Rozklad policie?

S českou policií to nejde od desíti k pěti, ale spíši od pěti k nule. Elitní útvary se rozpadly, část jejich členů je trestně stíhaná, část vyšetřovaná a letošní rok je ve znamení sílícího exodu policistů do civilu. Začíná se projevovat nesystémový a zhoubný koncept, který zavedl bývalý ministr vnitra Jan Ruml a jeho předchůdci.

Minulý rok byl pro policii rokem skutečného otřesu. Poté, co vyšly najevo děsivé skutečnosti o propojení a spolupráci elitních útvarů na potírání organizovaného zločinu s podsvětím a k zatýkání v rámci tzv. „kauzy ÚOOZ“ (v médiích označované většinou jako „kauza Berdych“ podle nevýznamného gangstera a pražského vyhazovače, který byl zatčen jako jeden z prvních), rozhostilo se v policii zlověstné ticho. Nikdo si nebyl jistý ničím.

Do atmosféry vzájemné nedůvěry zasáhla jako bomba násilná smrt Zdeňka Janíčka, zástupce ředitele policejní správy hl.m. Prahy, kterou kriminalisté rychle uzavřeli jako sebevraždu. Následný Janíčkův pohřeb byl demonstrací bezmoci a zoufalé situace, ve které se policie ocitla. Kdo na něm byl, ví, o čem je řeč.

Po Janíčkově smrti a jejích zlověstných okolnostech se nad „kauzou ÚOOZ“, bezpochyby nejzávažnějším případem v historii české policie a kriminalistiky, případem, který policii doslova rozvrací a staví na opačnou stranu zákona, rozhostilo ticho. I odvážní investigativní novináři ztratili chuť a elán. Stín je příliš velký a temný. Nikdo neví, kde končí a kde začíná.

Po rozpadu OBOZ (Odbor pro boj s organizovaným zločinem) a jeho nástupce ÚOOZ (Útvar pro odhalování organizovaného zločinu) se v posledních měsících otřásá i elitní pražská URNA (Útvar rychlého nasazení). I z ní odcházejí policisté, kteří již nesnesou šikanózní velení bývalých vysokých Stbáků jakým je např. druhý muž URNA Vítězslav Kresta. Jiní se pokouší o puč uvnitř URNA a s politickým podtextem celou situaci v útvaru medializují.

Od devadesátých let přicházeli do policie, především do elitních složek, stále horší lidé. Zhoubný koktejl, který byl naservírován elitním policejním složkám a obsahoval bývalé příslušníky StB a mladé nezkušené, brzo však s vědomím beztrestnosti všeho schopné a otrlé policisty, se konečně projevil. A bude hůř. Policisté, kterým již došla trpělivost, hromadně odcházejí do civilu. Jejich počet převýšil tisícovku a zvyšuje se. Jejich místa bude nutno nějak zalepit. Kýmkoli, kdo se najde. Policejní prezidium a ministerstvo vnitra na jednu stranu tvrdí, že „odchod není dramatický“ a na druhou stranu se na policisty obrací otevřeným dopisem ministr vnitra Bublan s prosbou, aby neodcházeli.

Policejní prezident Kolář, který má ze skandálů již ušitý doslova hroší kožich, se zatím dokáže jen ohánět svými statistikami. Skutečně netuším, co by jej mohlo přinutit k odstoupení. Zoufalou situaci v obecné kriminalitě však zná každý občan. Mému kolegovi bylo již v Praze 1 snad desetkrát vykradeno auto. Když jsem se ho ptal, zda-li to ohlásil, podíval se na mne udiveně a nechápavě: „Proč bych to proboha dělal? Hlásil jsem první tři vloupání. Čekal jsem tři hodiny na policii, sepsali protokol a pak mi policista řekl, ať nepočítám, že někoho chytí. Otisky nebrali, auto vůbec neviděli.“ Vítejte v české realitě.

Cennou vypovídací hodnotu měl jistý průzkum jednoho českého deníku, který odevzdal na 77 policejních služebnách nalezenou peněženku s penězi. Za jediný den se jich ztratilo, resp. bylo ukradeno třináct (některé sa našly jen díky tomu, že policisté zjistili, že jde o novináře). Otázkou je, kolik bych jich zůstalo třeba po čtyřech dnech. Tak dlouho se redaktoři asi báli čekat.

Policie by měla být vždy symbolem úcty a respektu. Řadoví policisté však u nás vzbuzují spíše lítost a soucit. Otřesné podmínky, v nichž často pracují, nízké platy, šikana nadřízených, nesmyslné rozkazy. Místo aby se policistům podstatně zvýšili platy, hradí stát nejrůznější arbitráže a zpronevěřuje peníze.

Tento článek není útokem na policii a řadové policisty. Je poukázáním na neodpovědné, špatné a zkorumpované policejní vedení. Policistům je roky slibován nový služební zákon, vyšší platy, lepší podmínky. Ale skutečnost je diametrálně odlišná. Zatímco se řadovým policistů slibovalo, jezdil Zdeněk Pichlík, zástupce velitele Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR (SKPV) v luxusním voze a bydlel v luxusní vile patřící advokátce jednoho z významných bossů českého podsvětí. Kolik dalších „Pichlíků“ sedí na nejvyšších policejních postech? Řada slušných a poctivých policistů na to našla odpověď. A reakcí je hromadný exodus.