Přepište historii!

Minulý týden tedy schválila německá vláda zvýšení stávajícího finančního odškodnění a zavedení řady nových. Bylo totiž zjištěno, že se tzv. holocaust odehrával i v severní Africe. Tento revoluční historický objev byl prezentován jako „rehabilitace historie“.

Ekonomická situace Německa není dobrá. Lze říci, že je velmi špatná, nezaměstnanost v některých východních spolkových zemích dosahuje 30%. Přesto má jednoznačné priority, mezi které patří především odškodnění tzv. holocaustu. Šedesát let od konce války se Německo vzorově cítí odpovědné za strašlivá zvěrstva, které spáchalo. Podle zvyšování reparací a odškodnění by se dalo říci, že se jeho odpovědnost spíše zvyšuje, než snižuje. A ke smůle Německa se objevují stále nové a nové oběti tzv. holocaustu.

Již od roku 1951 funguje stálá Conference On Jewish Material Claims Against Germany (známá taky pod názvem „Claims Conference“), která na mezivládní bázi řeší nároky židů přeživších holocaust po Německu. Její fungování lze označit za velký úspěch. Podle oficiálních informací zatím pro oběti tzv. holocaustu získala za padesát let přes 50 miliard dolarů (slovy padesát miliard dolarů). A jak napsal izraelský deník Haaretz, zhruba polovina finančních prostředků končí u obětí tzv. holocaustu v Izraeli.

Claims Conference má za sebou další čerstvý úspěch v jednání o odškodnění. Německá delegace vedená Karlem Dillerem uznala, že k „holocaustu“ docházelo také v Alžírsku, Tunisku a Maroku, kde Německo provozovalo 32 (slovy třicet dva) koncentračních táborů. Noach Flug, předseda izraelské Organizace obětí přeživších holocaust se vyjádřil, že „toto rozhodnutí je významným signálem, kdy Německo uznává, že holocaust odehrával i mimo Evropu“ a Flug proto „očekává, že severoafričtí židé – imigranti do Izraele budou pravidelně odškodňováni“.

Na konferenci předložili židé slovy předsedy Claims Conference Gideona Taylora „nové historické důkazy a svědectví“, že koncentrační tábory v severní Africe se v ničem nelišily od těch v Evropě. Přestože to zatím neuváděla žádná historická publikace a jde o revoluční historický objev, byl Taylorem označen za „rehabilitaci historie, kterým konference rehabituluje přeživší“.

A odškodněny budou i oběti pracovních táborů, kterých bylo v Alžírsku a Maroku celkem 30. Zřídila je prý vichystická Francie, spojenec Německa, a proto musí Německo zaplatit. Navíc jejich existenci dokazují záznamy v muzeu holocaustu Yad Vashem v Izraeli.

Odškodnění severoafrickým obětem nebude pevné ani jednorázové, ale pravidelné a kontinuální. Zatím bylo sjednáno asi 9 milionů EUR ročně. Německo se zároveň zavázalo poskytnout zálohově 35 milionů EUR na provoz a náklady organizací, které pomáhají obětem holocaustu. Tyto peníze nejsou určeny na přímé odškodnění, ale pouze na provoz organizací rozdělujících odškodnění na příští tři roky. Bude také zvýšena výše měsíčního odškodnění obětem ze střední a východní Evropy ze 135 na 175 EUR.

Závěrem Karl Diller jménem Německa vyjádřil „připravenost k vyhovění dodatečným nárokům Claims Conference“. Židovští představitelé sice „vyjádřili velkou spokojenost“, ale zároveň dodali, že „některé otázky jsou stále otevřené k jednání“.

Otvírá se nám tedy nová, „severoafrická“ kapitola odškodnění obětí tzv. holocaustu. Vítejte. A osvěžte si vaše znalosti z historie! Třicet dva koncentračních táborů v severní Africe. A dalších třicet pracovních.

No, a kde by se dal ještě objevit „holocaust“? Nic vás nenapadá? Aspoň trochu „holocaustu“, tak za pár milionů EUR, ovšem pro začátek samozřejmě. Nevíte o něčem? A když by se už nic nenašlo, začínáme s odškodněním dalšího, třeba „romského holocaustu“. Odškodnění není nikdy dost.