Jak zlomit vaz Paroubkovi?

Premiéru Paroubkovi se začíná dařit. Horlivě slibuje, hovoří líbivě a umí se zhostit role „muže z lidu“. Na žebříčku popularity se šplhá výše a výše. V ČSSD začíná ohrožovat samotného předsedu Grosse. Média jsou mu nakloněna. Existuje způsob, jak zlomit vaz jeho slibně se rozvíjející kariéře?

S růstem Paroubkovy moci jak ve vládní exekutivě, tak v mateřské ČSSD přibývá jeho nepřátel. Ač umí Paroubek obratně rozdělovat funkce a odměňovat loajální soudruhy, jistě se najdou tací, kteří ho začínají stále více nenávidět. Takovým člověkem bude jistě Stanislav Gross, pro kterého Paroubek a jeho lidový styl představuje smrtelné nebezpečí. Milovat ho nebude ani Jan Kavan a jeho klika.

Má vůbec Paroubek nějaká slabá místa? Dá se na něj „něco vytáhnout“? Novináři se neobratně pokoušeli o leccos, naposledy o obvinění, že účelově poškodil hl.m. Prahu, když soukromé společnosti přeprodal opční práva na akcie České spořitelny. Ale tento pokus byl poněkud neobratným a možná i úmyslně nešikovným pokusem vyvolat skandál v souvislosti s Paroubkovým působením na pražském Magistrátu. Nyní se už média omezují na roztomilé články a Paroubkově ženě a její zálibě v manželovi a psech.

Skutečnost je taková, že cesta k Paroubkově Achillově patě vede přes jeho kariéru na Magistrátě a jeho blízké spolupracovníky, kteří se spolu s ním úzce podíleli na zadávání veřejných zakázek v řádech desítek miliard. Výběrová řízení se povětšinou vůbec nekonala, v lepším případě se předstírala. Kdo jsou tedy lidé, kteří na Paroubka „něco vědí“?

Začneme s panem Josefem Mackem, bývalým ředitelem odboru městského investora na pražském Magistrátě a pozdějším ředitelem odboru pro odstraňování následků povodní. Josef Macko, to je živoucí legenda zakázek pražského Magistrátu. Skutečné žně nastaly, když byl Macko jmenován po povodních ředitelem odboru pro odstraňování následků povodní. Je neskutečnou ironií, že Macko byl do této strategické funkce jmenován v říjnu 2002, tedy v době, kdy byly jeho podivné vztahy s Navatypem a další zjevná korupce již do očí bijící. Ale Macko byl jmenován pod heslem „udělejme kozla zahradníkem“ a sklizeň začala. Výběrová řízení? Žertujete? Byl přece stav nouze a živelné pohromy.

Dalším z „Paroubkových kovbojů“, kteří se ničeho nezalekli a vždy věděli, jak na zakázky, je bývalý radní a nyní pražský zastupitel za ODS Zdeněk Kovářík (Paroubek politicky nerozlišuje, pouze ekonomicky a prospěchářsky). O kolegovi Mackovi se jednou pochvalně vyjádřil, že je „rázný člověk a umí komunikovat“. To je skutečně pravdou, Macko uměl vykomunikovat leccos. A stále umí. Chcete v Praze zakázku od Magistrátu? Běžte za Mackem. Zná tam všechny. Má na to nyní poradenskou firmu, podobně jako Jiří Paroubek do roku 1998. A že tam už nepracuje? To je právě ta výhoda. Nyní může brát legálně. A nestačí vám zakázka od města, chcete víc? Žádný problém. Jirka Paroubek je teď přímo na prameni. Stačí volat Jožku Macka.

Ale vraťme se k panu Kováříkovi. Jeho oblíbenou pozicí bylo předsedání výběrovým komisím města. Ale Kovářík s Mackem se nespokojili jen s rozhodováním o zakázkách hl.m. Prahy. S jídlem rostla chuť a Zemanova sociálně demokratická vláda je jmenovala do řady vládních výběrových komisí. A tak hoši rozhodovali mj. o rekonstrukci mostu přes Berounku za půl miliardy.

Když si v roce 2002 zadával Magistrát audit svých veřejných zakázek, nečekal, jaký bude děsivý výsledek. Každá (skutečně každá ze 133 kontrolovaných) veřejná zakázka byla v rozporu se zákonem, ceny díla se navyšovaly, termíny prodlužovaly a město platilo. Z počátku se Magistrát pod vedením Pavla Béma pokusil audit maximálně utajit a komentovat ho začal teprve poté, co pronikl na veřejnost. Výsledkem bylo propuštění hlavy odboru pro odstraňování následků povodní Josefa Macka a několika méně významných obětních beránků. Jiří Paroubek tehdy svého člověka Macka hájil zuby nehty a nechal se slyšet, že „o škodě se nemůže hovořit. Ta škoda vznikla spíše z toho hlediska, řekl bych procedury, z toho hlediska morální újmy.“ Takže nikoli majetková škoda pro město, nikoli rozkrádání miliard, ale jen morální újma.

Mimochodem, je vtipné, jak Paroubek ve svém oficiálním životopise uvádí, že „hospodaření města za rok 2000 a 2001 bylo auditorem města označeno bez výhrad“ Na rok 2002 jaksi zapomněl..

Celkově tvořili Paroubek, Macko, Kovářík a další sehraný tým. Macko připravil půdu a dojednal, Kovářík schválil a Paroubek pustil peníze. Odpovědnost chytře přenášeli na mandatářské firmy Zavos, Omega 99 nebo Inřenýring dopravních staveb, které hodnocení nabídek prováděly za Magistrát. Zvláště firma Zavos Pavla Přikryla, Mackova blízkého kamaráda, pořádala většinu zakázek. A o jak tučnou porci šlo? Např. v roce 2002, na vrcholu zlatokorupční éry se proinvestovalo přes 13 miliard korun. A nyní se hochům otvírají nové netušené možnosti. Macko je uklizený v soukromém sektoru, má ty nejlepší zkušenosti a firmy už vědí, že Macko ví a zná. Cesta vede tedy přes Macka.

Mackem se již snad i zabývala policie, ale přestože existovaly přímé indicie pro korupci (neobratný nákup bytů za symbolické ceny od společnosti Navatyp Richarda Navrátila , která svého času získávala jednu zakázku za druhou), nicméně trestní oznámení Magistrát nikdy nepodal. Paroubek umí krýt své lidi. V současné době jsou hoši pod ochranou premiéra, a tak mají ještě větší klid. Oba vlastní v Praze desítky nemovitostí, bytů a jiných aktiv, které se dají poměrně snadno dohledat. Ovšem je-li Jirka Paroubek ve Strakovce, není se čeho bát. A nad vším se zavře pomalu, ale jistě voda.

Ve výčtu „Paroubkovy party“ z Magistrátu bychom mohli pokračovat a zmínit další jména. Např. Danu Machovou, současnou vedoucí oddělení ekonomiky a financování staveb Magistrátu a bývalou Mackovu pravou ruku. Machová zůstala, neboť „nebyla tak vidět“ a pokračuje tam, kde byl Macko přinucen skončit.