnil tím, že střelba do jiných částí těla se v případě lidí opásaných bombou míjí účinkem a může způsobit i explozi jejich nálože.“ Logicky, jasně a stručně vysvětleno. Má někdo něco proti? No proto! Jinak bychom si museli myslet, že ... však víte co.

Ovládl nás všechny strach, přiznejme si to. Jeden neví, čeho se bát více. Jestli teroristů s bombou nebo těch druhých, kteří jsou možná ještě o malinko horší. O tom, jak dalece nás to chytilo pod krkem, svědčí i reakce v diskuzi za článkem zde ve Zvědavci, jak jsem si omylem vymazal komentáře. Okamžitě jsme za tím viděli útok temných sil – včetně mě, ano včetně mě.

Výstižně to také napsal pan Bartoška v reakci na předchozí článek: „Do verejnosti v Londyne se pomalu vkrada paranoia. Zemrelo desitky lidi osklivym zpusobem a stovky byli zraneny. Ano jsou tady desitky bolestnych tragedii. Policii byla povolena mimoradna opatreni a byl zastrelen podezrele se chovajici, ale nevinny clovek. To se da pochopit jsme pouze lide a ve vypjatych situacich pod stresem reagujeme zkratove. Coz je vsak pro me nepochopitelne, jsou reakce lidi nesouci odpovednost. Ani starosta Londyna, ani britsky premier, ani kdokoli jiny z politicke reprezentace nema nejmensich pochybnosti, ze v pripade podezreni z terorismu je kulka do hlavy okamzite a na miste spravne reseni. A verejnost je vystrasena a mlci a neprotestuje. Ted prisel ten spravny cas pro Patriot Act v Britanii.“

V této situaci se daří dezinformacím a šikovným manipulacím. Lidovky přinesly dobře zpracovaný článek Vždyť víme, kde je problém. Je to islám!. Tváří se jako seriózně podaný rozbor – a možná jím je. Já už to nejsem schopen rozeznat. Musel bych studovat Korán a rozumět mu, musel bych skutečně pochopit podstatu islámu. Kolik z nás má k tomu dostatečně hluboké znalosti?

Autor v článku docela pěkně argumentuje. Ten článek nahlodává můj vlastní názor. Možná je opravdu islám špatný. Ale je-li tomu tak, ptám se, proč někdo neuveřejní podobný článek a rozbor Talmudu? V té knize jsou věci ještě mnohem horší. (Poznámka: Prosím, neuvádějte v diskuzi za článkem znovu ty citace. Jednak už tady jsou několikrát, jednak není mým záměrem to příliš zdůrazňovat. Pouze kladu otázku proč jedna svatá kniha ano a druhá ne?)

A na Whatreallyhappened.com je odkaz na článek Evidence That A Boeing 757 Really Did Impact the Pentagon on 9/11. Velice dobře zpracované důkazy, že do budovy Pentagonu 11. září skutečně narazil Boeing 757 a žádná raketa ani nic jiného. Kdo za tím článkem je? Nevíme. Stránky samotné jsou registrované na jakéhosi Gray Simona ze Sackville Close. Může to být kdokoliv.

Dostáváme se do situace, kdy už nejsme schopni rozlišit pravdu od lži, tak šikovně a dobře jsou kladeny argumenty na obou stranách. Nepřítele vidíme všude, na každém rohu. A co je nejhorší, začínáme nenávidět.

Chci v tomto hovořit pouze sám za sebe. Myslel jsem si, že jsem proti tomu imunní. Ale poslední dny opravdu přistihuji sám sebe při pochybnostech. Pochybuji o tom, zda nás ti muslimové opravdu nechtějí vyvraždit. Tak intenzivní a velmi nenápadná je ta kampaň. Sem kapička, tam kapička. A za chvíli máme jezero.

BL přinesly dnes článek Britští muslimové: Máme strašlivý strach. Začíná vznikat skutečná hysterie na obou stranách.

A když jsme u těch BL, všimli jste si, jak ploše a nevýrazně referují o událostech posledních týdnů? Jako by se povýšily (nebo ponížily?) na prostou tiskovou agenturu. Jen prostá citace toho, co se stalo. To je přístup vhodný a žádoucí pro ČTK, ale nejsem si jistý, zda také odpovídá zaměření BL. Ale tohle nechme, ať si to vyřeší pan Čulík sám. Asi ví, co dělá.

Poslední britské atentáty jsou velmi „mírné“ (Egypt pomíjím). Mírné ve smyslu počtu lidských obětí. Možná ten, kdo za tím stojí, už přišel na to, že není nezbytně nutné lidi zabíjet po tuctech či dokonce po stovkách. Stačí je vystrašit.

Zkrátka ať už to udělal kdokoliv, úspěch těch akcí je stoprocentní. Mají nás tam, kde nás chtěli mít. Jsme poděláni strachem a ochotni odkývnout cokoliv. Tedy za předpokladu, že by se nás vůbec někdo ptal.

Jak z toho ven? Domnívám se, že potřebujeme nasát trošku stoické filosofie. Zkrátka měli bychom si uvědomit dvě věci: Za prvé: šance, že se staneme obětí šílence s bombou na zádech je zřejmě milion krát menší, než že zahyneme při dopravní nehodě. Když jsme se naučili žít s mnohem větší nejistotu a denně nastupujeme do auta, proč se bojíme toho, co z hlediska počtu pravděpodobností je téměř vyloučeno? A za druhé: Atentátníkovi, který je rozhodnut vyhodit něco do povětří, nelze v ničem zabránit. Zvlášť když je ochoten při tom sám zemřít. Žádná bezpečnostní opatření, ať budou sebepřísnější, nedokážou ochránit obyčejné lidi na ulicích. Měkkých cílů je tolik, že ani všechny armády a policie světa nemají dostatek vojáků, aby ochránily všechny. A způsobů, jak to udělat, je také nepřeberné množství.

Pokud něco nemůžeme změnit, musíme se s tím smířit. Berme to jako součást života. Co ale změnit můžeme a měli bychom, je naše rezignace vůči zneužívání těchto akcí našimi politickými elitami. Nevím přesně, co by se dalo dělat, dávno se nás nikdo na nic neptá a ze slova „demokracie“ už je mnoho desítek let jen atrapa. Snad lze dělat jen to, že se sami pokusíme zůstat nad věcí. Že zůstaneme vnitřně nepřesvědčeni tou i onou stranou. Že se budeme radit se svými instinkty spíše než s televizí a tiskem. Říká-li nám instinkt, že někde něco není tak, jak se nám tvrdí, tak to je nejspíše pravda. Už jsem tady psal mnohokrát, že instinkty vznikaly stovky tisíc let a umožňovaly našim předkům přežít v těžkých dobách. Taková doba je právě teď. Instinkt se může zmýlit, ale jedno je jisté: Nikdy nám vědomě nebude radit v náš neprospěch. Z toho vycházejme.

Měl bych to zakončit vzletně - nějakým citátem z klasika. Tady je jeden, který se mi vybavuje: Osud míchá karty. Hrajeme však my. (Arthur Schopenhauer)