Jiří Paroubek

První adept ČSSD na funkci premiéra Jan Kohout kandidaturu vzdal, vida rozklad a boj o moc otřásající vládní ČSSD. Usilovně se proto hledal další kandidát, s dostatečně hroší kůží a potřebným apetitem kariéristy. A našel se. Je jím Jiří Paroubek.

O panu Paroubkovi se toho ví málo a někteří novináři žasnou nad raketovým startem jeho kariéry ve vrcholové politice. Ovšem nemají dostatečné informace, pan Paroubek se pohyboval v politice a ve vysokých funkcích již v dobách dávno minulých. Typově je jakýmsi klonem Miroslava Kalouska. Jak po morální, tak po politické stránce, a oba je spojuje silná touha po moci.

Nejprve si uvedeme začátky kariéry pana Paroubka. Po absolutoriu Vysoké školy ekonomické se začal ihned uvědomněle politicky angažovat a vstoupil do Československé strany socialistické, která spolu s lidovci tvořila dva pevné pilíře komunistické Národní fronty. Na rozdíl od Kalouska pronikl ambiciózní Paroubek do vysokých stranických funkcí a slibnou kariéru mu přerušil až podzim roku 1989. Ve svém oficiálním životopise však svou kariéru v Národní frontě nezmiňuje.

Politická angažovanost otevřela za komunismu Paroubkovi dveře do vysokých funkcí, dotáhl to přes funkci hlavního ekonoma až na ředitele stravovacího gigantu Restaurace a jídelny, což dokazuje, že měl plnou důvěru a osvědčil se jako spolehlivý kádr.

Ihned po změně režimu přestupuje Paroubek do Československé sociální demokracie (která se později v roce 1993 transformovala do dnešní ČSSD) a stává se ústředním tajemníkem strany. Spolu s ním přebíhá z Národní fronty řada komunistů, socialistů a lidovců. Od roku 1990 dodnes zasedá nepřetržitě v pražském zastupitelstvu. Nedávný sjezd ČSSD ho zvoli za místopředsedu strany.

Od roku 1998 působil Paroubek na pražské radnici ve funkci ekonomického náměstka Magistrátu, a to podle svých slov „jako ekonomický odborník“. Jednou z proslulých „odborných ekonomických akcí“ Paroubka bylo např. nalití 300 milionů korun do černé díry jménem První městská banka. Tunelování První městské banky, kterému Paroubek přihlížel, vyšetřovala policie, dokonce i obvinila několik manažerů z porušování povinností při správě cizího majetku. Celkově se z banky ztratilo asi 2 miliardy korun. Ale byly lepší „kšefty“, na kterých se Paroubek podílel. Zasloužily by samostatný článek (systém Matra do pražského metra za dvě miliardy, miliardové zakázky po povodních apod.). Antimonopolní úřad a auditoři zjistili, že 132 ze 140 prověřovaných veřejných zakázek hl.m. Prahy z let 1998 až 2002 je v rozporu se zákonem. Co k tomu dodat.

V každém případě byla největším úspěchem „ekonomického odborníka“ Paroubka transakce, při které pozdržel městu nákup 72 milionů EUR a v důsledku toho město přišlo asi o 140 milionů korun. Proslulá je také zakázka na výstavbu skleníku Fata Morgána v pražské botanické zahradě v Tróji. Místo původních 20 milionů se dodavateli stavby Jiřímu Čížkovi zaplatilo přes nejrůznější smluvní dodatky 200 milionů. Smlouvu a dodatky sice podepisoval ředitel botanické zahrady Jiří Haager, ale Paroubek jako ekonomický náměstek ochotně platil.

Skutečností také je, že se Praha pod vedením „ekonomikého odborníka“ Paroubka výrazně zadlužila a její dluh činí asi 36 miliard korun a městu reálně hrozí předlužení, neboť již za pět let bude muset splatit několik emisí obligací a úvěry, vše více než 20 miliard korun. Ve svém oficiálním životopise k tomu Parobek uvádí, že „se úspěšně podařilo zásadně změnit finanční politiku hl.m.Prahy“. Ale za pět let už bude Paroubek na jiné „manažerské pozici“, tak co se obávat, co bude s Prahou za pět let.

Politicky se Paroubek nebrání spolupráci s komunisty z KSČM a označuje ji za možnou variantu. Ostaně s ní má své zkušenosti z dob svého působení v Národní frontě jako funkcionář Československé strany socialistické. V rozhovoru pro BBC prohlásil, že si „myslí, že zde komunisté sledují nějaký vyšší cíl, nechce je přeceňovat“ a že „chtějí ukázat, že jsou stranou, která je schopná se ztotožnit s demokratickým pořádkem“. Podle Paroubka „není v této chvíli Česká republiky v situaci února 1948“ a strašení komunisty nemá proto smysl.

Paroubek také nesnáší kritiku médií. Na možnost médií svobodně informovat si jen těžko zvyká, zlaté časy Národní fronty. Proto podrážděně reaguje na jakékoli negativní informace a nedávnou reportáž české televizi o tom, že zaštítil kulturní akci, na které byl hlavním aktérem houslista a spolupracovník KGB a StB Boris Monoszon, označil rozzlobeně za „politickou pornografii“ a intervenoval u Rady ČT.

„Do mocenských pozic se nehrnu“, říká Paroubek. Opak je pravdou. Hrne se do všech a všude. Do vlády se pokoušel dostat již dávno, ale bylo přeplněno. Navíc místo ekonomického náměstka primátora hl.m. Prahy a rozhodování o miliardových zakázkách a miliardovém zadlužování Prahy nebyl až tak špatný kšeft. Přesto se pokoušel dostat se roku 2000 do Senátu, kde zoufale pohořel, stejně jako v roce 2004 při volbách do Evropského parlamentu, kde pohořela celá ČSSD. Nyní se mu otvírá nečekaná příležitost.

V jednom z posledních rozhovorů o sobě pan Paroubek prohlásil, že „je člověk, který má velké sebevědomí“. Není se čemu divit.