Francouzský vítr změn?

Ve Francii došlo k tomu, čeho se bruselští byrokraté tak obávali, ale nepřipouštěli si to. Tzv. Evropská ústavní smlouva, která jim měla zaručit definitivní zlomení tisíciletého principu národních států a nastolení jednotné centrální mocné bruselské vlády, byla jednoznačně zamítnuta francouzskými občany.

Referendum je mnohem výraznější porážkou, než by se mohlo na první pohled zdát. Předvolební masáž byla obrovská, média téměř bez výjimky nabádala Francouze, aby řekli své „ANO“, evropští politici v čele s Gerhardem Schröderem jezdili po Francii, přemlouvali, slibovali a strašili. Svým článkem ve francozských médiích se do probruselské agitace zapojil i český vicepremiér Martin Jahn. Ani taková zuřivá kampaň nedradila Francouze, aby při vysoké volební účasti 70% řeklo 54% z nich „NE“ konceptu byrokratizované multikulturní Evropy.

Pro Francii znamená výsledek nejen probuzení, ale především politické zemětřesení. Prezident Chirac naznačil, že v nejbližších dnech padne vláda neoblíbeného a zkorumpovaného Jeana-Pierra Raffarina. I jeho však vyzval předseda francouzské Národní fronty Jean-Marie Le Pen k demisi, neboť Chirac je v zemi stejně neoblíbený jako Raffarinova vláda a byl jedním z hlavních protagonistů Euroústavy.

Francouzské „NE“ ukazuje, že ani sebevětší mediální masáž, falešné sliby a výhružky „vyřazením z Evropy“ nezabírají v tváří tvář skutečnosti a realitě. Francií zmítá dlouhodobá vysoká nezaměstnanost, série velkých stávek a hrotící se sociální konflikty. Francouzské „NE“ nebylo jen „NE“ Euroústavě, ale bylo celé vládě jako takové, společně s prezidentem.

Své rozhodnutí Francouzi náležitě oslavili. Bez svých politických vůdců, které nechtějí, bez bruselských byrokratů, pod jejichž jho se odmítli dobrovolně uchýlit. Oslavy probíhaly symbolicky v Paříži na náměstí Place de la Bastille, kde začla slavná francouzská revoluce. Jeden z představitelů odpůrců Euroústavy, francouzský europoslanec Philippe de Villiers (v médiích s oblibou nálepkovaný jako „ultrapravicový nacionalista“) přitom vzkázal Bruselu: „Evropa musí být znovu postavena. Už není žádná ústava.“ Villiers zároveň vyzval Chiraca, aby rozpustil parlament nebo odstoupil.

Brusel se však jen snadno nevzdá. Francouzský ministr zahraničí Michel Barnier označil volbu za „skutečné zklamání“, nicméně vyzval další členské země EU, aby „pokračovaly ve schvalovacím procesu“, jako by se nechumelilo. Že by již plánoval další, opravné referendum? To by v současné rozjitřené Francii mohlo dopadnout ještě hůře, než to první.

Ve středu čeká rozhodování o Euroústavě Holandsko. Holandský premiér, vystrašený z francouzského výsledku, se obrátil s křečovitým apelem na občany, aby schválili Euroústavu bez ohledu na francouzské odmítnutí. Nálada v Holandsku se však silně podobá té ve Francii. Zastánci Euroústavy však ještě nesložili zbraně, což doložil výrok německého kancléře Gerharda Schrödera, že „ač je výsledek francouzského referenda nepříznivý, není to konec procesu schvalování ústavy“. I předseda Evropské komise Jose Manuel Barroso, kterým otřásá jeden korupční sknadál za druhým, nechává se hostit na luxusních jachtách bohatými podnikateli a nedávno přežil v Europarlamentu hlasování o nedůvěře, prohlásil: „Nemůžeme říci, že ústava je mrtvá“.

Jejich optimismus zchladil britský ministr zahraničí Jack Straw, když prohlásil, že „výsledek nastolil závažné otázky o budoucím směrování Evropy“. A nejlepší sprchou potom bude holandské rozhodnutí ve středu. Nad Bruselem se zatahuje.