O kanadském imigračním systému

O kvalitě, spíše nekvalitě, kanadského emigračního systému by se daly psát články denně, přičemž by látka vystačila na celý rok. Toto téma je také oblíbeným námětem kriticky smýšlejícich novinářů. Výzkumy veřejného mínění potvrzují vzrůstající nespokojenost veřejnosti s emigrační politikou vládnoucí liberální strany. Přesto se nezdá, že by jak výzkumy veřejného mínění, tak i kritické hlasy v médiích měly sebemenší vliv na zákonodárce a vládní úředníky mající problematiku emigrace ve své kompetenci. Vláda se staví hluše k přání většiny kanadské veřejnosti. První ministr Jean Chretien na dotaz "kdo to zaplatí" (míněno náklady spojené s pobytem prokazatelně falešných emigrantů na kanadském území) onehdy se svým křivým úsměvem (čímž nemíním jeho tvář, ale jeho charakter) prohlásil, že "Kanaďané mají dosti široká srdce".

Tyto náklady nejsou zanedbatelné. Jeden emigrant stojí kanadské daňové poplatníky asi 140 dolarů denně. Ve skutečnosti se připouští částka 200 dolarů. Při počtu 600 zjevně falešných čínských utečenců, momentálně čekajících na slyšení, to vychází na 120 000 dolarů denně placených z kapsy daňových poplatníků.

Zpráva z dnešního Toronto Sun hovoří o podivném stavu nečinnosti v této skupině čínských utečenců přicestovavších na pěti lodích v létě do Kanady (dalších několik lodí prý proklouzlo nezpozorováno). Z šesti set žadatelů bylo zatím podrobeno slyšení jen šest rádoby emigrantů. Všech šest žádostí bylo zamítnuto.

Vládní úředníci měli rozpracováno 70 případů, bohužel z tohoto množství se 64 pozvaných vůbec nedostavilo ke slyšení, nebo se neobtěžovalo vyplnit příslušné formuláře. Mluvčí komise Denise Robichaud přiznal, že mu není známo, kde se oněch 64 pozvaných právě teď nalézá. Bylo by to vše k smíchu, kdyby to nebylo spíše k pláči.