Aghánistán: Změna taktiky

V posledních měsících se zvyšuje v Afghánistánu počet ozbrojených akcí proti americkým a dalším okupačním silám. Nová afghánská vláda musí být stále u moci držena hlavněmi amerických zbraní. Přichází tedy čas na novou strategii. Nejde-li to po zlém, zkusí se to dobrém.

Tisíce amerických vojáků se prodírají nepřístupným terénem východního Afghánistánu a honí duchy. Hnutí Taliban přitom, zdá se, prošlo metamorfózou a nyní začíná část jeho bývalých členů vystupovat pod novým názvem - Hezb-e Islami Gulbuddin. Jeho cíle jsou jednoduché a v podstatě totožné s programem hnutí Taliban. Svatá válka proti americkým a jiným okupantům a svržení okupační vlády pod vedením prezidenta a předsedy vlády Hamída Karzáího.

Jediným prosperujícím odvětvím je v Afghánistánu nyní produkce drog. Podle oficiálních odhadů CIA v roce 2004 vzrostla rozloha polí obdělaných opiem na neuvěřitelných 206 700 hektarů, při odhadované produkci asi 5 000 tun opia. 80 – 90% heroinu spotřebovaného v Evropě pochází právě z Afghanistánu. Noční můra evropských drogových dealerů, hnutí Taliban, které produkci drog razantně za podpory OSN potlačilo, je naštěstí minulostí.

Vyjma Kábulu si Američané zpravidla netroufnou přesunovat se jinak než v mohutně ozbrojených kolonách, zpravidla pod krytím bojových vrtulníků. Taková vojenská taktika svědčí o defenzívě a nápadně se podobá situaci, ve které byli sovětské jednotky krátce před svým stažením. Útok může přijít odkudkoli a kdykoli. Přitom podle oficiálních odhadů jsou talibanců asi dva tisíce a mudžahedínů podporujících Hezb-e-Islami Gulbuddina Hekmatyara několik set.

Američané se pokoušejí odříznout rebely od týla. Podporují a dotují diktaturu pákistánského prezidenta Parvíze Mušarafa, jehož bezpečnostní složky se pokoušejí potírat aghánské rebely a jejich zázemí v Pákistánu. Mušaraf si o peníze říci umí. V pondělí na své první historické návštěvě Austrálie prohlásil: „Pokud podporujete náš průmysl, přímo nás podporujete v boji proti terorismu.“ A pro větší mediální efekt tajemně dodal, že „Bin Laden je naživu“. Informace má prý z výslechů podezřelých.

S vypětím dokázali spojenecké okupační síly zvládnout nedávné masové protesty Afghánců proti znesvěcování Koránu a mučení vězňů v americkém koncentračním táboře na Guantanámu na Kubě (někdy je označovaný pro navození zdání legality jako „věznice“).

Američané si v Afghánistánu nevědí rady. Se současným příchodem jara přecházejí horské průsmyky na hranicích s Pákistánem geriloví bojovníci a připojují se k povstalcům. Za poslední dva měsíce se boje zintenzivnily a brigádní generál James Champion, zástupce velitele amerických jednotek v Afghánistánu oponuje, že „toto není jejich jarní ofenzíva, tohle je naše ofenzíva“. Během posledních dvou měsíců však v Afghánistánu zemřelo více Američanů než za poslední rok.

Plukovník Gary Cheek, velitel amerických vojsk ve východním Aghánistánu, na otázku nebyla-li předchozí prohlášení o „vojenském konci Talibanu“ předčasná, odvětil: „Nemyslím si, že by zprávy o zániku (Talibanu) byly chybné. Ale je to pomalý proces.“ Varoval však před jednoduchou strategií pronásledování nepřátel. „Musíme vložit úsilí do spřátelených sil, výcviku policie, spolupráce s vládou, obnovy infrastruktury, aby vláda dostala důvěru lidí.“

Odpor vůči okupačním silám nepanuje již jen na venkově, který takřka bez výjimky ovládají kmenoví vůdci, ale ostré protiamerické nálady panují i na kábulské univerzitě mezi mladými Afgánci, tj. mezi těmi, na nichž by Američané rádi svou okupaci postavili.

Zkrátka strategie nastolení demokracie západního střihu tanky a pod namířenými hlavněmi samopalů selhává. Právě plukovník Cheek byl před šesti měsíci iniciátorem projektu dnes označovaného jako „projekt loajality“. Spočívá v přesvědčování povstalců, především jejich vůdců, aby složili zbraně. Na oplátku je jim nabízena beztrestnost, amnestie a peníze za zbraně, které odevzdají. Za tímto účelem byla afghánskou vládou letos na jaře jmenována tzv. Usmiřovací komise (oficiálním název zní Afgánská národní komise pro mír v Afghánistánu), vedená prof. Sibghatullah Mojaddedim, jedním z nejbližších spolupracovníků Hamída Karzáího.

Úkolem této tzv. Usmiřovací komise je přesvědčování lidí, aby se podrobili okupační správě a nové afgánské vládě. Na tiskové konferenci 9.května v Kábulu dokonce Mojaddedi oznámil šokovaným novinářům, že se amnestie vztahuje i na vůdce Talibanu Mulah Omara a Gulbuddina Hekmatyara, vůdce islámské organizace Hezb-e-Islami, která si mezi afgánci získala popularitu svým bojem proti sovětským okupantům. Je zajímavé, kdo všechno může dostat milost. Omar byl přitom dlouho stavěn na rovinu s Bin Ladinem a Hekmatyara se pokoušeli Američané mnohokrát zabít pomocí bezpilotních letounů a raket. Zatímco se Omar stáhl do ústraní, Hekmatyar vyvíjí aktivní činnost a Karzáího vláda neúnavně zatýká jeho příznivce, ve snaze překazit již v počátku možný pokus o státní převrat.

Taková nabídka „teoristům“ však byla příliš i na Američany. A tak když na velkorysou nabídku nikdo nereagoval, prezident Karzáí ji dementoval, avšak velmi diplomaticky. Vzkaz pro vůdce povstalců tedy trvá: Prostor k jednání je otevřený.