Český svaz bojovníků za „svobodu“?

Vnitřní spory v Českém svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) se začínají dostávat na veřejnost a na obranu vyloučeného bývalého předsedy Oldřicha Stránského se postavila česká Federace židovských obcí. Naznačuje to počátek sporu židovské obce a ČSBS?

Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) je podle svých stanov „politickou, nestranickou a nezávislou organizací, která sdružuje účastníky národního boje za osvobození ve druhé světové válce a pozůstalé po nich.“ Sdružuje přes deset tisíc členů a vládnou v něm tvrdou rukou představitelé komunistického protinacistického odboje. Kontinuálně navazuje na Svaz protifašistických bojovníků založený komunisty v roce 1951 (tehdy v něm násilně splynulo několik organizací protinacistických bojovníků) a v roce 1990 se pouze formálně přejmenoval.

V ČSBS je patrný silný, ba rozhodující vliv komunistického křídla. Jeho vliv pocítil i bývalý předseda ČSBS a činitel české židovské obce Oldřich Stránský, který byl vyloučen ze Svazu oficiálně za to, že napsal dopis představiteli sudetských Němců Berntu Posseltovi dopis, ve kterém odmítl a omluvil neúčast na otevření Sudetoněmeckého informačního centra v Praze.

Za vyloučením však může být také stupňující se rivalita mezi židovským křídlem v ČSBS reprezentovaným právě Stránským, které prosazovalo úzkou spolupráci a orientaci na zahraniční židovské organizace na památku tzv. holocaustu, a prokomunistickým křídlem, které má v hnutí ještě z dob komunismu silné pozice a oporu v členské základně. ČSBS také inkasoval nemalé peníze z česko-německého fondu budoucnosti, ve kterém zastává významnou funkci při rozdělování peněz i Oldřich Stránský, člen Komise pro oběti nacismu.

Příliv finančního odškodnění z Německa je lákavý. Stránský založil Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých, ve kterém zastává funkci předsedy a které se podílí na rozdělování finančního odškodnění mezi své členy.

Sám Oldřich Stránský je židovského původu, podle svého vyprávění byl nacisty zatčen roku 1941 a přinucen pracovat na farmě a poté byl na jaře 1944 dopraven do Osvětimi, o které emotivně vypráví: „Cítil jsem nepříjemný sladký zápach z pálených těl. Chovali se hrdinsky až do poslední chvíle a když vdechovali smrtící plyn, zpívali české písně.“

V koncentračním táboře Osvětim se Stránský dožil konce války a začal se ihned angažovat v organizacích protinacistického odboje. V 90. letech se aktivně podílel i na odškodňování obětí nacismu. Po roce 1989 mu byl i vrácen majetek zabavený nacisty a poté komunisty, mj. velká činžovní vila ve Slaném. Má však jednu vadu. Je částečně původem sudetský Němec. A právě všechno sudetské a německé „bojovníci za svobodu“ tak nenávidí.

Charakteristikou SBČS jsou vyhraněně protiněmecké pozice, zvláště ve směru k sudetským Němcům. Vypjatý šovinismus hraničí s nenávistí. Jednoznačně je prosazován princip kolektivní viny všech Němců a Benešovy dekrety zakotvující v rámci tzv. „spravedlivé odplaty“ (dekret prezidenta Beneše č. 115/1946 Sb.) beztrestnost jakýchkoli jinak trestných činů vůči Němcům jsou nedotknutelné.

Když se podíváme na spektrum členské základny ČSBS, často se prolíná s členskou základnou KSČM. Název „bojovníci za svobodu“ je tedy poněkud lichý. Za čí, za jakou svobodu vlastně tito lidé bojovali, resp. bojují?

Dne 16.2. vydal nejvyšší orgán ČSBS, Ústřední výbor, tiskové prohlášení pod názvem „Skutečná svoboda slova“, ve kterém se mj. píše: „S hlubokým znepokojením sledujeme mediální štvanici proti premiéru Grosovi. Jsme většinou lidé staršího věku a hodně pamatujeme. Jsou mezi námi stále ještě i takoví, kteří pamatují nacistické i komunistické koncentrační tábory. Pamatují také štvanice za čistotu rasy.“ Obdivuhodné, jak dokázali členové ÚV ČSBS najít paralelu mezi aférou Stanislava Grosse a „štvanicí za čistotu rasy“.

Ošklivou ilustrací srazů ČSBS je bývalý komunistický prokurátor Karel Vaš. Ač téměř devadesátiletý, těší se pevnému zdraví a jako „protinacistický odbojář“ (působil za války u československých vojsk v SSSR mj. jako agent sovětské tajné služby NKVD) se může těšit i na několikatisícový příspěvek k důchodu podle nového zákona o odškodnění protinacistických odbojářů. Jeho trestné činy, kdy posílal desítky lidí, kteří se provinili či znelíbili komunistickému režimu na smrt, jsou promlčeny.

Tak se může Vaš účastnit jako čestný host všech vzpomínek na protinacistický odboj vedle senátorů, poslanců a členů ČSBS. Předseda Československé obce legionářské, generál Tomáš Sedláček se k Vašovi v médiích vyjádřil takto: „Co s tím máme dělat? Jeho pokřivený příběh je příběhem této země.“ Spisovatel Jaroslav Čvančara použil tvrdší slova: Český národ je těžce nemocný. Distancujeme se od bratří Mašínů, protože prý až příliš tvrdě bojovali proti komunismu, ale máme pochopení pro hromadného vraha a násilníka Vaše, který po převratu jako prokurátor úspěšně navrhl dvanáct rozsudků smrti a později jako soudce poslal sto dvacet lidí na dlouhé roky do vězení.“