Jak jsem si vyrazil

Vyrazil jsem se svou čtyřměsíční dcerou na procházku. Ne že bych jen tak bezcílně bloudil. Měl jsem samozřejmě v úmyslu si ten výlet zpříjemnit několika pivečky.

Moje zlatíčko spinkalo, slunce pralo jak pitomé a já se blížil k mé oblíbené zastávce. Je to taková malá hospůdka u lesa, posezení je venku i uvnitř a obsluha je ucházející. Z lesa jde v létě příjemný chládek a tak se tam zastavují sváteční cyklisti a zbloudilci z nedalekého poutního místa.

Pivaři sem moc nechodí, protože pivo je nevalné teploty i chuti. Ale za daných okolností je to pro mě a mou dcerušku to nejlepší místo na světě.

Hned po příchodu jsem obhlédl společnost. Čtyři cyklisté, tři domorodci a parta mladistvých, kteří si pod stolem dolévali něco do džusu. Tedy nic mimořádného. Ale co jsem mohl čekat od takového ospalého parného odpoledne.

Najednou se to však změnilo. Za ohlušujícího rachotu dorazila dvě auta. Nikdy bych nevěřil, že homologované auto s funkčním výfukem může vydávat takový hluk. Ale pak jsem si všiml, že obě zdobí křiklavé nápisy *tuning*. Upravená Felicie mě ohromila přítlačným křídlem vypraveným pravděpodobně v nerezu a Toyota Celica rytmickými vibracemi, které zvlnily hladinku mého pivka a vzbudily mého miláčka.

Uspat jsem ji musel v lese. Idioti!

Když jsem se vrátil k pivu, tuning parta právě probírala novinky ze světa motorismu. Poslouchat se nemá, ale má nátura "zábukáře" mi nedala a zabral jsem se do jejich diskuze.

Probrali spoustu věcí, kterým jsem vůbec nerozuměl. Mluvili o ventilech, točícím momentu a dalších věcech které si vůbec nepamatuji. Zato mi utkvěla v hlavě historka majitle Toyoty o nějaké Šárce, které se to hodně líbilo na zadním sedadle. Podíval jsem se na Nelinku (moje zlatíčko) a tiše jsem se vyděsil, co asi bude dělat v pubertě…

Pak se začali vytahovat, kdo je nejlepší. Historky o tom, kdo a kde jak zvracel mě samozřejmě nemohly vyvést z konceptu. Sexuální zkušenosti, byť pravděpodobně přikrášlené, mě lehce znervózňovaly.

Ale nejlepší byl samozřejmě toyoťák. Na nějaké diskotéce, kterou navštívili i arabští studenti, se tento mladík rozhodl že s nimi vyřeší multikulturní otázku. Dle jeho prezentace vypadal dialog takto:

"Přišel jsem k nim a říkám: 'Co tady chcete, arabáči?!' Když se jeden ozval, tak jsem ho dobil jak psa."

Všichni na něj hleděli s úžasem. A jeden z party přitakal: "To maj za ten Londýn, kurvy teroristický!"

Nedopil jsem třetí pivo a vydal se na cestu domů. Hlavou se mi honily myšlenky. Byl jsem zamlada také takové hovado? Ovlivnily tyto mladé muže média, nebo se jedná jen o epizodní přebytky testosteronu.

A nejvíc jsem přemýšlel, zda nejsem srab, když jsem se jen sbalil a tiše vyšuměl.