Teroristická skupina, která se nekonala

Zdálo by se, že Colin Powell a jeho slavný projev před OSN z února 2003, ve kterém zdůvodňoval nutnost zásahu proti Iráku, už nemohou být více ponížení, ale londýnská porota včera zlikvidovala další jeho část. Totiž tvrzení, že Irák a Osama bin Laden udržovali a podporovali řadu teroristických buněk po celé Evropě, jednu z nich také tzv. londýnskou ricinovou buňku.

Včerejší verdikt poroty týkající se pěti obviněných a čtyřech osvobozených jasně potvrzuje, že žádná ricinová buňka nikdy neexistovala. A žádná buňka nikdy nevlastnila ani nevyráběla ricin. Vláda to nějak zapomněla občanům sdělit. Celé tři roky až do dneška přiživovala v občanech strach tvrzením, že ricin byl nalezen v bytech, kde někteří obvinění žili. Nebyl.

Třetím sloupem travičské teorie al-Káida — Irák bylo domnělé spojení mezi tím, co Powell nazval "travičskou britskou skupinou" a tréningovým táborem v Afghánistánu. Důkazy, které státní žalobce hodlal použít k prokázání spojení mezi obviněnými, Afghánistánem a al-Káidou, nikdy nebyly porotě předloženy. A to proto, že loni na podzim se tajně konal ještě jeden soud v rámci oficiálního soudu. V tom tajném sporu byli na jedné straně vědci z vojenské laboratoře v Porton Down, na druhé straně moje maličkost. Řešili jsme otázku: "Odkud se vlastně vzala informace o jedech a chemikáliích?"

Šlo o pět stránek v arabštině popisujících amatérsky jak vyrobit ricin, cyankali, botulin a seznam chemikálií použitelných k výrobě výbušnin. Jejich autorem je jediný usvědčený Kamel Bourgass. Jeho spolu-obvinění se domnívají, že je získal z internetu. Žaloba tvrdila, že je obdržel v Afghánistánu.

Požádali mě, abych se pokusil najít na internetu původní zdroje. Znamenalo to prozkoumat islámské webové stránky publikované bin Ladenem a jeho následovníky a vyhledat tam nejbohatší zdroje informací jak ublížit: texty americké pravice zaměřené na přežití a texty lobbistických skupin obhajující právo nosit zbraně.

Skutečnost, že jsem se stal soudním expertem na tyto otázky, způsobila, že se teď v ulicích Londýna cítím mnohem bezpečněji. Tak tohle byly interní dokumenty údajné buňky al-Káida plánující v Británii "něco velkého". Jenže návody nebyly nikdy ověřeny, nebyly původní, a byly jasně "vypůjčeny" z amerických zdrojů. A navíc ricin není ZHN. Je to jed, který byl v minulosti použit jednotlivci proti jednotlivcům v (ne vždy úspěšné) snaze připravit někoho o život.

Byl-li tohle projev destruktivní zloby bin Ladenových následovníků, kterým hodlali zpustošit Londýn, bylo to impotentní. A přeci šlo právě o těchto pět listů Bourgassových poznámek, které vyvolaly vlnu hororových příběhů o tom, co by se mohlo stát, kterými nás vláda častovala, nových vládních opatření a vyhlášek omezujících kde co a urychlených příprav na útok jedovatými plyny.

Je ovšem pravdou, že když tým odborníků z Porton Down v lednu 2003 zkoumal byt ve Wood Green, citlivé senzory jejich výbavy odhalily přítomnost ricinu. Jenže šlo o vysoce citlivé přístroje používané v situacích, kde by neodhalená stopa jedu mohla být pro někoho fatální. O několik dnů později pak dr. Martin Pearce, vedoucí týmu pro identifikaci biologických zbraní z laboratoří v Porton Down, přiznal, že žádný ricin nalezen nebyl. Zpráva byla poslána do Londýna. A cestou z Port Downu do Londýna se nějak stalo, že byl změněn její smysl. Z negativního nálezu se stal nález pozitivní.

Vládou plánované spojení na Afghánistán bylo postaveno na materiálu, který vyhrabal nezávislý novinář píšící pro Times po americké invazi v Kábulu. Některé texty byly v arabštině, některé v ruštině. Byly podstatně podrobnější než Bourgassovy zápisky. Nicméně podle šéfa chemického oddělení v Porton Down, dr. Chrise Timperleyho, dokazovaly "společnou základnu a vývoj" v metodách, takže tím mělo být prokázáno troj-spojení mezi londýnskou skupinou severoafričanů, Afghánistánem a bin Ladenem.

Achillovou patou Timperleyho nálezu bylo to, že ani on, ani zpravodajské zdroje neprověřovaly žádné další dokumenty, které by mohly být zdrojem. Odborníci z Porton Down a jejich poradci z řad zpravodajských služeb přiznali, že nikdy neslyšeli o "knize jedů od mudžhahadínů" obsahující návody na ricin a mnoho dalších. Dokument, jehož autoři jsou veteráni z afghánské války v roce 1980, je na internetu k nalezení od roku 1998.

Všechny nitky zdrojů vedou nikoliv do Kabulu, ale do Kalifornie a středozápadu USA. Návody na výroby ricinu byly sepsány před dvaceti lety mužem jménem Kurt Saxon. Nabízí na internetu video a knihy. Před tím, než začal soud s travičskou skupinou, jsem mu do Arizony telefonoval. Poslal mi za 110 dolarů plnou hrst CD a instruktážních videí s návody jak udělat bomby, rakety, jak zaminovat prostor a také jak vyrobit ricin. Video s návodem na ricin jsme předali policii.

Když jsem v říjnu soudu dokázal, že seznam chemikálií nalezený v Londýně je přesnou kopií seznamu na internetové stránce v Palo Alto v Kalifornii, žalobce upustil od tvrzení o existenci spojení mezi Kabulem a al-Káidou. Ale zdá se, že tato informace nedorazila do kanceláře tehdejšího ministra Davida Blunketta, který ještě dva týdny poté bičoval strach veřejnosti. 14. listopadu tvrdil, že (cituji) "vidíme al-Káidu a jejich mezinárodní spojení před prahy našich domovů a ohrožující naše životy. To bude dokázáno prostřednictvím soudu v příštích měsících."

Největší ostudu utržil pokus žalobců zaplést do případu "manuál al-Káidy". Dokument nazvaný "Manuál afghánské džíhad" nalezla policie při přepadovce v jednom bytě v Manchesteru v roce 2000. Byl předán FBI, kde měl posloužit jako průkazní materiál při soudu roku 2001 v New Yorku. Šlo o soudní přelíčení proti útoku na WTC. Jenže to nebyl manuál al-Káidy. Tak jej pokřtili v roce 2001 na americkém ministerstvu spravedlnosti a jeho obsah v rychlosti zveřejnili na internetu ve snaze dodat argumenty Johnu Ashcroftovi před senátní prezentací, kde obhajoval Patriot Act.

Dokázat, že tento manuál byl napsán v osmdesátých létech minulého století v době americké podpory afghánského odboje proti ruské okupaci, bylo velmi snadné. Předpis na ricin v tomto manuálu je totiž doslovným překladem z americké knížky "Rukověť traviče" napsané Maxwellem Hutchkinsonem a vydané v roce 1988.

Všichni jsme obětí davového klamu. Nepochybuji o tom, že být více kompetentní, Bourgass by se pokusil uškodit. Ale on byl spíše samorostlý islámský tvrďák a ne al-Káidou vycvičený super terorista.

Článek vyšel na webových stránkách Guardian a krátce na to byl na přímý příkaz vlády stažen. Nicméně za tu krátkou chvíli, kdy byl vystaven, stačil být okopírován, a lze jej na internetu nalézt na dalších stránkách.

Údajným důvodem pro stažení bylo prý konkrétní jmenování lidí ze super tajné vojenské laboratoře v Porton Down. Článek se prý na web Guardiánu vrátí jakmile z něj budou vyňaty příslušné pasáže. Myslím, že tam dosud není. Při kliknutí na původní adresu dostanete lakonickou zprávu: Sorry, the requested article is no longer available. Please choose another story from the updated menu.