Realita za selháním rakety se solární plachetnicí na palubě

Raketa se sluneční plachetnicí, která byla financována ze soukromých finančních prostředků, se ztratila v úterý krátce po vypuštění z ruské ponorky. Členové Planetární společnosti se vzdali všech nadějí, že by sluneční plachetnice Kosmos 1 přežila zfušovaný start.

Protichůdné informace přicházející z ruského kontrolního centra a z Planetární společnosti původně vedly k domněnce, že sluneční plachetnice někde obíhá, pouze se pohybuje po dráze mimo svůj plánovaný orbit. Planetární společnost se nyní přiklání k názoru ruského řídícího centra, že plachetnice byla při startu zničena.

Přibližně 24 hodin po stratu vydalo ruské řídící centrum zprávu, kde se uvádí, že raketa Volna se sluneční plachetnicí Kosmos 1 na palubě selhala v první fázi svého startu; sluneční plachetnice je navždy ztracena.

„Ačkoliv máme všechny důvody předpokládat, že se start rakety nezdařil, přeci jen přicházely z jiných zdrojů určité protichůdné náznaky o opaku. To by mohlo znamenat, že se Kosmos 1 dostal na oběžnou dráhu, pouze se nachází někde mnohem niže než bylo očekáváno“, praví se v prohlášení ruského řídícího centra. „Řídící tým se ale nyní domnívá, že šance na přežití Kosmos 1 je velmi velmi nízká.“

Nedostatečné a protichůdné informace o osudu Kosmos 1 po startu podtrhují povahu celého projektu, kterým se od jeho počátku táhne jako červená nit nedostatek finančních prostředků.

Čtyřmilionový projekt byl od počátku financován výhradně ze sponzorských darů zábavní firmy Cosmos Studios, z dobrovolných příspěvků členů Cosmos Society a filantropem Petrem Lewisem. Ve snaze ušetřit přijali organizátoři projektu nabídku ruské kosmické agentury NPO Lavočkin, že pro ně vyrobí družici a vynese ji na oběžnou dráhu upravenou balistickou raketou z ponorky. Jenže to znamenalo omezení, která by lépe financovány mise, jako např. ty z NASA, nikdy nemusely řešit.

Např. nikdo z členů Planetární společnosti nebyl fyzicky startu přítomen.

Členům Planetární společnosti nebyla z důvodu bezpečnosti povolena přítomnost na palubě ponorky v okamžiku startu. Výkonný ředitel Louis Friedman se dobrovolně vzdal možnosti sledovat start rakety z paluby blízké lodi, protože to pro něj znamenalo být příliš daleko od řídícího centra NPO Lavočkin v Moskvě.

Takže když přesně ve 12.46 odstartovala raketa z paluby ponorky v Barentsově moři, dozvěděl se to Friedman zprostředkovaně od svého kolegy z NPO Lavočkin. Poté tuto informaci předal členům svého týmu v Pasadeně a otevřel konferenci mezi NPO Lavočkin a týmem v Pasadeně (nepraví se jakou, zřejmě telefonní nebo internetovou, pozn. vydavatele).

Na druhém konci drátu v Pasadeně v domě z roku 1920, který sloužil členům Planetární společnosti jako kontrolní centrum, vybuchlo po oznámení startu přibližně 50 přítomných členů společnosti a několik reportérů v bouři nadšení.

Nízké finanční prostředky celé mise nezkalily radost zakladatelky Cosmos Studios, paní Anny Duryanové, vdovy po astronomovi Carlu Saganovi.

„Opravdu se zdá, že je to jakoby z jiného času,“ řekla když spolu s reportéry čekala na oznámení o startu. „Všichni jsme žhaví na reakce z celého světa.“

Pro hlavní pozemská pozorovací stanoviště byl Kosmos 1 v počátcích svých oběhů kolem Země neviditelný. Důvodem byla skutečnost, že byl odpálen z Barentsova moře. Řídící tým si byl této skutečnosti vědom a proto umístil dvě přenosné pozorovací jednotky - jednu na poloostrov Kamčatka a druhou na Maršálovy ostrovy.

Pozorovací stanoviště na Maršálových ostrovech bylo tak odtrženo do světa, že tamní pozorovatel musel počkat, až operátor stáhne přicházející signál na paměťovou kartu, pak sednout do auta a dojet k nejbližšímu počítači, který měl spojení na internet, a odsud odeslat email s přiloženými daty do řídícího centra Planetární společnosti v Pasadeně.

Zatímco v řídícím centru čekali na email z Maršálových ostrovů, vtipkoval viceprezident Společnosti Bill Nye, že přenosná pozorovací stanoviště projektu nejvíce připomínají televizní anténu na žebříku.

„Viděli jste, jak ta anténa vypadá?“, ptal se. „Je jako kdybych ji postavil já sám na koleně ze součástek zakoupených v Home Depot (americký supermarket podobný českému Tesco nebo Carrefour, pozn. vydavatele).

Komunikační centrum pro celou misi, umístěno v maringotce za domem Planetární společnosti, bylo sice vybaveno poněkud lépe, ale stejně skromně.

Centrum s podivným názvem POP (Project Operations Pasadena) bylo vybaveno několika notebooky a stolními počítači, které operátoři centra v průběhu dne využívali k analýze dat a ke spojení s operátory v Moskvě.

V ostrém kontrastu s tím, jak přesně a účelově používá NASA svých komunikačních kanálů v průběhu svých misí, používají operátoři POP IMSky a telefonní konference k upozorněním, že si mají lidé zkontrolovat poštu.

V jednom okamžiku dokonce vstoupil do telefonní konference operátor na ústředně s dotazem, zda ještě hovoří.

„Ale víte, že v NASA se to stává také?“, vtipkoval ředitel Planetární společnosti Bruce Betts, když Friedman klidně operátorovi vysvětlil, že ještě hovoří.

Přibližně ve 13.10 sdělil Friedman, že kamčatská pozemní stanice nezachytila žádné signály.

„Tohle vůbec nevypadá dobře,“ konstatoval operační manažér Jim Cantrell.

Pracovníci centra a pozorovatelé se rozhodli vyčkávat.

Konečně se kolem 15.30 znovu ozval Friedman. Tentokrát zněl jeho hlas mnohem unaveněji než předtím. Zasmušilým hlasem informoval pracovníky amerického strategického velení, kteří monitorovali start za účelem obrany, že se nepodařilo detektovat žádné signály z Kosmos 1. „A Rusové se domnívají, že se start z nějakého důvodu nezdařil,“ řekl. „Kosmos 1 je ztracen.“

„Myslím, že teď chápu, proč byla celá mise tak levná,“ řekla novinářům paní Druyanová. „Byl to lehkomyslný pokus,“ ale stejně se nikdo nezasmál.

V 16.30 se osazenstvo řídicího centra začalo smiřovat s myšlenkou, že jejich projekt skončil, stále ještě doufajíce v zázrak. Mnoho pozorovatelů se vytratilo, zůstali pouze členové Centra, kteří sami sobě kladli otázku, jak dlouho má smysl pátrat po chybějící družici.

Ještě ve čtvrtek ráno tým stále pátral po signálech, ačkoliv naděje na nalezení už byla minimální.

Operační asistent Emily Lakdawalla napsala do blogu: „Každý krok neprošlapanou stezkou znamená riziko. To vyplývá už z vlastní povahy takového kroku. Nikdo nám už nevezme prvenství v tom, že jsme jako první na Zemi postavili sluneční plachetnici a pokusili se ji vypustit. Už to samo o sobě je úspěch, ačkoliv jsme samozřejmě doufali, že se nám podaří více.“

Článek Reality of Cosmos 1 Loss Sets In vyšel na Wired News 23.6.