Jak mně české aerolinky pustily žilou

Byl jsem teď na skok doma. Původně jsem o tom ani nechtěl psát, ale nakonec se mi to rozleželo v hlavě a řekl jsem si, proč ne. Člověka potěší, když slyší o cizím neštěstí, tak proč bych vám tu radost neudělal.

Než se dostanu k tématu článku, hrst dojmů z pobytu: Především, začíná tam být pro nás, emigranty, nesmyslně draho. Pozor, nikoliv pro většinu lidí tam žijících a pracujících, ale my, kteří musíme stále počítat bolševický kurz dolaru ke koruně, to pociťujeme. Od změny židlí v roce 1989 vzrostly ceny asi devětkrát, platy malinko méně, ale převodní kurz zůstal stejný, vlastně ještě trošku horší než byl za bolševika: za dolar dnes dostaneme 17-18 korun, za rudochů to bývalo kolem dvaceti. Koruna se stala pevnou a silnou měnou, dolar, zvlášť ten upachtěný kanadský, se přiblížil hodnotou a žádaností severokorejskému won.

Celkem mě ty tři týdny pobytu přišly na 33 tisíc korun. Podotýkám, že v restauraci jsem byl snad třikrát a nikdy jsem neutratil více než 300 Kč za jednu návštěvu, snídal jsem rohlík s jogurtem a večeřel rohlík se salámem. Piva jsem za celou dobu pobytu měl tři. Alkohol žádný.

Jinak je tam krásně, holky chodí vyfintěné a k nakousnutí, pod tričky se ještě občas rýsují bradavky – něco, co jsem v Kanadě u zdejších ženochlapů neviděl už několik roků (ale už i tam bohužel přichází móda bezbradavkových podprsenek – sláva globalizaci). Lidé jsou usměvaví, spokojení, pohodoví, vstřícní a přátelští. Obchody nabité zbožím. Zelenina a ovoce nepůsobí tak čerstvě jako tady, ale na druhé straně poznáte, že jíte jahodu nebo jablko podle chuti a vůně. Tady to poznáte jen podle nálepky, která je pečlivě nalepena nesmytelným lepidlem na každém jednotlivém plodu. Vajíčka tam prodávaná mívají sytě žlutý žloutek a ne bledý, zelenkavě nažloutlý, na jaký jsme zvyklí v Kanadě. Podotýkám, že zde nakupujeme zásadně vejce označené free run, tedy od slepic, které se ještě mohou pohybovat a údajně někdy vidí i slunce. Taková vejce stojí sice trojnásobek normální ceny, ale děláme to, abychom podpořili tento způsob chovu. Prostě je mi těch blbých slepic líto. České pečivo by si zasloužilo delší pochvalný odstavec – co prodejna, to jiný druh, ale pokaždé je to dobré. Chléb skvělý.

Pochopitelně mám i negativní zkušenosti. Mléko stejně vodnaté a bez chuti jako zde. Alespoň že to mléko stačili zkazit všude. Smetana do kávy jen osmi procentní a od bílé latexové vody zvané mléko se lišila jen trojnásobnou cenou. Za kečup ke snídani v ceně padesáti korun účtovali dalších osm korun, za další cukřík do kávy tři. Televize strašná, zvláště NOVA. Mám pocit, že od odchodu Železného je to ještě horší, než bylo. Zrovna když jsem tam byl, vrcholila celonárodní hysterie kolem SuperStar. Jen pohled na uječené, energií nabité mladé moderátory, blikající laserová světla a celkovou atmosféru soutěže spolu s nekonečnými reportážemi „ze zákulisí“ a ze života jednotlivých superstar, zakládá na infarkt. Ty pořady překonaly svou pokleslostí a ubohostí i americký wrestling a to je co říct. Další šok mě pak čekal při otevření denního tisku. Např. MF považovala za nutné věnovat fenoménu superstar několik zvláštních příloh. Ale to jsou drobnosti. Celkově převažují kladné dojmy nad zápornými v poměru tři ku jedné.

Původně jsem plánoval svůj pobyt doma na šest týdnů a tak byla i vystavena letenka. Ačkoliv se mi tam líbilo mimořádně, brzy jsem zjistil, že si to finančně se svými kanadskými won prostě nemůžu dovolit a rozhodl se pobyt zkrátit. Navštívil jsem pobočku Českých aerolinií. Byli velmi vstřícní. Jistě, mohu si změnit datum odletu, není to žádný problém. Kdy bych chtěl letět?

„Někdy mezi 20. až 30. červnem,“ připravuji se v duchu na smlouvání a přemlouvání v očekávání plně vyprodaných letů a hledání skulinky, kam bych se vměstnal.

„Tak na 20.6. místo máme, chcete jej?“

Ehm, to je trošku brzy, zaskočilo mě to. „A co 23., máte?“ Měli.

„A 25.?“ I to bylo.

„Takže kdy?“

Rozhodl jsem se pro třiadvacátého.

„Je tam ale penále, protože měníte zlevněnou letenku“ říká paní letadlová. (Letenka stála 1550 dolarů - asi 30 tisíc korun - a nezdála se mi nějak zvlášť levná. Je ale pravda, že to bylo v sezóně.)

„Kolik?“

„800 korun.“

„To jde.“

„A pak ještě musíte zaplatit servisní poplatek.“

„Kolik?“

„3 976 korun.“

„Tolik?“

„No, můžete to zaplatit v dolarech, pak to bude jen 200 dolarů.“

„A za co to je?“

„Za to, že musíme provést změny do systému.“

Rychle jsem si spočítal, že to bude pořád méně, než kolik by mně stálo další tři týdny v Čechách.

„Beru.“

Paní letadlová naťukala něco do klávesnice. Celkem asi pět slov. Sáhla do zásuvky, vytáhla samolepící pásku, přelepila v letence původní data odletu a rukou na pásku vepsala nová. Celé to trvalo asi čtyři minuty včetně čekání na výtisk nových letových časů z tiskárny, přičemž nejvíce času (asi půl třetí minuty) zabralo vypisování potvrzenky o zaplacení penále a poplatku za servisní službu.

Úkon, za který si ČSA právě naúčtovaly skoro 5000 korun. Při mých příjmech ze Zvědavce ty peníze „vydělávám“ několik měsíců deset hodin denně včetně sobot a nedělí.

Další překvapení přišlo po nástupu do letadla směr Toronto. Bylo totiž obsazeno jen asi z jedné třetiny. Celá prostřední řada sedadel byla volná.

Jsem rád, že jsem svými korunkami mohl přispět k prosperitě ČSA, která díky hlupákům jako já, si může dovolit posílat přes oceán téměř prázdná letadla a stále při tom ještě vydělat.

Také mi došlo, že aerolinky o své peníze nikdy nepřijdou, lhostejno jak pečlivě plánujete cestu. Buď si koupíte dražší letenku hned, pak vám v případě změny nebudou účtovat penále, při těch nejdražších letenkách nebudou účtovat ani servisní poplatek, nebo ty peníze zaplatíte později, pokud ke změně dojde. A to bez ohledu na to, že pro aerolinky taková změna času odletu nepředstavuje většinou vůbec žádný problém – ani technický, ani pracovní ani organizační. Jistě něco jiného by bylo, kdyby byly lety obsazeny a aerolinky by musely složitě hledat náhradní řešení. Jenže to v mém případě určitě nebylo.

Ať žije syrový kapitalismus. Vlastně ne. Tohle není kapitalismus. V kapitalismu existuje konkurence a možnost volby. Ale jaká volba, když všechny aerolinky mají spolu domluvu a chovají se podobně? Tohle je spíše vydírání (vydírá ten, kdo využije situace, něčí nouze, nedostatku jiných možností apod., a požaduje za službu či zboží neadekvátní částku) a docela obyčejná legalizovaná loupež. Nebo je to spíše hyenismus?