Falling down Stanislava Grosse

Česká politika je věc nebývale vrtkavá. Ještě před půl rokem se Stanislav Gross, pyšný korunní princ sociální demokracie, nacházel na politickém výsluní. Nyní čelí bývalý nedotknutelný všemocný vůdce stále silnějším útokům z vlastních řad. Otázka dne v ČSSD zní: „Jak se zbavit Grosse?“

Sociální demokracie se skutečně potřebuje Grosse zbavit. Uklidit ho, resp. vyhodit. Ještě nedávno byl Gross duchem, symbolem a nadějí ČSSD v jedné osobě. Nyní je její přítěží. Jeho bývalí věrní ho opustili.

Stanislava Grosse čeká horší osud, než jaký potkal Miloše Zemana či Vladimíra Špidlu, které Gross na cestě k moci odstranil. Z Miloše Zemana je celkem populární důchodce, který pravidelně baví a obveseluje českou politickou scénu, nedávno dostal i zajímavou nabídku od premiéra Paroubka na volební comeback. A Vladimír Špidla dostal teplou a výnosnou trafiku evropského komisaře.

O takovém relativně důstojném odchodu si Gross může nechat jen zdát. Zatímco před dvěma měsíci čelil Gross útokům především z řad jiných politických stran a médií, čelí nyní mnohem nepříjemnějšímu tlaku a intrikám ve vlastní straně. Jde o tlak zákulisní, kuloárový, který sice není vidět na veřejnosti, o to je však nepříjemnější.

Grossovi byla již několikrát nabízena možnost důstojného odchodu a rezignace na post předsedy strany. Naposledy ho k tomu vyzvali někteří členové Ústředního výkonného výboru ČSSD. Gross to ustál a použil obvyklou taktiku, nechal o tom hlasovat. Chtěl být zřejmě veřejně přinucen k odchodu a tvářit se potom jako obětní, ublížený beránek. To mu však jeho vnitrostraničtí oponenti, kteří sílí s každým dnem, nedopřejí. Již ho v otevřeném dopise členům strany označili za „škůdce ČSSD“ a s uspokojením ho deptají.

Gross sklízí, co sám v ČSSD zasel. Zákulisní intriky, tajné dohody, obchody s funkcemi. Miloš Zeman to nazval „Grossovým klientelismem“. Při své cestě na vrchol si udělal Gross z řady lidí přátele a z řady nepřátele. Přátelé, kterým pomohl, ho však nyní již nepotřebují a považují ho za přítěž. Přátelství s Grossem může být nyní jen problémem a překážkou v kariéře. A nepřátele Grosse nenávidí, přičemž cítí příležitost ke sladké pomstě.

Rodinná přítelkyně rodiny Grossů a provozovatelka nevěstince Libuše Barková stojí před soudem. Je jako správná „bordelmamá“ suverénní a sebejistá. Pojišťovací podvod prý nespáchala ona, ale její dva roky mrtvý otec. Byla to právě ona, jejíž podnikatelské přátelství se Šárkou Grossovou bylo pro Grosse konečným knock outem. A to novináři nevytáhli ani poslední těžký kalibr, který měli v záloze. „Bytový projekt“ na Praze 9, který měla Šárka Grossová realizovat s Libuší Barkovou a na který si vzala úvěr u eBanky, nebyl nic jiného než nový luxusní bordel. Napovídá tomu projekt přestavby nemovitosti, kde nechybí bazén, vířivky, velká společenská místnost v přízemí a v patrech „byty“ o jedné místnosti se sociálním zařízením. Nebylo by to krásné a stylové? Paní premiérová by spoluvlastnila luxusní bordel.

Bohužel Grossova ješitnost vylučuje jakoukoli sebereflexi. Není to už ten roztomilý a bezelstný hoch, který přiznal používání mobilního telefonu soukromé firmy a s chlapeckým výrazem řekl: „Udělal jsem chybu.“ Gross se stal příliš velkým. Místo taktického kajícnictví jen vyhrožuje a obviňuje nedefinované „ekonomické skupiny“ se spiknutí a „zneužití médií“. Tím si jen řeže vlastní notně zviklanou větev.

Grossovi již nezbývá mnoho času. Mnoho vlků znamená zajícovu smrt.