Povstání v Iráku sílí

Po dubnovém jmenování nové vlády se v Iráku zvýšil počet násilných útoků na americké a proamerické irácké vládní síly. Američané navíc zdaleka nekontrolují ani velká města. Neustávající útoky nutí Američany i jejich iráckou vládu ke změně taktiky, podobně jako v Afghanistánu. Novými prvky jsou proto pokusy vyjednávat s rebely.

Poté, co do křesla předsedy irácké vlády usedl šííta Ibrahim Jaafari, násilnosti v Iráku nabyly na síle. Jafaiiri je symbolem spolupráce, resp. kolaborace s Američany a jako bývalý představitel londýnského politického exilu zastává funkce již od roku 2003, kdy ho Američané jmenovali do Irácké vládní rady.

Typickým příkladem, jak dnes vypadá situace v Iráku, může být situace v městě Ramádí. V pátek informoval zpravodaj deníku Guardian, že rebelové vytlačili americké a provládní jednotky z velkého města Ramádí 70 mil západně od Baghdádu a zahájili popravy osob kolaborujících s okupační správou. Ty byly podle zpravodaje velmi brutální a např. egyptskému informátorovi Američanů byla useknuta hlava a jeho tělo vystaveno na rušné obchodní třídě města Další popravy se konaly na městském tržišti.

Američané ztratili Ramádí poté, co jej v únoru spolu s iráckým vládními vojáky dobyli a slavnostně vyhlásili jeho „osvobození“. Poté se z něj však de facto stáhli, resp. přenechali jeho kontrolu slabým iráckým vládním oddílům, které se často tváří v tvář povstalcům rozpadají či přecházejí na jejich stranu. Do většiny iráckých měst si Američané troufají jen v obrněných Humvee.

Podle obyvatel Ramádí a nemocničního personálu ve městě se američtí vojáci, kteří kontrolují dvě důležité dopravní tepny před městem, mstili za své padlé kamarády tím, že zahájili palbu na jedoucí irácký mikrobus, zřejmě s podezřením na jeho posádku. Výsledkem byla však jen smrt osmi mladých dívek a žen a jednoho jordánského muže, kteří v ní cestovali.

Mluvčí koaličních jednotek v Iráku Donald Alston komentoval ztrátu Ramádí suše: „Nepovažuji současnou situaci v Ramádí za nic neobyčejného. Pokračujeme v tlaku na povstalce ve všech částech Iráku, včetně Ramádí.“

Na východ od Ramádí nacházející se Fallúdžu Američané rovněž dávno opustili poté, co ji těžce poškodili při bojích z povstalci a většina obyvatel zničené město rovněž opustila. Nyní spočívá jejich strategie v této „horké oblasti“ v tom, že pečlivě kontrolují dopravu mezi oběma městy, neboť v otevřeném terénu mají americké jednotky jednoznačnou převahu. V bojích ve městech však dominují povstalci.

Zvyšující se lidské ztráty americké armády mají negativní vliv na morálku amerických vojáků, což se projevilo v nedávném incidentu poblíž Fallúdži, o kterém informoval deník Los Angeles Times. Poté, co došlo omylem k přestřelce mezi americkou námořní pěchotou a civilními zaměstnanci společnosti Zapata Engineering, dodavatele americké armády, bylo 19 zaměstnanců (z toho 16 Američanů) Zapata zatčeno a údajně podrobeno krutému zacházení. Američtí vojáci je svlékli, bili a poté jim přiložili k hlavě nabitou zbraň se slovy: „Jaké je to nyní cítit se jako velký, bohatý armádní dodavatel (contractor)?“

V britské BBC odpověděl minulý týden americký ministr obrany (název ministerstva je již ale hodně přežitý, vhodnější by bylo „ministerstvo války“) Donald Rumsfeld na otázku „zda-li se bezpečnost v Iráku za uplynulé dva roky zlepšila“, jen neochotně, že „statisticky ne.“ „Ale zlepšuje se to a spousta špatných věcí, které se mohly stát, se nestaly“, dodal na útěchu.

„Je důležité, že povstání bude poraženo nikoli koalicí, ale bude poraženo iráckým lidem a iráckými bezpečnostními silami“, řekl Rumsfeld. Přání je v tomto případě otcem myšlenky.

Rozhovor však Rumsfeld brzo od nepříjemných témat převedl na svou notu, čemuž redaktor jen mlčky přihlížel. Americký ministr zlověstně varoval, že „Sýrie nedělá nic proti povstání v Iráku“ a také „Írán se nepřípustně vměšuje do irácké politiky.“ Je pravděpodobné, že kdyby neokonzervativec Rumsfeld mohl, ihned by na tyto země zaútočil. Záminek je přece spousta. Naštěstí není americká armáda nafukovací ani nedisponuje neomezeným počtem prostředků, ale je vyčerpaná dlouhotrvající válečnou kampaní a skomírající americká ekonomika by další válku a okupaci asi neutáhla.

S odvážným prohlášením, které Američany doslova nadzvihlo, přišel nedávno irácký viceprezident Ghazi Yawer (Javar). Ten navrhl s povstalci vyjednávat s tím, že „teroristou není ten, kdo pozvedl zbraň proti cizincům“. Takové prohlášení by v překladu mohlo znamenat, že zabíjení Američanů jako okupantů není terorismem, ale pouze bojem za národní osvobození. Yawer je dalším s úzkostlivě pěstovaných iráckých vůdců, který se začíná stavět ke svým mecenášům zády. Cítí, že se karta obrací a snaží se včas zachytit správný vítr. Stejně jako jej už před časem zachytil bývalý americký favorit, bývalý předseda exilového Iráckého národního kongresu a (také bývalý) největší spojenec Ahmed Schalabi, kterého Američané obvinili z předávání strategických informací Íránu.

Velké boje, které připomínají regulérní válku, zuří aktuálně u města Karbalá poblíž irácko-syrských hranic. Americké jednotky zde narazili na těžce opevněnou síť podzemních bunkrů. Stejně jako upadá morálka americké armády, upadá i válečné nadšení a podpora války u americké veřejnosti. Příliv rakví s vojáky do USA a odliv miliard dolarů do Iráku se začíná projevovat. Bushovy projevy jsou přitom stále stejné, hovoří v nich o „zkoušce pro Ameriku a demokracii“, „potřebě vytrvat“ a „pokračování v úsilí“. Nepomáhají ani propagační šoty a relace na amerických provládních televizích, jako série „Winning war on terror“ na CNN. Američané totiž nevyhrávají. Prohrávají.