Propagace přijetí ústavy cizího státu a možné právní implikace

Veřejná debata o případné úpravě stávající ústavy České republiky je jistě legální a legitimní záležitostí, i když pouze v případě, že bude probíhat vnitrostátně, za participace zásadní většiny českých občanů, jimi zvolených politických sil a s vyloučením procesních vlivů třetích stran.

Současná veřejná propagace jednotlivců nebo organizovaných skupin prosazujících tzv. "Smlouvu o ústavě pro Evropu" je však jinou věcí. Jde o snahu veřejně, často za použití verbálního vydírání, neúplných nebo zkreslených informací, vnutit občanům suverénního Českého státu pasivní nebo aktivní participaci na přijetí dokumentu, který bude mít naprosto zásadní vliv na budoucí charakter a směřování České republiky.

Dosud chybí důležité, i když nikoli zásadní vyjádření Ústavního soudu k samotné legálností diskuse o přijetí tohoto ústavního dokumentu, který nebyl vytvořen na české půdě zásadním občanským konsensem a většinou politických sil České republiky ve prospěch jejích občanů. Chybí-li v krizové době jeho vyjádření, je možné to chápat jako institucionální a osobní selhání. Nezbývá tedy, než aby se naplno projevil "duch ústavy" a na její obranu vystoupili samotní občané České republiky.

Po podrobném přečtení tzv. "Smlouvy o ústavě pro Evropu" je jasné, že se v žádném případě nejedná o úpravu nebo "doplněk" stávající Ústavy České republiky, ale o přijetí celistvého dokumentu, který jí bude plně nadřazen, který v enormním množství pasáží zájmy České republiky přímo poškozuje nebo ohrožuje a jehož přijetím stávající Ústava České republiky, jako esenciální dokument státu, v lepším případě postupně atrofuje na soubor regionálních právních směrnic. To je třeba jasně odmítnout.

Je potřeba znovu nahlas opakovat - snaha o přijetí tzv. "Smlouvy o ústavě pro Evropu" je nelegální snahou o přijetí ústavy cizího státu, která nebyla vytvořena na české půdě zásadním občanským konsensem a většinou politických sil České republiky ve prospěch jejích občanů.

Na jednání těchto jednotlivců, organizovaných domácích a zahraničních skupin se, bohužel, ve stávající podobě nedá aplikovat § 92 Trestního zákona rozvracení republiky, neboť ten hovoří pouze o "násilném" rozvracení ústavního zřízení, územní celistvosti a zničení samostatnosti republiky. Můžeme se nyní jen dohadovat, nakolik se při schvalování úpravy tohoto paragrafu před nekolika lety na podobnou situaci "myslelo dopředu". Podle mého názoru je ovšem plně aplikovatelný § 235 a § 237 Trestního zákona a to především v souvislosti s propagací přijetí tzv. "Smlouvy o ústavě pro Evropu" (dále jen ústava cizího státu).

§ 235 Vydírání - hovoří jasně: "Kdo jiného pohrůžkou těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo na dvě léta až osm let spáchá-li tento čin jako člen organizované skupiny". Doslovná aplikace § 235 Trestního zákona vzhledem k protiústavním/ protistátním aktivitám v souvislosti s nelegální propagací přijetí ústavy cizího státu zní tedy takto:

Kdo (jednotlivci nebo organizované skupiny) jiného (občany České republiky), kteří pohrůžkou těžké újmy (otevřené projevy na mítincích nebo ve sdělovacích prostředcích, které České republice a jejím občanům vyhrožují negativními politicko-hospodářskými a jinými důsledky, nepřijme-li ústavu cizího státu) nutí (verbálně, verbálně zastrašováním, uplácením nebo vydíráním), aby něco konal (veřejně podporoval, aktivně se podílel nebo hlasoval pro přijetí ústavy cizího státu), opominul (povinnosti a loajalitu občana České republiky vůči státu) nebo trpěl (propagaci jednotlivců, lobistických skupin a politických činitelů třetích stran ve prospěch přijetí ústavy cizího státu) bude potrestán odnětím svobody až na tři léta (jednotlivec) nebo na dvě léta až osm let spáchá-li tento čin jako člen organizované skupiny (občané sdružení v organizovaných skupinách - sdruženích a politických stranách).

Připomínám, že zákon nedefinuje "těžkou újmu" pouze jako újmu fyzickou. V našem případě jde o "těžkou újmu" psychickou a újmu na stávajících a budoucích právech obyvatel České republiky.

Obdobně § 237 Útisk - hovoří jasně: Kdo jiného nutí, zneužívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců. Doslovná aplikace § 237 Trestního zákona vzhledem k popisovaným aktivitám zní tedy takto:

Kdo (jednotlivci nebo organizované skupiny), jiného (občany České republiky) nutí (verbálně, verbálně zastrašováním, uplácením nebo vydíráním), zneužívaje jeho tísně nebo závislosti (časová tíseň - mezinárodní tlak na občany a ústavní činitele České republiky v souvislosti s přijetím tohoto dokumentu a závislost občanů na nevyvážených a účelově prezentovaných informacích), aby něco konal (veřejně podporoval, aktivně se podílel nebo hlasoval pro přijetí ústavy cizího státu), opominul (povinnosti a loajalitu občana České republiky vůči státu) nebo trpěl (propagaci jednotlivců, lobistických skupin a politických činitelů třetích stran ve prospěch přijetí ústavy cizího státu), bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.

Aplikace těchto dvou paragrafů je sice nestandartním řešením, nicméně řesením možným a z trestně právního hlediska zřejmě jediným možným. V současné situaci je irelevatní, zda-li se určité politické síly České republiky v minulosti spolupodílely na vzniku tzv. "Smlouvy o ústavě pro Evropu".

Jde o "duch ústavy", její celkovou nezpochybnitelnost a obranu. Ústavu České republiky je nutné aktivně chránit jako základní předpoklad suverenity Českého státu. Jsem hluboce přesvědčen, že kdokoli pasivně nebo aktivně podporuje přijetí ústavy cizího státu, dopouští se nejen nelegálního, ale především hrubě neloajálního jednání vůči své zemi.